Czechposted

ROZLOUČENÍ SE S ANUŠ ŠKVOROVOU.

2012-02-08T08:08:00.000-08:00

V sobotu 4. února se konala zádušní mše za naši nedávno zemřelou přítelkyni Anuš Škvorovou, milou, velice známou a záslužnou členku naší montrealské komunity. Nezapomenu na večeři, na kterou nás Anuš v lepších časech pozvala a na její upřímné ...kdykoliv pojedete kolem, stavte se, i bez zavolání, na kafe... Byla nekompromisní oporou proti všemu co nebylo spravedlivé, co nebylo v zájmu naší komunity, nezlomná bojovnice proti komunizmu po boku svého manžela Jiřího Škvora. Na mši v kostele byly přítomny i zástupkyně ČSSK paní Fuchsová a Košacká. Mrzelo mne poněkud, že nikdo na její adresu nepronesl ani pár slov vděku, alespoň za ty krásné pikniky na její chatě, které pro nás krajany s přítelem Kenem pořádala. Anuš byla ze statku z jihočeského venkova, milovala lidovou hudbu a do poslední chvíle se zúčastňovala večerů naší České Idylky, kvůli písničkám, které jí prý připomínaly mládí a domov. V týdnu před mší jsem kontaktoval paní Alici Holmanovou s nápadem, zahrát a zazpívat pro Anuš dvě její nejmilejší lidové písničky o nichž vím, že byly písničkami "mé maminky" jak mi kdysi prozradila. Paní Alice byla nadšená tímto nápadem, ba dokonce i sama uvažovala o zabrnkání a zazpívání další písně pro Anuš. Pozval jsem zpěvačku Marcelu z Ottawy, aby přijela a úspěch písniček v kostele podpořila. V noci před mší však paní Alice volala a k mému překvapení vše zrušila, že prý si to kněz Švorčík nepřeje. Navíc si prý zakázal i zazpívání v salonku, kde po mši sedáváme a zpíváme české písničky již takovou dobu. Na chodbě před salonkem mi ale kněz Švoršík usměvavě a bezelstně popřál vše nejlepší k novému roku, potřásl rukou a zanechal ve mně dojem, že o zákazu zpěvu pro Anuš neměl ani tušení. I když se s paní Alicí osobně příliš neznám, přičinění její rodiny mši uskutečnit si velice vážím, a chtěl bych jí a její rodině za nás za všechny a za Anušku Škvorovou ze srdce poděkovat.
Jan Chlumský.

VĚSTNÍKOVÁ SAMOCENZURA ČI CO?

2012-01-27T21:52:00.000-08:00

Zpráva o úspěšném českém Silvestru 2011 byla zaslána emailem asi osmi stům našich e-mailových známých a také všem členům redakční rady Montrealského Věstníku s prosbou o otištění. Mrzí mne, že ve Věstníku byla zkrácena o poslední odstavec nazvaný POZNÁMKA (vyhledejte si jej níže v článku "A je po Novém Roce 1012"). Je dobrým zvykem všech slušných nezávislých publikací uveřejnit i věci s redakcí ne zrovna souhlasící a pak je vysvětlit či alespoň oddiskutovat. Ne tak v našem Věstníku. Useknutí nepohodlné části článku bez nejmenší zmínky či objasnění naznačuje, že podezření o existující cenzuře jsou opodstatněná, že Věstník je manipulován a tou slušnou a nezávislou publikací prostě není. Celá redakční rada spolu s panem KN (nejspíš Karel Novák, pokud nevyzrazuji nějaké tajemství) a vedením Sokola se našich zábav ani Silvestrů nezůčastňuje, ač nikdy žádný důvod k tomu nevyprodukovali. Proto bylo v "Poznámce" tak snadné zprávu o Bojkotérech otočit na ně samotné, a proto asi "Poznámka" bez vysvětlení uveřejněna nebyla. Ano, já na CSSK zábavy nechodím. Mým stěžejním důvodem je chování vedení ČSSK a Sokola v souvislosti s najmutím rakouského tria mého bývalého harmonikáře Hanse, který se za pomoci "profesora" Ludvíka a ostatních ve výboru eticky nečistým způsobem za mými zády na České podium vyškrábal. O české hudbě nemá stejně jako jeho dnešní čeští zaměstnavatelé ani zdání. Já se navíc muziky "univerzálního" stylu za ta léta naposlouchal a nahrál více než dost na to, abych jí i ve volném čase na českých zábavách ještě poslouchal... Na nedávné Šibřinky jsem nasměroval i lidi, kteří mne v důvěře kontaktovali ohledně nejbližší zábavy, lidé z Idylky se Šibřinek zúčastnili, a myslím si proto, že my bojkotáři zrovna nejsme. O čem tedy pan KN mluví? Asi opravdu jen o sobě a o těch, kteří mu jeho neopodstatnělé výmysly s radostí uveřejňují...

A ještě tedy k Havlovi.

2012-01-14T04:17:00.000-08:00

Proč já si musím stále dělat zlou krev specielně u lidí, jichž si vážím, jako je třeba pan Firla z ND a jemu podobných. A to tím na příklad, že si myslím, že komunizmus u nás nezboural národem opěvovaný Havel, ale jako všude jinde, americký nekompromisní president Regan. Komunizmus v Evropě se pokládal všude kolem a pan Havel si jen, když už jsme v tom byli téměř sami, naskočil, s úmyslem něco z toho vykutat pro sebe. A že vykutal. Ztrátu jeho fajlů u STB, utajení kompromitujících materiálů o jeho privátních morálních nedostatcích a alkoholismu, fotky a fakta z minulosti, jež na něho a jeho rodinu STB měla, ticho po pěšině o restitucích majetků, které podle Benešových dekretů neměl nikdy dostat zpátky, protože jeho rodina kolaborovala s Němci, slávu u zahraničních levicových politiků a levičáckých profesorů na amerických školách a univerzitách za revoluci bez kapky krve. Získal i dočasnou slávu doma, než se důsledky jeho vůdcovských neschopností, komunistických konexí, ctižádosti a špatného charakteru začaly projevovat v životech Čechoslováků, zejména pak v životech politických vězňů a jejich pozůstalých, toužících po spravedlnosti a morálním a fyzickém odškodnění. Vše čeho Havel docílil bylo to, že zemi dotlačil do morálního úpadku, zmatků, beznaděje, korupce, zlodějin a svinstev, často větších než se děly za komunistů. S tím se veze i dnešní těžká zadluženost rozkradeného státu, ač jsme byli jedním z nejméně zadlužených postkomunistických států v Evropě. Důsledkem Havlovy nesmyslné, ale vypočítavé doživotní nedotknutelnosti komunistických soudců bylo zničení soudní postižitelnosti lumpů a podvodníků, zlodějů ve velkém a naprostá nedůvěra v soudní system, který má být základním kamenem každého solidního státu. Vina Havla spočívá v neočištění naší země od komunistů a lidí komunisticky smýšlejících, kteří v podstatě zůstali u vesla jako před tím. Dnes opět mají váhu i ve vládě a čekají. Slyšet dnes poslankyni senátu veřejně do mikrofonu oslovovat shluk komunistů v Opletalově ulici “ Soudruzi a soudružky” je urážkou Milady Horákové a všech těch, které komunisté věznili, mučili a popravovali. Dnes je již virtuálně nemožné najít ve vládě bezúhonného politika, který by neměl hroší kůži (Klaus), neměl nějakou tu tunu másla na hlavě a nebál se vyzrazení ze strany těch druhých. A za to za všechno přímo či nepřímo vděčíme našemu Vendovi Havlů, který měl zůstat u svých podprůměrných dramat, u piva a opilých kamarádů a neprodlužovat si (dokonce i podvodem) prezidentský mandát, který mu nehorázně zachutnal, na který ale morálně prostě neměl.
Můj známý, návštěvník z Čech, vlastník a sběratel vojenských transportérů, děl a těžké vojenské techniky z 2.sv. války prohlásil …u nás už se nikdo nesoudí a …revoluce? Není problém, lidi, policajti, vojáci půjdou s námi. Střílet se nebude, to si u nás už nikdo netroufne. Jenže co po defenestraci? Koho tam za ty lumpy dáme? Vždyť tam dnes už žádného poctivce nenajdeš…
A tak mne napadlo, proč právě tito před-defenestrační politici vystrojili v Praze Vendovi ten státní funus… Že by z vděčnosti? Nevím… J.Ch.

A JE PO NOVÉM ROCE 2012

2012-01-10T13:54:00.000-08:00

MONTREALSKÝ SILVESTR DOPADL OPĚT NA JEDNIČKU
All right. Jen takhle málo Angličtiny bylo slyšet na Montrealském Silvestru, který k našemu milému překvapení, byl entokrát již z nějakých 95% opravdu český. Mluvilo, zpívalo a hrálo se jen po našem od začátku až do konce. Ti 4 přítomní Legionáři ještě týden potom u piva vyprávěli druhým o těch do polky juchajících a poskakujících „Czechs“ a silně nám ten zdravý pohyb záviděli. Scházel nám jen Honza Valášek s Věrkou do kapely a na zpěv (museli na poslední chvíli změnit plány, a tak prý určitě příště...). Zpívalo se a tančilo až do pozdních hodin ranních a dobrá nálada by nám tudíž podle formule ... co děláš na Nový rok...atd. měla vydržet po celý rok 2012. Já pak 1. Ledna odpoledne hrál ještě Legionářům na jejich „ presidents day“, s papáním a airkoňakem na prezidentovo triko, ale to bych zas celý rok dělat nechtěl. Dělal jsem to jen proto, aby se i legionáři radovali po celý rok... Rád bych moc poděkoval Erice za veliké, výtečné řízky (po vzoru restaurace Praha na Masaryktownu), a její pověstný domácí bramborový salát, dále Jiřince Noskové za výborné cukroví - ku káve - jak říká náš Štefan Horný, a posádce v kuchyni za všechnu tu horu práce, kterou tam převelice pěkně zvládli. Nejvíc díků však patří hlavně Vám, našim známým, a specielně těm přespolním, kteří jste svou účastí naši oslavu Nového Roku podpořili a naši chuť do další práce tím posílili. Nabídka pomoci i něčím třeba jen zdánlivě malým potěší a naznačí, že lidi o zábavy stojí, a že fungujeme coby príma česká, dobře organizovaná parta. Proto bych tentokrát rád zvláště poděkoval za pomoc našemu kouzelníkovi Petrovi za jeho profesionální vystoupení, a v neposlední řadě také Standovi Krumanovi, který upekl rohlíky a housky na půlnoční snacks. Stando díky, velice se hodily.
A tak ještě jednou – zdar České Idylce, vše nejlepší, hodně štěstí, zdraví a dobré pohody do Nového Roku. To vše celé naší komunitě přejí pořadatelé Honza Chlumský s Erikou.

Poznámka: Naše zábavy by mohly být bezesporu i veselejší, kdyby Věstník české montrealské komunity neinzeroval jakéhosi konkurenčního Silvestra nečeské komunity na východě Montrealu, nejspíš kvůli „přesvědčeným bojkotérům a hříšníkům (?)“ o nichž mluví KN v jeho uměle přeslazených věstníkových zprávách. Nicméně jsme přesvědčeni, že naše věc a snaha po sjednocení montrealské české komunity se nakonec prosadí sama, a že i KN a redakční rada Věstníku posléze prohlédnou...

PROSPĚCHÁŘ A TO NEJHORŠÍ, CO SE ČECHŮM MOHLO STÁT.

2011-12-29T09:30:00.000-08:00

Proč žádné kondolenční knihy Havla nepodepisuji? Nechávám to na lidech omytých, Havla a situace neznalých, na komunistických kolaborantech a pohrobcích, anebo na lidech přímo hloupých. A tento človek nám v emigraci rozdával medaile a vyznamenání, aby se udělal hezkým. Mašínům, kteří si vyznamenání zasloužili nedal nic, protože ho příliš dobře ze školy v Poděbradech znali, říkali o něm nepříjemnou pravdu a neměl u nich tudíž co získat. Byli také nepřáteli komunismu a to Vašík jak se ukázalo nebyl. Všechnu svou špínu zastíral svým "Vašík pašík" ksichtem, na který mu plno lidí naletělo. Vašík láskapravda měl zůstat u piva a u svých sprostonárodních dramat a nezavádět dramata do života slušných Čechů, kteří toužili po spravedlnosti. Otevřete si následující link

http://www.osud.cz/sites/default/files/obcan_havel.pdf

a počtěte si. Není to kydání špíny či vytahování detailů z kontextu. Jsou to historická fakta, o kterých Havel mlčel, která by ale každý Čech měl znát.

Nedávno jsem dostal e-mail od známého, který kdysi v zahraničí organizoval sbírky na Chartu 77. Jeho text otiskuji v plném znění:

Z duveryhodneho zdroje jsem se v roce 1990 dozvedel, ze za rok se na hrade vypilo vic nez za bolsevika za celych 41 let, takze nezbylo skoro nic. A rozhodne to byly kvalitni stare zasoby. Jsem si jist, ze to tak pokracovalo i po dalsi leta. Ale Havlovi se clovek divit ani nemuze, jeho rodina na to byla zvykla jak pred valkou, tak behem valky diky stykum s vladnouci garniturou, a on i pak za bolsevika. "Chudak disident" mel pekne bydleni, Hradecek (kde StB natacelo disidenty), mercedesa, valutove konto - prisun valut pro Chartu (ze kterych si uzival jen on a jemu blizky okruh pratel). Ve fesackem vezeni mu pry nosili jidlo z hotelu, takze si stezovat moc nemohl. Pak se vydaril predem dobre zrezirovany samet, ze ktereho mely obe strany velky zisk. V privatizaci dostal jako prvni Barrandov a Lucernu asi za 250 milonu (v rozporu s Benesovymi dekrety), zatimco jeste mnoho lidi dodnes ceka na navraceni majetku (hlavne krajanu ze zahranici). Svuj podil v Lucerne pak prodal kamaradickovi od StB, takze byl hned za vodou. Zatimco lid si naivne zvonil klicema a poslouchal jak nejsme jako oni, a ze pravda a laska zvitezi, tak uz se pripravovalo zplundrovani Ceskoslovenska, a pak Ceska. Myslim ze ceskemu narodu uplne stacil jeden Vaclav, a ti dalsi dva byla jen chyba osudu, za kterou Cesi budou jeste dlouho platit.

Nakonec jen pro zajímavost přikládám článek, který se také týká Havla, a pokud zvládáte angličtinu - udělejte si dojem o našem hýčkaném a opěvovaném ex-prezidentovi.
--------
June 4, 1998
Vaclav Havel : He Could Be A Hero!
While I was listening to the radio in my car this morning, I could not avoid catching the remake of "We Could Be Heroes" from that movie Godzilla. But the association it brought to me was not of any pre-historic dinosaur, but another historical anomaly in the Czech Republic - president and playwright Vaclav Havel - a dear dear darling of Western media and university professors.
Contrary to the opinion of left-leaning media and even more leftist university professors at American universities, Havel proved to be a huge disappointment while undoubtedly, he could be a hero.
Havel was "elected" to his presidential chair quite a few times - maybe not as often as Suharto was, but almost. When he was elected for the first time, he was "elected" by proclamation by the very same communist government he was supposedly about to overthrow. Well, he did not! He actually guaranteed that none of the communist tyrants of Stalinist era in Czechoslovakia were ever punished. Over the years Havel grew more "experienced" (among other things he presided over the fall-out of the country into two separate states), and even after such a failure he ran for president again in the Czech republic - and won! All of the people can be fooled all of time - that's the Czech way. And during the last presidential "re-election" there was a great danger that he could lose by ONE VOTE! His cronies did not waste any time and had one parliamentarian (expected to vote against Havel) promptly arrested a few hours before election. What do you think happened? The media kept quiet and Havel won the re-election BY ONE VOTE! Isn't that amazing? Gee, what a democratic process! And when one of the colleagues of the arrested parliamentarian protested, Havel's wife - the First Lady loudly whistled on her fingers in the parliament. Well, Hillary is in a class of her own, but have you heard her whistling and disrupting Congress during some official proceedings?
Yes, Havel could be a hero - but he is not.
A few years after the Velvet revolution transcripts of tapes were published in Prague. Transcripts of talks Havel held with representatives of the communist government in November 1989, talks about transfer of power. Incredible scenes of primitivism and unheard of bluntness and horse haggling as to who will get what position in the next government in exchange for communists going unpunished. And Havel kept his word to the people responsible for tens of thousands of deaths, communist concentration camps, and hundreds of thousands lives destroyed. Not only did they all go unpunished, but also they were all involved in "privatization" of the state-owned properties and eventually they all became rich. They went from nomeklatura communists directly to hard-core capitalists in a few short steps. All in the name of Havel's Velvet Revolution. Unreal!
He could be a hero - but he is not.
Another of Havel's memorable things is his "use" of presidential clemency. Not only did he not hesitate to interfere with valid judgements and give clemency to true hardened criminals, he gave clemency to someone who beat his own father to death (the victim was Jozef Odlozil, silver medalist in the long distance running, from the 1968 Olympic Games in Mexico City) just because the mother of the criminal (former Odlozil's wife, also multiple gold Olympic winner from 1968 Mexico, Vera Caslavska) was one of the Havel's close friends, but he brings his misuse of clemency to new level these days, when he pardoned two gypsies (long criminal records for thefts and robberies) who physically attacked a parliamentarian during his pre-election speech. Havel pardoned them so fast that the local police did not have time to officially charge the two culprits with the attack! Can you believe that? And another interesting bit is that the parliamentary who was attacked is the same guy, who was locked up in prison, so he could not attend and vote in last Havel's re-election. Funny, isn't it? Life is not so complicated, afterall...
Well, yes, Havel could be a hero - if he were not just another neo-communist criminal.

2011-11-09T11:45:00.000-08:00

ZVĚTŠENÍ DOSÁHNETE KLIKNUTÍM NA PLAKÁTEK

A OPĚT K ČESKÉ MONTREALSKÉ KOMUNITĚ...

2011-11-04T11:29:00.000-07:00

(Reakce na roztomile upřímný článek Lucie Čermákové v únorovém čísle Montrealského Věstníku).
V důvodech upadání Montrealské komunity uvedených ve Věstniku, s nimiž z velké části souhlasím, opomněla Alena Martinů uvést důvody další, možná i daleko závažnějšího rázu. Důvody, které naši původní, fungující komunitu rozbily, a její pomalé umírání pokud nezpůsobily, tak určitě velice urychlily. Autorka tyto věci neuvádí možná i proto, že sama stála u jejich zrodu a má na nich také svůj podíl. Nemíním ale o tom debatovat, je zbytečné to opět rozebírat.
Jedním z důvodů, proč se všechno před lety dařilo lépe než dnes je bezpochyby to, že komunitu vedli zásadoví, principielní a pracovití lidé, zakalení ohněm odporu ke komunizmu a komunistické morálce. Lidé, kteří rozpoznávali dobro od zla a neustupovali zlu jen proto, aby se někdo nemračil. Tito, většinou schopní podnikatelé (Velan, Chrastina, Fogl, Dojáček, Prém, a jiní), věděli dobře, že přetvářka, uhýbání a usmívání se na lidi prokazatelně špatné, komunitu degradují. Hleděli nekompromisně na to, co je a co není v zájmu komunity a podle toho také jednali. Kvůli prospěchu komunity tito lidé neváhali osobně přispět nemalými peněžními částkami, jen aby se dobrá věc zdařila. I já, tehdy čerstvý osmašedesátník, když se někdy zábava docházkou nevyvedla, jsem acceptoval nižší plat za muziku než bylo původně dohodnuto. Kontrakty se tehdy nepodepisovaly, ve vedení jsme si věřili. Tento způsob myšlení z dnešní komunity vymizel. Je to tím, že dnešnímu sdružení vládnou lidé nemovití, titulu-funkce chtivi, neschopní oprostit se od osobních záští, snobství a touhy být něčím, čím nejsou. Lidé mladší generace, kteří padesátá a šedesátá léta nejhoršího komunizmu nezažili, lidé nemorálnostmi komunizmu nasáklí, zvyklí bát se, uhýbat, přetvařovat se, přizpůsobovat se, a dívat se ustrašeně jinam, když se děje něco nekalého, proti čemuž by se mělo tvrdě zakročit. Lidé, kteří si podle slov Aleny Valdštýnové přivezli komunistické manýry do Kanady s sebou. České muzice nerozumnějí a české tance neznají, protože je v podstatě nezažili. Cenzura, nenávist, manipulování, zneužívání jim nejsou cizí a není proto divu, že tyto věci v dnešní komunitě bují a zdárně přežívají.

Úvaha Aleny Martinů kulminuje v otázku co se dá s dnešní situací dělat, aby věci v komunitě získaly naději se zlepšit. Dovolil bych si skromně elaborovat:

1) Stát se nezávislými, ignorovat lidi prokazatelně nepoctivé, neusmívat se na ně a netvářit se, jako bychom o jejich nekalém chování nevěděli jen proto, aby přišli a zaplatili vstupné na zábavu. Z vlastní zkušenosti vím, že to odrazuje slušné lidi od chození na zábavy, kde se tito lidé beze studu pohybují a předvádějí. Zkušenost mi potvrzuje (nikdy jim pozvání na mé akce neposílám), že v jejich nepřítomnosti jsou zábavy spontánně nevázané, přirozeně veselé, bez postranních pohledů, úmyslů a trapného přetvařování se. Nevázaně se bavit ve společnosti usvědčeného zloděje nebo člověka o němž se ví, že zkouší vydírat druhé prostě nejde.

2) Přestat najímat z nenávistných důvodů nečeské muzikanty, když v komunitě existují lidé, schopní hrát originální českou zábavní a taneční hudbu, nechválit si to, a nesnažit se vytvářet dojem, že je vše v pořádku. Ano, zde je možno obvinit mne z “conflictu of interest”. Zmiňuji se o tom ale pouze ve spojení s prosperitou komunity. Předesílám, že z muziky nežiji, bez komunitního hraní žiji a hraji Česky již hezkých pár let, aniž bych nějak očividně strádal a budu tak činit pokud mi síly budou stačit. Je mi jen líto těch slušných lidí v komunitě, kteří stárnou, o nás nevědí a v domnění, že muzika jejich mládí již v komunitě neexistuje, přestávají chodit a začínají smutně vymírat. Porovnávám to s nadšením lidí v Torontě, kteří o montrealských poměrech nemají ani tušení, a baví se s mou hudbou vesele tak jako to bylo doma. No, za pár let přestaneme. A chudák nevědomá Lucie Čermáková se asi zklame, až její děti budou potřebovat české prostředí na komunitních akcích, prostředí, které podle jejích slov tam nenachází již dnes.

3) Vylepšit prosperitu zábav pečením doma, jak tomu kdysi bývalo, a jak to stále ještě je na našich zábavách v Legii. V neposlední řadě pak, opustit fancy “důstojné“ lokace, které si vzhledem k úbytku populace již nemůžeme finančně dovolit.

4) Experimentovat s akcemi dříve nebývalého rázu, jako je spojení bazaru s "background" živou poslechovou hudbou a ukázkami opravdu české hudby. Snížit procento klasiky a zkusit podchytit i ty druhé sekce komunity, kterých je očividně víc, a které preferují českou hudbu populárního, komerčního či lidového stylu. Určitě by se objevilo mnohem vic osmašedesátníků než jich chodí dnes a mohlo by to být i povzbuzením pro účast na komunitních tanečních zábavách. Pokračovat a dál rozvíjet důležité akce pro děti s doprovodem rodičů, nahrazující dříve tak úspěšné Sokolské hry v Chertsey a na Hostýně. Děti jsou nejlepším nástrojem jak spojit lidi, kteří by se jinak ani neznali. S tím jsou dnes nakonec již zkušenosti z Missijního domu. Slovenská Liga tím vytvářela na Slovenské Hale příhodné podmínky ke komunitním a rodinným střetnutím až do doby, kdy Halu na Hutchisonu a Slovenskou zahradu v Laurentians prodali a tyto akce přestali dělat.

Ano, to všechno vyžaduje množství dobrovolné práce, času a snažení se, ale tak to bylo, a komunita kvetla. V podstatě to znamená změnit způsob myšlení výboru a organizace práce v dnešní komunitě. Je nejvyšší čas, protože situace bude rok od roku horší. Fňnukáním, trucováním, bojkotováním, najímáním nečeských kapel věci nezměníme. A namlouvat si, že je všechno růžové když to růžové není, nic nevyřeší. Hodit to na krk generaci mladých a čekat, že to nějak vyřeší je nesmysl, a je to jen recept na vygumování komunity. O to spíš, když jim budeme zkreslovat pohled na to, jak jejich kultura a hudba vypadala či má vypadat. Nenamlouvat jim, že internacionální muzika je to, z čeho pocházejí. Nezahánět je do plochého severoamerického davu a neodpuzovat je od komunitních akcí cizáckou muzikou. Generační problém sám je již tak dost velkou překážkou, a je potřeba s ním bojovat všemi dostupnými prostředky. Na vlastních dětech vidím, že jejich kořeny, původ a z jaké kultury pocházejí je zajímají, i když to veřejně nedávají najevo. Kolik mladých českých manželství (mé nevyjímaje) z komunitních akcí takto vzniklo… Vedení dnešní komunity tyto věci zanedbává a nechává je zaniknout.

Honza Chlumský

http://czechnews.blogspot.com

2011-10-25T10:30:00.000-07:00

O LETOŠNÍM OCTOBERFESTU. Letošní Octoberfest byl opět velice zdařilý a o to důležitější, že se nás Čechoslováků dostavilo asi 3x tolik co přespolních, kvůli nimž musím naší muziku obvykle míchat se skladbami "cizineckými", hlavně pak severoamerickými. Přes to jsem si ale všiml, že naši lidé se s radostí zapojovali do Line Dances, kterých se na základě toho pak hrálo "přehršle", jak se praví po staročesku. Čerstvé klobásky, bramborový salát a organické domácí zelí z naší přírodní zahrádky spolu s českým pivem u baru udělaly své, a každý se bavil až do poslední chvilky kdy jsme v nejlepším zábavu pak uzavřeli. Jako obvykle, po 10.00 hodině se přespolní legionáči odebrali spinkat a do konce se pak již zábava točila jen v našem krajanském duchu. Rád bych poděkoval všem, kteří svou účastí naši zábavu opět podpořili s ujištěním, že příště to bude opět takové, ne-li hezčí. Fotografie z Octoberfestu můžete vidět na http://czechnews.blogspot.com Zároveň bych rád požádal o dodání e-mail adres vašich kamarádů a známých, kteří se rádi po našem baví, abychom mohli i je o našich podnicích včas informovat. Prosím, pište na e-mail adresu czhappening@gmail.com . Srdečně zdraví a dobrý den všem přejí Honza a Erika Chlumský, pořadatelé.

2011-10-02T14:47:00.000-07:00

Srdečně zveme všechny přátele a známé...

2011-09-11T12:51:00.000-07:00

DIABETICKÁ ÚVAHA
Tak, a naše Lelinka má cukrovku a díky této chorobě nám oslepla. Lelinka je krásný zlatosrstý kokršpaněl, kterého máme od jejího ranného štěňátkovství, a který nám 10 let zpestřoval život svými nezbednostmi, chytrostí, louděním, vrtochy, věrností a životem plným energie. A najednou smutek, nervozita, vznělivost a opatrné ohledávání okolí, aby do něčeho nenarazila. A bezmezná únava, která se jen na čas rozežene malou injekcí insulinu. Srdce mi krvácí, když ji vidím sedět u stolu vedle mé židle, z níž jsem ji tajně kazil kousky salámu, jak tam čeká a neví, že ta židle je již prázdná, nebo se dívá do zdi, kde si myslí že jsem, protože se ztrátou zraku ztratila i smysl pro orientaci. Dnes Bebé dostává ta nejlepší sousta, na která dřív neměla nárok, včetně posledního vzácného kousku z Čech propašovaného Romadúru. Na zadní zahrádku ji musíme nosit. Požární schodiště jí kdysi odřelo nohu a Lelinka si teď po něm po slepu dolů chodit netroufá a jakékoliv poranění se jí dnes velice dlouho a nesnadno hojí. A když ji v noci pustím do přední zahrádky, často ji objevím za dveřmi u sousedů, jak tam trpělivě čeká až ji pustím domů. A když je sama, smutně si na svůj bol stěžuje občasným jemným zakňučením. Své samoty se bojí a jenom naše přítomnost ji uklidňuje. A tak jezdí s námi všude kam se hneme, a náš minivan je jejím druhým domovem.
A najednou jsem si uvědomil, že takhle nějak, až na tu slepotu, trpěl můj přítel politický vězeň Milan Havlín, který po několik let před koncem svého života měl tuto zákeřnou, nesmírně obtížnou chorobu, okrádající ho o energii a náladu a přinášející mu všechny ty strasti a bolesti, s nimiž dnes naše Lelinka žije. Když jsem ho vezl autem do Toronta na autogramiádu jeho knih, měl jsem možnost jeho zdravotní potíže vidět zblízka. Naplno je ale vidím až teprve dnes, na Lelince.
Na české TV mne zaujala slova lékaře, výzkumníka v oboru cukrovky, který stejně jako Havlínův osobní lékař, varoval před smrtelným nebezpečím vlivu stresu na stav lidí cukrovkou postižených. A nemohl jsem nevzpomenout na to, jak dvaaosmdesátiletý Milan byl v posledních letech svého života vystavován ohromným stresům a šikanám dnešního hostýnského krále Josefa Maxanta, jeho dcery advokátky Francin a hostýnského týmu mladých “zlatokopů”, toužících tábor Hostýn ukrást. Vláčeli starého, nemocného člověka po soudech, a odkládáním procesu dokud Milan žil dosáhli pochybného vítězství poté, když starý člověk zemřel a nemohl se bránit. Kvůli vymyšleným pár stovkám dolarů, zakrýt nelegálnost vyloučení presidenta tábora a přivlastnit si tábor zmanipulováním hostýnských voleb. To se nestalo ani komunistickým prokurátorům Polednové a Vašovi, kteří by si to za smrt Marie Horákové, Teodora Piky a dalších zasloužili daleko víc. No, Milane, na několika konkrétních případech jsem se již přesvědčil, že boží mlýny melou. Pomalu, ale melou. A vím, že zatím každý se dočkal toho, co si zasloužil.
No a Lelinka? Lelinku milujeme a bojíme se co bude, až nám jednou odejde do jejího psího ráje…

Doslov: Lelinka jako by cítila potřebu uvolnit místo pro příchod naší první vnučky překrásné Viktorky, nám k našemu nezměrnému žalu do jejího ráje odešla. Jen nevíme, co jí na její hrobeček u nás na chajdě dát. Fotku? Kvítka? Křížek? Jakého vlastně náboženství jsou hodní pejsci…? Zatím jí na hrobečku kvetou krásné žluté měsíčky a Lelinka nám tam hlídá to krásné místečko, kde s námi ke studánce chodila pro vodu tam a zpátky, a kde za mlada dělala divoká kolečka okolo chaty, aby si trošku protáhla svalstvo.
Dobrý den přeje Honza Chlumský

2011-06-27T09:33:00.000-07:00

Kanada Day:
Jako každoročně, budeme tento pátek 1. července v Legii oslavovat Kanada Day za zvuků krajanské hudby. Začátek je ve 2.00pm, za zazpívání O Canada budou sandwiches, light snacks a káva se zákuskem na triko presidenta Legie Stu Valliera. Občerstvení je opět u baru, hudba bude veselá, směs našich a kanadských písní a šlágrů až do pozdních odpoledních hodin, Těšíme se...

Další “steak Bar-B-Q“ s krajanskou hudbou
Není třeba připomínat výtečné steaky přes celý talíř, které nám minule coby milé překvapení připravila Dánská sekce Ligy v NDG. Hezké to zvyky mladých dánských členů Legie. Kdo očekával hamburgery a hot-dogy tak jako já, byl velice mile překvapen a kdo nepřišel má čeho litovat... A jelikož se zdá, že každému se květnové posezení líbilo (naše krajanská parta obsadila téměř polovinu stolů a vysrkla barmanovi český budvar do poslední lahvinky), a i Scoti a Dánové vesele hopsali při naší muzice, bude se tento zdařilý večer opakovat 16. července v 6.00pm, opět v 5455 Blv. De Maisonneuve w. Vstupné je opět jako minule, jen $15.00. Každý je zván, je však třeba zavolat na 514-999-6462 do pátku 15.7.2011, zabránit nervozitě a obavám v kuchyni, zda bude dost jídla pro každého.

Slovenský den-piknik. Další možnost pobavení a seznámení se s krajany, pro děti i pro dospělé bude 31. července na Slovenském pikniku na Hostýně. Mše v kapli, oběd, živá krajanská hudba a volná zábava. Všichni jsou vítáni.

Hezké léto přejí a na viděnou se těší Honza s Erikou a s kamarády.

2011-05-12T07:59:00.000-07:00

B-BQ STEAK DINNER DANCE.
A blíží se nám další podnik, steak-B-BQ-dinner-dance České Idylky 28. května 2011 (poslední májová sobota) v 6.00 hodin večer, opět na adrese 5455 de Maisonneuve w. v NDG. Venku bude grill, uvnitř veselice při českém pivku a české muzice. Vítáme každého, i ty co netančí. Stačí poslouchat, případně zpěvem pomáhat kapele "Spring 68" udržovat dobrou náladu. Jídlo je v ceně vstupného $15.00. Další info. na čísle 514-999-6462. Těšíme se. Vaši pořadatelé.

2011-03-22T06:41:00.000-07:00

VELIKONOČNÍ ZÁBAVA
Motto: Kdo nechodí, sám sobě škodí. Srdečně zveme všechny známé, kteří se rádi po našem baví.

Krajanská skupina "Česká Idylka" si dovoluje pozvat všechny své příznivce a známé na Velikonoční zábavu s večeří a tancem, pořádanou v neděli 10. dubna 2011 v hale 5455 Blv. Maisonneuve West v NDG. Vstupné je 12.00 dolarů, večeře a živá krajanská muzika v ceně. Hraje skupina Spring 68 pod vedením Honzy Chlumského. Začátek v 18:00 hod, konec až se to rozejde. Přijďte všichni, bude to stát za to. Prosíme volejte včas 514-737-9220 nebo 514-999-6462. Rezervace večeří je nutná, dejte nám vědět alespoň dva dny před zábavou. Těší se na vás Vaši pořadatelé.

A DALŠÍ HRANÍ U AMÍKŮ...

2011-03-22T03:38:00.000-07:00

Kliknete si na obrazek

Farmář Creg, který nám prodává srnčí a zdarma dodává úrodnou, bohatě prohnojenou půdu do naší organické zahrádky, mne požádal o donation hudebního vystoupení na jejich "fund raising" odpoledni v místní SMGA (Salute Military Golf Association). V neděli dopoledne jsme se tedy s Erikou nainstalovali v jejich hale Moose Lodge s hospodou a elektronickým golfovým hřištěm na kraji městečka Malone, nedaleko kanadských hranic. Nenápadnou tichou muzikou jsem pak přítomné golfové fandy začal oťukávat za účelem zjistit, který žánr hudby nejlíp zabere. Po chvíli pak pivo placené přítomnými golfaři, T-shirt a darované, zbrusu nové čepice s golfovým logem nám naznačily, že je asi vše na dobré cestě, a že asi máme u přítomných členů klubu a jejich hostů vyhráno. Muzikálně na odbyt šlo pak již všechno. Když se hrál Bill Billy dixieland, přihrnuli se k mikrofonu i dobrovolní zpěváci, a hospoda se začala nenuceně bavit. V pauze jsme pak s Erikou okukovali, co se dá všechno vyhrát v tombole a produkty darované místními podnikateli a přáteli golfu nás fascinovaly. Nakonec na to padlo celých 15 dolarů lístků do tomboly se zbožným přáním nás dvou, "aby to vyšlo". A vyšlo to, půl galonu javorového syrupu, krásné zrcadlo zasazené v dřevěném rámu pro Eriku a pytel ptačího zobu s krmítkem pro mé opeřence se přestěhovaly do našeho auta k naší nemalé radosti. Pak se opět hrálo, zpívalo, hodovalo a popíjelo, až do pozdního odpoledne. Personál místní radiostanice, která párty vysílala se pak ochotně chopil mých reprobeden a odnesli je až k našemu autu, naznačujíc, že se muzika i jim líbila, což nás oba opět potěšilo. Po sbalení věcí a rozloučení jsme se ještě rozjeli zpět do chajdy, nakrmit těhotnou Čičinku a hurá domů k naší první, nedávno narozené vnučce Viktorce v Montrealu. Vzhledem k tomu, že po celý weekend krásně svítilo veselé teplé jarní sluníčko a zbytky sněhu rychle mizely, nelze jinak, než mít radost z pěkně vydařeného weekendu. Zdraví Honza s Erikou.

2011-02-16T18:49:00.000-08:00

JAK TO VIDÍM JÁ (Adam Bartoš) A JÁ TAKY (Honza Chlumský)

Adam B. Bartoš
novinář
Před časem se mi podařilo rozvířit debatu na téma neutuchajícího vlivu skupiny přívrženců bývalého prezidenta Václava Havla, pro zjednodušení označované jako "pravdoláska".

O HAVLOVI.
Byl jsem až překvapen, kolik členů tohoto bratrstva bylo vyprovokováno k reakci na můj článek, jehož součástí byl seznam téměř dvou stovek nejviditelnějších tváří havlismu (nyní aktualizovaného na 300), za kterým někteří chtějí vidět seznam ideových nepřátel k likvidaci a přirovnávají ho proto (se zlým k úmyslem) k seznamu židů či jiných nežádoucích osob.

Protože se ale debata stále více točí spíše kolem toho, zda je či není etické sestavovat seznamy osob (já na tom nic neetického nevidím, navíc pravdoláska to dělá běžně, viz Cibulkovy seznamy, které měly jednou provždy zdiskreditovat potenciální oponenty), případně, zda slovo "pravdoláska" je či není nadávkou, a protože se opomíjí podstata věci, chtěl bych se k tématu ještě jednou vrátit. V následujícím textu hodlám shrnout, jaké důvody mne vedou k takto striktně kritickému postoji vůči bývalé hlavě státu a politicko-mediálně-kulturní frontě, která se kolem ní vytvořila a s povýšeneckou umanutostí cíleně útočí na současný politický status quo.

Text budiž zároveň odpovědí na útočný článek z pera spisovatele-budovatele Pavla Kohouta, který mne kvůli seznamu přirovnává k nacistickému pohlavárovi a vydavateli antisemitistického listu Der Stürmer Juliu Streicherovi (MF DNES 29. ledna 2010) a vytýká mi jakousi mladickou nerozvážnost, se kterou jsem seznam vytvořil. Dobrá, ponechme pana Kohouta - který ve své mladické a postmladické (ne)rozvážnosti oslavoval stalinský režim (natolik, že datum své svatby stanovil na Stalinovy narozeniny), byl do poslední chvíle horlivým komunistou, aby poté, když už Stalin nebyl v módě, byl alespoň komunistou s lidskou tváří a když ani to nevyšlo, přeoděl se pro změnu do hávu demokrata - ponechme ho jeho fantazírování a podívejme se na to, co pravdoláskařskému bratrstvu vyčítám.

Vytýkat Václavu Havlovi excesy mládí - nevěry, opilecké večírky, bohémský styl života, přezíravý postoj ke svým kolegům ve vězení, kteří podobně prominentní postavení neměli, to vše by bylo příliš malicherné. Útočit na něj z těchto pozic by bylo nedůstojné. Je to jako vytýkat pubescentnímu mladíkovi jeho první návštěvy hospod či barů či Pavlu Kohoutovi to, že (podobně jako Streicher, jen opojen ideologií, která přinesla o poznání více mrtvých) oslavoval v první půli svého života sovětskou totalitu a byl oporou totality vezdejší, která se v té sovětské zhlížela. Nechme tyto hříchy minulosti a přivřeme nad nimi velkoryse oči. Mýlit se je přece lidské (a kdyby Streichera tak rychle nepověsili, třeba by také v novém režimu řekl, že se mýlil, včas by se překabátil a mohl by psát do hlavních německých novin, jako pan Kohout píše do düsseldorfského MF DNES).

Pochybné politické kroky, jako je velká amnestie a další chyby, kterých se Havel ve své funkci dopustil, také nemohou být tím hlavním, co by mu mělo být vytýkáno. Chybovat je přece lidské.

Můj bytostný nesouhlas s pravdoláskou dokonce není dán ani tím, že se jako konzervativně smýšlející člověk nemohu ztotožnit s levicovým světonázorem bývalého prezidenta a jeho spolupracovníků. Levicové přesvědčení přece má v českém národě silné kořeny a jakýsi sociáldemokratismus proto beru jako legitimní politický proud. Proto kdyby šlo jen o toto, byl by pro mne Havel stejně neškodným, jako socialista Paroubek či jeho nástupci Hašek se Sobotkou, byť je z mého pohledu mrhání penězi daňových poplatníků na jakýsi sociální stát věc nemravná.

Václav Havel je ale více než pouhý levicový politik, který by si liboval v rozhazování peněz sociálně slabým a v zadlužování státu na úkor příštích generací. To by ještě bylo dobré. Václav Havel je "levičák" celým svým životním směřováním a uvažováním, svojí představou, že je potřeba lidskou společnost nějakými apely zlepšit, přeorientovat a vytvořit (z přirozeně hříšného) člověka jakéhosi člověka lepšího. To se totiž neobejde bez radikálních zásahů do společnosti a jejího přirozeného vývoje, se kterými jako konzervativec souhlasit nemohu.

Ale pojďme ještě hlouběji - není to ani dokonce levicové smýšlení Václava Havla v etických otázkách, pro které ho nemohu obdivovat tak, jak Česká televize káže. Jakkoli mi je podobné uvažování odporné, Havlovo přirovnávání rodiny k teletníku, abych uvedl alespoň jeden příklad této relativizace tradičních hodnot (byť i ten v sobě už obsahuje určitý zárodek zvráceného myšlení, na které si ještě ukážeme), není ještě tím jediným, proč jej považuji za nebezpečnou postavu české politiky (a to i po jeho odchodu z prezidentského úřadu). Podobných lidí, kteří se tradičním hodnotám vysmívají, je přece v dnešní společnosti povícero a Havel - opět - není tedy žádnou výjimkou.

Sociálněinženýrské představy bývalého prezidenta jdou totiž ještě dále. Přesahují české prostředí. Havel má nejen (na jednu stranu pochopitelnou) potřebu komentovat v českém prostředí probíhající politický zápas o to, zda homosexuálům přiznat speciální výhody (z té doby pochází onen kuriozní výrok o rodině coby teletníku), ale rád by se vyjadřoval a také se vyjadřuje k otázkám lidstva jako takového. A právě na této úrovni rozvíjí ty nejvíce nebezpečné ideje. Má chorobné nutkání mravokárně poučovat lidstvo - a protože snad i on sám už došel k poznání, že jeho morální apely k ničemu nevedou a pokojnou cestou realizovány být nemohou - nejraději by onen svůj vysněný svět vybudoval silou, což vidíme například na jeho pozitivním přístupu ke skandálním návrhům Římského klubu, jehož je čestným členem.

Tedy klubu, který se netají zvrácenou touhou zredukovat (pod různými záminkami) počet obyvatel na zemi na půl miliardy lidí - to vše pod pláštíkem jakéhosi environmentalismu a neomalthusiánského strachu z nedostatku ropy a jídla, ve skutečnosti však nejspíše na základě okultních vizí iluminátských či jiných tajných společností. Souhlasit s čestným členstvím v organizaci s takovými plány ukazuje buď na ohromnou lehkovážnost, se kterou se Havel připlete všude tam, kde cítí šanci zviditelnit se vedle jiných elitářů (aniž by si předtím přečetl jejich základní programové příručky), nebo (a to spíše, s přihlédnutím k některým jeho názorům) na mrzkou morální úroveň člověka. Členství jako toto pak není nijak nepodobné členství v nacistické straně či - ještě lépe řečeno - příslušnosti k účastníkům schůzky u Wannsee. Tam se plánovala likvidace milionů, zde se plánuje likvidace miliard. A nejen plánuje, ale i probíhá - skrze eugeniku, potraty, vakcíny, plánované rodičovství a všemožné moderní způsoby kontroly populace, skrze přidávání jedů do všeho, co konzumujeme, zubní pastou počínaje a potravinářskými výrobky konče. Takový postupný, tichý, plíživý holokaust, stokrát horší než ten hitlerovský. Jenže na připomínání holokaustu už mají monopol jiní, a tak mluvit o nějakém ještě horším, je jaksi nepatřičné.

Ještě ani to by ale nebylo tím hlavním kamenem úrazu - dalo by se totiž říci, že Havel si těchto souvislostí není vědom a jen dělá, co mu někdo poradí, což ostatně dělal celou svou politickou kariéru. Vždyť i v nacistické straně byla spousta lidí, kteří ani netušili, co se u Wannsee domlouvalo a Pavel Kohout asi také nevěděl, že v jím opěvovaném Svazu existuje něco jako gulag. Navíc, podobných blouznivců s mesiášským komplexem, podobných falešných proroků či samozvaných rabínů-revolucionářů, kteří by chtěli spasit svět či alespoň zabránit přelidnění, poznala už historie nespočet. Havel by byl jedním z nich, na Hrádečku by si sepisoval své moudré manifesty do šuplíku a více by neškodil. Neštěstím pro Československo a posléze Českou republiku bylo ale to, že člověk s těmito svéráznými idejemi (nebo je získal až poté, co jej myšlenkově oplodnila Madeleine Albrightová či Dalajláma?) se stal vítaným spojencem globalistů. Tedy někým, koho Mocní pozvedli do předem připravené role a kým po celou dobu manipulovali. Mesiáš-teoretik tak nečekaně dostal pravomoci a náležitě je začal využívat v praxi.

To, do jaké míry si toho Havel byl nebo nebyl vědom, na jeho vině nic nemění. Rozhodující mocenské elity se zkrátka rozhodly Havla povýšit a daly mu moc, skrze kterou mohl své teoretické úvahy (alespoň na čas a alespoň zčásti) realizovat, což se mu zalíbilo natolik, že z původně slibovaného roku a půl úřadování na Hradě se stalo nakonec třináct nekonečně dlouhých let a ještě dnes jsme svědky neustálého Havlova Přicházení. To, že se Havel přemístil z Hrádečku na Hrad, je tedy jakýmsi klíčovým momentem, za který tedy primárně mohou jiní (ti, co jej vybrali), Havlovi (pokud mu odpustíme ctižádost, ve které s tímto návrhem souhlasil) ale můžeme vyčítat nedostatek pokory v této nečekaně získané zodpovědné roli, kdy své mesiášské vize nenechal ve zmiňovaném šuplíku, ale ještě více je rozvinul a aplikoval na deset milionů svých spoluobčanů.

Pojďme ale ještě dále. Co Havlovi vytýkám, je jeho neupřímnost a faleš, předstírání jakési virtuální reality, kdy se podílel na podvodu zvaném "sametová revoluce" a celý život se stylizoval do role někoho, koho náhodné a nečekané dějiné zvraty vynesly do středu dění, třebaže to bylo ve skutečnosti tak, že byl pouze dopředu vybrán, na tuto roli připraven a poté ji jen - s větší či menší improvizací - odehrál.

Havel nebyl a není žádný Přemysl Oráč, kterého by od pluhu - nic netušícího - přivedli na trůn. A nebyl ani Masarykem, který si svou funkci a nehynoucí obdiv odpracoval univerzitní pílí, organizováním odboje a spoluprací na založení republiky. Byl to jen potomek prominentní rodiny, se kterým už za hluboké normalizace bylo počítáno jako s budoucím prezidentem a který tak byl dokonce svými známými titulován. Dokonce i funkcionáři KSČ (jak je vidno z projevu Milouše Jakeše na Červeném hrádku) věděli, že existují plány na jeho instalaci do prezidentské funkce ještě dávno předtím, než se věci na podzim 89 daly do pohybu.

O kom tu mluvím? O západních šedých eminencích, které si Havla vyhlédly, finančně podporovaly Chartu a sepsaly scénář k následnému dramatu, jehož ale Havel nebyl žádným spoluautorem, nýbrž obyčejným kulisákem či osvětlovačem, který schválně cílil kužel světla z reflektoru tak, aby jiná místa záměrně zůstala ve tmě. Kdo přesně si ho vyhlédl a proč právě jeho (a zda to třeba byla nějaká splátka za to, že jeho rodina hostila v 33. roce v Lucerně klíčový 18. sionistický kongres), o tom můžeme jen spekulovat. Stejně jako o tom, jakou roli v tom všem sehrálo svobodné zednářství jeho otce a - podle některých pramenů - i jeho vlastní.

Dobrá, dalo by se říci - je nesnadné odolat takové nabídce a někdo by možná i řekl, že by bylo špatné takovou příležitost promarnit. Havel se mohl své šance chopit a prokázat (jak se nyní marně pokouší pan Kohout), že je skutečným následníkem Masaryka, někým, kdo bude společně s ním, slovy Kohouta, "vynesen na nebesa dějin." Leč nic takového Havel neučinil. Z pozice, do které se dostal, nikdy nehájil české zájmy. Neodstřihl se od těch, co ho vynesli k moci, aby - když už se tam za oněch prapodivných okolností dostal - byl národu v něčem prospěšný, ale pouze do puntíku a přesně plnil úkoly mocných, nemaje žádného vlastního přesvědčení. Téměř veškeré jeho politické kroky byly pouze plněním přání odezíraných ze rtů těch, co stáli kolem a úkolovali ho. Zkrátka jim jen splácel to, že mu pomohli k prestižnímu postu. České zájmy šly stranou. Splácel svou moc otrocky a poslušně.

Pojďme ale ještě hlouběji. Jakkoli je nehájení národních zájmů ta nejhorší vizitka, jakou může ten který politik mít, i toto bych ještě dovedl pochopit (i když ne tolerovat), protože dnes skoro žádný politik národní zájmy nehájí. V tomto ohledu je Havel jen jedním z mnoha, nebyl by žádnou výjimkou (třebaže je pravda, že dnešní politici národní zájmy nehájí často kvůli tomu, že tyto zájmy už dávno hodil přes palubu právě Havel a generace dalších politiků tak v tomto slabošském duchu svým příkladem vychoval).

Co ale Havla odlišuje od všech těch, kteří národní zájmy také nehájí, je to, že on navíc cíleně postupuje proti nim - proti národní svébytnosti a suverenitě, proti národnímu státu jako takovému. Pohrdlivě mluví o vlastenectví a národovectví a spolupracuje s těmi, kteří se netají svou snahou o zrušení národních států a nahrazení jich nadnárodními uskupeními. Dokonce tomu sám věří a tyto názory prezentuje a propaguje ve svých projevech. Havel tak není a nemůže být pokračovatelem Masaryka (který novodobý český stát spoluzaložil), protože činil a činí vše pro to, aby českou svébytnost potlačil a suverénní český stát demontoval. Jestli na někoho navazuje, tak na komunistické prezidenty podléhající Kremlu (dávat ho do souvislosti s Háchou by bylo Háchovou urážkou). Toto quislingovské hrbení se před mocnými, posluhování jim a kolaborace je hlavním odkazem Havlovy politické kariéry. Je to smutné a spousta lidí mne za taková slova nebude mít ráda, ale je tomu tak.

Nejkřiklavějšími příklady Havlovy neúcty k národním zájmům (našim či našich bratrských států) je například bezmezná podpora a propagace humanitárního bombardování Jugoslávie, bratříčkování se s islamistickými radikály a vrahy (což mu ale nebrání být zároveň členem spolku, který si dává za cíl bojovat proti politickému islámu), podpora sudetským Němcům (jako splátka za financování disentu ze sudetoněmeckých peněz), hrbení se před Evropskou unií a zrada národa přímou podporou Lisabonské smlouvy a mnohé další příklady, které jsou u něj o to závažnější, že k takovým postojům inspiroval nejen své spolupracovníky a pokračovatele, ale často i běžné občany, u kterých se těšil určité důvěry. Komu je mnoho dáno, od toho je mnoho požadováno a Havlova vina by měla být posuzována mnohem přísněji, než vina řadových kolaborantů, kteří jen neměli odvahu jít proti proudu.

Tím jsme se dostali k oné pravdolásce, vlivné skupině lidí propojených výše zmíněnou zhoubnou ideologií (havlovské filosofie, na kterou se naroubovaly prvky amerického neokonzervatismu, neomalthusiánství a novopohanství, které vidíme v uctívání Matky Země), pokrevními svazky (mnoho těch, kdo se narodili z oněch bouřlivých a nejasných nemanželských disidentských vztahů jsou dnes vlivnými diplomaty nebo mají jiné zajímavé posty), svojí minulostí (staré vlivné pražské rodiny), členstvím v komunistické straně (jako zmíněný Pavel Kohout) a posléze rolí v disentu, finančními zájmy či přináležitostí k různým institucím, spolkům, nezřídka i okultním sešlostem. Skupina natolik pevně etablovaná v současné společnosti, v politických stranách, mediálním světě, světě byznysu či světě universitním, že vymýtit její vliv je téměř nemožné. Doplňuje ji neméně početná skupina "užitečných idiotů", tedy hvězd a hvězdiček české kultury a showbyznysu, kteří vytvářejí jakousi stafáž a Havlův fanklub a - ač často o zmíněných souvislostech nemají nejmenší potuchy - o to halasněji vystupují po Havlově boku a vytvářejí mu potřebné mediální krytí. Pravdoláska má tedy jakési tvrdé jádro (zmíněné staré rodiny, které si předávají moc z generace na generaci) a k tomu měkký obal herců, zpěváků, spisovatelů a dalších veřejně známých osob, které tomu všemu mají dát jakýsi civilní nádech.

Ale zpět k Havlovi. Mám-li svoji úvahu shrnout, pak bývalému prezidentovi vytýkám absenci hájení českých národních zájmů, která často přecházela v přímé útoky na českou státnost. Vytýkám mu jeho servilní vztah k mocným tohoto světa, kterým splácel to, že jimi byl vybrán pro nejvyšší ústavní funkci, v níž měl vytvářet kulisy, které by dodaly přesvědčivosti dramatu zvanému "sametová revoluce", ve kterém se režim minulý na základě součinnosti světových zpravodajských služeb měl přeměnit na režim nový (o tom, že se to u nás tak úplně nepovedlo, protože onen nový režim se vyvinul jinak, než jak si Havel představoval, tím, že do hry vstoupil někdo, kdo se ironií osudu stal jeho následníkem, o tom zase někdy příště).

Toto své úsilí pilně provozoval po celou dobu své politické kariéry, ale - naneštěstí - v něm pokračuje i nadále, inspiruje k němu své souputníky a pokračovatele a sám se i jako enfant terrible stále vynořuje ve chvílích, které mají z jeho pohledu potenciál pohnout společností jeho kýženým směrem (tedy zpravidla před volbami nebo jako nedávno, když pražská lůza pod jeho vedením vtrhla na magistrát a za divošských hrdelních zvuků demolovala zasedací síň).

Stává se tak člověkem, který místo toho, aby tvořivě přispíval ke konsensu a národní jednotě, pro své vlastní, překvapivě stále neukojené, ambice neustále usiluje zvrátit současný společenský systém, jako se mu to na čas povedlo v roce 1997.

Jde tu ale ještě o něco více než o pouhý mocenský zápas dvou politických vizí o vliv v tomto státě - té, kterou reprezentuje Václav Havel a skupina kolem něj (pravdoláska) a té, která si přeje klasické demokratické soupeření politických stran, Evropu svobodných národů a národní státy svobodných občanů (Václav Klaus). Ve skutečnosti se zde formuje bojová fronta, ve které půjde stále více o bytí a nebytí tohoto národního státu jako takového.

Dělící linie mezi těmi, kteří věří, že národní stát je hodnota, která je cenná sama o sobě a kterou stojí za to hájit proti všem pokusům (na globální úrovni) ji rozrušit, zavrhnout a nahradit něčím novým a mezi těmi, kteří právě tyto pokusy o zánik národního státu propagují a postupnými krůčky se je snaží realizovat, přesně kopíruje dělící linii mezi oběma výše zmíněnými tábory.

Rýsuje se tu tak konflikt mezi lidmi, kteří ctí český národní stát a přejí si jeho uchování pro příští generace a mezi lidmi, kteří vlastenecké smýšlení nikdy neměli a nemají a český národ by nejraději viděli jako pouhý dnešní region v rámci novodobého evropského svazu a zítřejší gubernii jednoho celosvětového impéria s jednou globální vládou.

Do kterého z těchto táborů patří pravdoláska, musí být snad každému jasné.

Pro Prvnizpravy.cz
Adam B.Bartoš

2011-01-25T18:55:00.000-08:00

Kliknutí na obrázek nahradí ty nejlepší brýle na čtení.
Omlouvám se za odmlčení, okolo Nového Roku se toho tolika semlelo, že jsem nevěděl kam dřív skočit. Tak v první řadě, asi jste slyšeli, že zábava na Silvestra byla daleko nejlepší, a nemyslím, že to bylo tak všechno jen mou zásluhou. Na podiu se vedle mé maličkosti objevili páni muzikanti Honza Valášek a Zbyšek Kocúr (Honza s harmonikou a Zbynda s novým tenorem) a muzika hrála a břinkala až do pozdních ranních hodin v ryze českém duchu, za nadšeného tančení, přihlížení a povzbuzování obecenstvem (více fotek můžete vidět na blogu našeho příznivce Petra na http://czechnews.blogspot.com/). Zavítalo mezi nás plno našich lidí, které jsme na zábavě viděli poprvé, a myslím a doufám, ze jsme jejich očekávání nezklamali. Druhý den jsem ještě hrál pro Legii na presidentském dni s vaječnými koňaky (2 druhy), sandwiches a meat pie gratis a pak jsem již padal únavou a byl hrozně rád, když jsem zaparkoval auto s instrumenty doma. Prostě již nejsem ten junák jako jsem býval a bojím se, že možná již v dohlednu budu muset s muzikou přestat. O pár dnů později se nám pak narodila naše první vnučka, slávy byl kopec a nadšení nemělo a nemá konce ještě ani do dneška. A nyní se blíží čas na zopakování naší loňské St-Valentine pizza party, ale o tom až zase příště. Zdraví Honza s Erikou.

2010-12-16T12:15:00.000-08:00

New Years Eve Dinner/Dance. Friday, December 31 at 7Pm
Upper hall 5455 Blv. de Maisonneuve w, NDG, Montreal. Home made European Beef goulash by our chef, with rice and veggies, coffee, tea, deserts, pastry, snacks and other goodies as usual. Live band “Spring 68”, “Peter the Magic Man”, music, dance, door prices, czech beer, well stocked low priced bar. Wonderful way to celebrate the end of the Year. Fee $35.00, if tickets paid by Dec. 29, $50.00 at the door. Call 514-737-9220 or 514-999-6462. Happy New Year! We hope to see you there.

SILVESTROVSKÁ ZÁBAVA, Pátek, 31. prosince 2010 v 19.00 hod. V hale 5455 Blv. De Maisonneuve w, NDG, Montreal.
Hovězí guláš po evropsku s rýží a zeleninovou oblohou, kava, čaj, zákusky, cukroví, snacks, a obvyklé dobroty v ceně. Kapela “Spring 68”, kouzelník “Peter the Magic Man”, hudba, tanec, tombola, české pivo, dobře zásobený bar za lidové ceny. Vstupenky zaplacené do 29. prosince jsou $35.00, u dveří $50.00 na čísle 514-737-9220 nebo 514-999-6462. Na shledanou se těší a dobrou zábavu přejí pořadatelé.

Klikněte si na obrázek

Hudební Festival v Praze

2010-10-20T19:30:00.000-07:00

Kliknutí na obrázak nahradí zvětšovací sklo.

Tady jsem také kdysi hrával. A pak také v Parnasu, tu fotku ale nemám. Kde jsou ty časy...

I tady v Mánesu by par mladistvých sprejařů artistů potřebovalo nabít hubinku.

Před 60 lety jsi nás táto bral na výlety přesně tímto parníkem. Ohromné ojnice a teplo a zápach oleje z podpalubí...

Rybář po ránu u Karlova mostu.

Volyňský sbor na podiu v Městské Knihovně Hl. Města Prahy, 6PM. Já byl na závěr, o půlnoci.

"Skvělý muzikant pan Clumský z Kanady"? Děkuji Vám pane Šinágl za uznání a za fotku, jsem rád, že se Vám vystoupení líbilo. Pořadatelé mi ještě zvěčnění dluží, jejich webka vyjde zčejmě až za nějaký čas. Pozdrav panu Valdaufovi jsem již tlumočil - písemně, a věřím, že z něj má radost...

Most na Klarov k Senatu a Valdštýnské Zahradě

Budova HLAHOLU, nábřeží u Mánesa

Karlův most a tamní DIXI kapela.

Národní Divadlo, chlouba Prahy

Podium Senát - Valdštýnská zahrada. Jak já tam byl maličký, a jak ohromně to znělo.

Na Hradčanském Náměstí, Chrám Sv Víta v pozadí.

International Music Festival v Praze.
V září tohoto roku jsem jel prezentovat českou muziku tak jak ji hraji zde v Kanadě, českému publiku na Mezinárodním hudebním festivalu v Praze. Motto festivalu bylo "... jak si hrají a zpívají naši hudbu krajané v zahraničí...". Sešlo se asi 450 účastníků, folklorové skupiny ze Záhřebu, ze Slovenska, potomci Čechů z Ukrajiny, Brazílie, Volyně atd. S taneční muzikou ze zámoří a ne moc folklorovou, jsme tam byli jen já a děvčata z Brazílie, která měla s sebou díky sponzorovi městu Liberec i svou beatovou skupinu. Festivalem prolínala roztomilá a spontánní snaha všech účinkujících přispět vším, co kdo nejlépe uměl. V senátu ve Valdštýnské zahradě na ohromném podiu s klenutým kamenným stropem zněla muzika jako zvon. Již dlouho se mi tak dobře nikde nehrálo. Když jsem pár lidovek a národních písní proložil i americkou Gotto-Elvisovou písní "Ukážu Ti cestu rájem", převedl jsem náladu publika do jiné, očividně stejně muzikálně vítané oblasti. Neočekávaná změna programu byla velice pozitivně přijata obecenstvem a vzkazy jak moc se to líbilo (ač jsem na ohromném podiu hrál a zpíval já maličký sám), a vyžádané interview reportérkou pražského rozhlasu mne velice potěšily. Stejně pak i zájem o CD s naší muzikou z Montrealu. Druhé vystoupení bylo v sále Městské knihovny v Praze, kde jsem hrál až o půlnoci, a kde jsem muzikálně celý večer uzavíral. Slovenské mamičky pro skupinu slovenských děvčat, Masarykovy písně, lidovky Dva kováři v městě, Slípka kropenatá a Hrajte já ráda tancuju, zvedly unavené diváky ze židlí. Zpívala celá knihovna za účasti tančících párů za mnou na podiu, jediném to místě, kde se tančit dalo. Plno lidí pak přišlo na podium potřást rukou a pozdravovat (pan Jan Šinágl a starší pán z Austrálie, jehož jméno jsem - omlouvám se - v tom zmatku již zapomněl) Sokolského kolegu pana Valdaufa z Kanady. No, slíbil jsem pozdrav vyřídit - však je to do Toronta jen coby kamenem dohodil, a tímto tedy svůj slib plním. Povzbuzen úspěchy v Praze, uspořádal jsem ještě dvě celovečerní vystoupení na dvou místech na Východočeském venkově, obojí s velice uspokojujícími výsledky. Compact disky "Tereza a jiné" se prodaly téměř všechny a já odjížděl z Prahy s dobrým pocitem, že ještě zdaleka nejsme s naší montrealsko-českou muzikou generačně vyřízeni, a že naše muzika v prostředí, kde diváci rozumí každému slovu které zpívám, je stále naprosto živá, žádaná a velice oceňovaná. Honza Chlumský, Montreal.

OCTOBERFEST 2010

2010-10-20T19:08:00.000-07:00

OCTOBERFEST 2010
S radostí oznamujeme, že naše letošní Dožínková zábava 16. října se opět velice pěkně vydařila. Sál byl plný i přes to, že před zábavou nám několik krajanů onemocnělo a zůstalo doma. Kapela "Spring 68" vyhrávala k tanci i k poslechu, stoly se díky našim dámám prohýbaly pod množstvím štrůdlů, řezů, bábovek, koláčů a jiných pamlsků a specielně pro nás vyrobené debrecínky se zelím, bramborovým salátem, dobrým evropským chlebem a českým pivem uspokojily i ty nejnáročnější jedlíky. Pořadatelé děkují všem, kteří zábavu svou účastí podpořili a již se těšíme na další, Silvestrovskou zábavu.

2010-07-04T19:27:00.000-07:00

CANADA DAY 1.7.2010

Jak jsme oznámili ve Věstníku, minulý čtvrtek se oslavoval Canada Day v Legii na Maisonneuve Blv. v NDG. Sešla se naše tradiční skupina Čechoslováků, po 3. Hodině dorazili i Ligaři z průvodu ve městě a zábava se začala točit. Během zábavy bylo servírováno několik různých druhů sandwiches, obložených chlebů a dokonce i bábovky a jak plánováno, křtilo se a prodávalo se naše první profesionální CD nazvané "TEREZA A JINÉ PÍSNĚ" JAK JSME SI JE ZPÍVALI DOMA. Kdo přišel neprohloupil, první pokřtěná serie se prodávala ten večer přítomným v sále s 50 procentní slevou. Nemohu nevzpomenout na unylé, přiblblé párties v privátních domech rádobybohatých krajánků na nichž jsem kdysi hrával, a na všechny ty našince tam figurující a říkám si eat your heart, měli jsme opět kopec srandy s naší muzikou v pořádné hale a se slušnými lidmi. Vypili jsme Ligařům české pivo do posledního půllitru a opět jsme se slušně po našem pobavili. Muzikálně jsem toto léto velice vytížen, ale uvidíme se na příštích candrbálech, když ne dříve, tak určitě na Octoberfestu (16.10.2010), a na Silvestrovské zábavě. Hala je již zajištěna; ahoj a dobrý den všem přeje Honza Chlumský.

2010-07-04T18:56:00.000-07:00

26. ČERVNA 2010 ČESKO-SLOVENSKÝ DEN V TORONTĚ.

Good afternoon Mr. Chlumsky,

On behalf of the Masaryk Memorial Institute I would like to extend my sincere thanks and great gratitude for your amazing entertainment at the 63rd Annual Czech and Slovak Canada Day here at Masaryktown. I am very happy that you found time in your busy schedule to participate in our program. It's always wonderful to meet and work with people who have a great heart and attitude.

I hope you had also a little bit of fun in spite of rain and enjoyed yourself at this succesfull event
So thank you again and I hope your shoes are dry by now... Kindest regards, Adriana Soudek.

The pleasure is on my side Adriana. To see your folks happy and enjoying thmselves gave me a great deal of satisfaction. And on contrary, I would like to thank you and Mrs. Iva Jecmenova for beautiful accommodation and many goodies (kolace, softdrinky, tea, cofi etc.) for next day breakfest which we greatly appreciated. Jan Chlumsky.

2010-04-01T10:45:00.000-07:00

BEJVÁVALO, BEJVÁVALO?

V První republice se říkávalo – Za Rakouska-Uherska bylo lépe! Za Hitlera se říkávalo – Za První republiky bylo lépe! Za komunistů se říkávalo – Za Hitlera bylo lépe. Za Havla se říká – Za komunistů bylo lépe! Až tady bude (například) prezidentem valašský král Bolek Polívka, bude se říkat – Za Havla bylo lépe!

Největší zajímavostí a zároveň nepochopitelnou blbostí jsou setkání, kdy bývalý akční komundíra říká – Za komunistů to bylo lepší. A já vím, že má tři auta, kouří ameriky, pije plzeňskou dvanáctku, má chalupu u Rakovníka, bydlí v baráku za pět milionů, každý rok má dovolenou u moře, děti mu studují a na tričku má nápis – O.K. USA.

Vyvstává otázka – po čem se mu stýská? Po schůzích? Po Sovětském svazu? Po oslavách Prvních májů? Po sjezdech? Po konferencích? Po dovolené u Černého moře? Po vodce? Po oslovení - soudruhu? Po pozdravu – Práci čest? Po důstojnické hodnosti v Lidových milicích? Po přehlídkách Spřátelených armád na Letenské pláni? Po skandování – Ať žije KSČ – Ať žije soudruh Husák - Se Sovětským svazem na věčné časy? Lituje, že už nepochoduje s mávátkem v průvodu pod rudou vlajkou? Je mu líto, že už nestojí na tribuně vedle krajského tajemníka? Nevím! Nechápu!

Vždyť většina těch, kteří byli ve straně SRPU A KLADIVA a měla vůdčí postavení (od okresu po ÚV), má dnes opět postavení ve společnosti. Naopak – tak zvanou Něžnou revolucí získali to nejcennější. Mohou se svým majetkem chlubit a nemusí zatajovat a předstírat.

Konečně vyměnili výlety do Moskvy za výlety a služební cesty do Paříže, Vídně, New Yorku. Své moskviče a lady šoupli do bazarů a sedí v posledních modelech světového autoprůmyslu. Mají moc ekonomickou a tím i politickou. Tlustá čára a nejsme jako oni... jim otevřela cestu k úspěšnému životu. Děti a vnuci jim studují v Americe, v Anglii, místo gorodek hrají golf. A dál nazývají spoluobčany „lidem“, „ulicí“, dál sponzorují své oblíbené umělce, místo soudružských MDŽ-hostin chodí na rauty a hlavně nechtějí nic slyšet o minulosti.

Jen mezi svými si postesknou – Jó, za komunistů to bylo lepší. Ale nikdy už neřeknou – Za nás! Oni vždy vědí, kam obrátit plachtu, kam pohnout kormidlem, jak využít vítr. Minulým generacím znárodnili (ukradli) majetek a nyní ho mají za svůj. Skoupili, co se dalo. Mají za sebou peníze a tím mají i moc. Zajímalo by mne, jak by tihle překabátění bolševici zírali, kdyby se zase vrátil ten jejich socialismus a „lidový stát“ by jim znárodnil to, co získali v demokracii.

Podle mého názoru by zase neprohráli. Myslím si, že nadávají jen ze setrvačnosti. A proč by také nadávali? Vždyť 17. listopadu 1989 také zvítězili. On chameleón totiž nikdy neprohraje. A já se vám přiznám. Raději je vidím se zlatými řetězy na krku, než aby nám zase dávali řetězy na nohy. Ale jak se říká - co není, může být...

Přetištěno a poopraveno z fejetonu Josefa Fouska.

2010-03-30T18:57:00.000-07:00

Velikonoční zábava.
Vážení přátelé. V Legii 5455 Maisonneuve w. v NDG se v neděli 11. Apríla 2010 v 6.00PM pořádá večeře s tancem. Tentokrát nemám tu čest být pořadatelem, byl jsem jen najat tam hrát k tanci. A napadlo mne, spojit to s první jarní zábavou nás Čechoslováků. V ceně vstupného je Easter Dinner, baked Easter ham, scalloped potatoes se zeleninou, Egg hunt (nevím co to bude), česká bábovka a jiné zákusky "ku káve" a plno tanečků. Najisto všechny line dances které znám, a pro nás česká muzika s Mazurkou, tu zas slibuji já. Tamtéž se bude konat i tah Jarní loterie, takže večer plný různých zajímavostí, to vše za pouhých $12.00 na osobu. Bohatý bar je zásobený vším možným včetně českého piva. Využijte této příležitosti se opět v jarní sezoně sejít a poveselit. Přiveďte své děti a známé! Volejte včas 514-737-9220, kvůli zajištění večeří. Na viděnou se těší Honza Chlumský.

2010-02-11T04:50:00.000-08:00

ŠEDESÁTÉ ŠIBŘINKY - ÚSPĚCH ČEŠSTVÍ?
Snížené vstupné, punc šedesátého výročí, možnost podepsání petice za konzulát, hrozba ve Věstníku možností, že tato zábava bude poslední jestli lidé nepřijdou, převeliká propagace ve Věstníku, a nejspíš všechny tyto věci dohromady způsobily, že se letošní Šibřinky konečně snad alespoň docházkou vydařily, a je to dobře. Do jaké míry ale Šibřinky byly opravdu české zůstává otázkou. Montrealští pořadatelé českých zábav se zdají mít "nasty habit" nazývat zábavy českými přesto, že na podiu nikdo česky neumí promluvit, natož pak zazpívat českou písničku. Rakouské trio, které se za zády naší české kapely podvodně vyškrábalo na české podium a díky některým členům vedení montrealské komunity se tam vší silou již několik let drží, mladým montrealským Čechům rozhodně moc české kultury nepředvádí a staré spíš odrazuje. Odizolovat mladou českou generaci od české kultury je velice krátkozraké, českému cítění našich mladých rozhodně nepřispívající, a urychluje jen asimilaci našich mladých do plochého Anglosaského severoamerického davu. Plakat za češstvím a přitom se nestarat o jeho propagaci a podporu všemi dostupnými prostředky nesvědčí o přílišné inteligenci těch, kteří se za české vlastence prohlašují. Z generace našich mladých nám jen vychovávají natvrdlé, nic nechápající a své etnické kořeny neznající Kanaďany. Vzpomínám na doby, kdy Češi zvali své kanadské známé na České zábavy ukázat jim, jak naše kultura vypadá a pochlubit se českou muzikou. Sám jsem si rád při muzice Bínovce chodil na Šibřinky posedět, poslechnout a zatancovat naše veselé lidovky a písničky jak jsme je znali z domova. Na Mikulášských zábavách jsem zas já na podiu vystřídal Karlovu kapelu kapelou mojí, lidé měli pokaždé na podiu něco jiného, a obě zábavy se pořadatelům vyplácely. Proto velice oceňuji snahu pár našich přátel a slušných krajanů tyto tradice udržovat, s námi se scházet a sice v malém (nesnažíme se zastupovat žádnou zaregistrovanou organizaci) udržovat to, co se z vyhlášených komunitních zábav již vytratilo. Tuto sobotu jsme měli Valentýnskou zábavu, tentokrát v nově objevené hale a nemohlo to být hezčí. Vzhledem k tomu, že - jak zpívá pan Zmožek - mi není již dvacet let, tvrdohlavě odmítám pořádat tyto dýchánky častěji či dokonce jednou měsíčně jak mi bylo tentokrát navrhováno. I když musím v tomhle zklamat, děkujeme s Erikou za podporu a všechny ty dobroty, které naše příznivkyně nezištně připravily, napekly a donesly. A tak, uvidíme se na příští zábavě, až si trošku oddáchneme. Těší se a srdečně zdraví Honza s Erikou.

2010-02-02T17:38:00.000-08:00

Klikněte si na obrázek.

2010-01-03T12:29:00.000-08:00

SILVESTR JE ZA NÁMI
Letošní Silvestrovská zábava 31. prosince 2009 byla pro nás pořadatele velikým zkušebním kamenem a otázkou, jestli dál pokračovat v organizování zábav nebo ne. Populace ligařú, která nám příjemně doplňovala mezery v účasti našich lidí, způsobené Voňkovým odssáváním Čechoslováků k Jugoslávcům, se tentokrát rozhodla podpořit bratrskou pobočku Legie Verdun, čímž zanesla určitou nervositu do našich řad. Před Vánoci jsme měli 37 prodaných vstupenek a rezervace se zastavily. Pár dnů před zábavou jsme měli 47 vstupenek jistých a naše nervosita nabyla kolosálních rozměrů. Naše rozhodnutí další zábavy nepořádat se zdálo být víc než reálné. Ale co dělat, Silvestra bylo třeba dotáhnout do konce. Milé překvapení se dostavilo až v den zábavy, kdy se musely začít přidávat stoly a židle a zábava se začala velice pěkně po našem rozjíždět. Na podiu hrála ryze česká kapela, guláš, víno a české pivo dodaly povzbuzení a náladu a zábava nabrala ryze Česko-Slovenský ráz. Liga byla tentokrát v menšine, převládali Češi a Slováci, tak jak jsme si to vždycky přáli. Po půlnoci pak zůstali již jen Čechoslováci, a tak se konec zábavy konal v přátelské náladě za zpěvu českých lidových a populárních písniček, s doprovodem osvědčené harmoniky Honzy Valáška. A já balil kabely šťasten, že jsme na zábavě měli jen samé slušné lidi a nikdo tam svou přítomností nepřekážel. A tak se již zase těšíme na další zábavu, Valentines pizza party, která bude 13. února 2010 v 19.00 hodin v hale Rosedale united church, 6870 Rue Terrebonne v NDG. Vstupné $15.00, pizza a soft drinky v tom. Deadline: Feb. 12, No call, no pizza. Společnost čistě Česko-Slovenská, a tedy písně a hudba 100% ze starého kraje. Přijďte, litovat nebudete.

2009-12-21T17:59:00.000-08:00

GREAT NEWS. Podařilo se nám zajistit halu na nadcházející St-Valentine pizza party. Času je dost, máme stále před sebou ještě letošního Silvestra, ale přes to již dnes s radostí oznamujeme, že se budeme opět bavit jako vloni, pouze s tím rozdílem, že hala je větší a veselit se můžeme bez omezení až do půlnoci. Zábava bude v sobotu, 13. února 2010. Další podrobnosti ještě včas oznámíme. Na viděnou se těší Vaši pořadatelé.

2009-12-12T19:11:00.000-08:00

KAUZA ŠROUB A JAK TO VLASTNĚ BYLO...

2009-09-18T15:35:00.000-07:00

Všem těm, kteří nesouhlasí s metodami komunistického systému, hluboce zakořeněného v České republice.

Vážené redakce, šéfredaktoři a členové redakčních rad doma i v zahraničí. Rád bych požádal o zveřejnění následující události,která nemá obdoby v žádné slušné demokratické zemi. Případ nabádá krajany v zahraničí, aby si uvědomili, že naše "vlast" se nedívá příliš pozitivně na lidi, kteří měli odvahu opustit náš komunistický systém doma, jít se prát se životem do svobodného světa a dnes se z těch či oněch důvodů vracet do Česka zpátky. Vztahy naší “vlasti” k nám nejsou tak srdečné, jak se nám snaží její představitelé namluvit, a neměli bychom si tuto skutečnost nostalgicky zakrývat. Lumpárny s převody nemovitostí, dědické podvody a okrádání vlastními sourozenci a členy rodiny žijícími doma, protože ..my jsme si žili a oni trpěli, my máme a oni ne.. jsou na bíledni. Rád bych požádal zastupitelské úřady české republiky, aby uvědomily příslušná místa, vládní poslance a státní instituce o tomto a podobných případech, které jsou černou skvrnou na reputaci České Republiky ve svobodném světě. Česká Republika tím dostává punc načichlosti komunistickou mentalitou, a nebude v zahraničí považována za demokratickou dokud justiční přehmaty či švindle tohoto druhu zůstanou nepotrestány.

BUĎME NA STRÁŽI, NEB VŠECHNO JE MOŽNÉ V ČESKÉ REPUBLICE.
Václav Šroub, kanadský občan žijící v BC, si v roce 1960 zakoupil pozemky v Příbrami a s manželkou Cecílií a dětmi tam postavili dům a dílnu, v níž zaměstnávali dělníky, pracující na opravách kostelů. Cecílie, Slovenka, dcera nevinně komunisty popraveného Simona Kupčího za Slovenského Národního Povstání a matka dvou dětí Václava Šrouba, zemřela v roce 1978 na rakovinu plic. Příbram byla a dodnes pravděpodobně i je, zamořena radioaktivním prachem z uranové rudy, směřující do Ruska. Měření radioaktivity tam bylo zakázané. Něco jako u nás po Černobylu. Václav Šroub byl stále více vystavován šikanám proti jeho soukromému podnikání a jeho rodině, a když mu byly nakonec zakázány i renovace kostelů, vzal rodinu a proraziv autobusem závoru na hranicích, emigroval v roce 1981 i s dětmi na Západ. Byl za to 30. dubna 1982 v nepřítomnosti odsouzen komunisty k vězení a ztrátě veškerého majetku, včetně majetku Cecílie, která nikdy neemigrovala. Do majetku se nastěhovala Státní Traktorová Stanice (STS). Dílna byla bez demoličního povolení zbořena a dům, do něhož se nastěhoval komunista náměstek STS, byl přestavěn.

Po sametu byl rozsudek z r.1982 proti V. Šroubovi anulován a Okresní úřad, coby správce uloupeného majetku, vydal podle dohody ze dne 11.12.1992 celý majetek zpět panu Šroubovi. Kupní smlouva a Notářský zápis z roku 1960 byly ratifikovány coby platné a Katastrální úřad dne 16.12.1992 to potvrdil vydáním Listu vlastnictví LV 3823. Protesty STS a dva další pokusy o zvrácení situace v 1993 a 1995, byly odmítnuty Krajským soudem a celý majetek byl s konečnou platností potvrzen coby majetek Václava Šrouba. Ten pak po dalších 13 let platil za pozemky státem vyměřené daně. Po čase však vyšlo najevo, že vedoucí stavebního úřadu ONV. Ing. Melmuk se podílel na nezákonné kolaudaci a na vystavení podvodného stavebního povolení pro náměstka STS. Když pan Šroub žádal, aby mu tato nyní nelegální stavba byla připsána do vlastnictví coby vlastníkovi pozemků na němž stavba stojí, samosoudkyně JUDr. Melmuková, snacha Ing. Melmuka žádost odmítla s přihlédnutím na dokumenty z doby totality a na vlastnictví komunistickým státem v důsledku odsouzení za opuštění republiky.
Spor se dostal k soudu ve Štrasburku, kde JUDr. Vít Schorm, zastupující Českou republiku argumentoval, že soudní řízení, iniciované panem Šroubem, nemá právní podstatu, protože žalobce není zaregistrován coby vlastník nemovitostí, o nichž má soud jednat. Majetek byl totiž bez vědomí pana Šrouba, na pokyn JUDr. Schorma dopisem Ing. Hůlky z Úřadu pro Zastupování Státu ve Věcech Majetkových (viz přiloženy dopis) přepsán zpět do vlastnictví českého státu na základě komunistického rozsudku ze dne 30. dubna 1982. Soudkyně JUDr. Melmuková, Ing. Hůlka, JUDr. Schorm a celý státní aparát úmyslně ignorují fakt, že tento rozsudek byl prohlášen za neplatný podle zákona 119/90 účinkem ex-tunc, což právně znamená, že nebyl nikdy vysloven. Nabízí se myšlenka, zda by české soudnictví ještě dnes neposlalo vrátivší se bratry Mašíny na šibenici. Zajímavé je také to, že rozsudek proti Šroubovi byl použit jen částečně, pan Šroub měl přece také jít do vězení. Měl tedy štěstí, že k němu paní soudkyně byla tak schovívavá, anebo se bála, aby se věci příliš nerozmazávaly.

Jelikož v tomto složitém, zlodějinou, korupcí a očividnými svinstvy zapáchajícím případě byl namočen i úřad presidenta Havla, Václava Klause, katastrální a státní instituce, soudci a reprezentanti České republiky JUDr. Schorm, Ing. Vlad. Hůlka a jiní, je naprosto nutné tento případ zveřejnit a pranýřovat. Soudkyně Melmuková je očividně příkladem komunistického soudnictví v Česku, přežívajícího díky neschopné politice Václava Havla. Je absurdní a politováníhodné, že soudci tohoto druhu stále v Česku existují, soudí a diskreditují český justiční aparát. Češi v zahraničí mají právo vědět, jak neoblíbeni doma jsou, a co se jim může v naší "vlasti" přihodit. Je třeba do budoucna zabránit podobným "přehmatům" českého soudnictví a vedení českého státu. Z celého případu neblaze zavánějí metody totalitního komunistického systému, identické s fašistickým systémem Adolfa Hitlera, které v Cesku očividně v zákulisí stále bují a úspěšně prosperují.
Ing. Jan Chlumsky, Montreal.

Příloha je Dopis Ing. Vladimíra Hůlky, iniciovany panem JUDr. Schormem a nazvaný panem Inženýrem Hulkou “Ohlášení k provedení změn…”, nařizující Katastrálnímu úřadu v Příbrami převod majetku Václava Šrouba do majetku státu na základě komunistického rozsudku ze dne 30. dubna 1982. Katastrální úřad bez vědomí Václava Šrouba tento převod provedl. (Kliknutím na přílohu si text zvětšíte).

DIABETICKÁ ÚVAHA

2009-09-08T05:41:00.000-07:00

Tak, a naše Lelinka má diabetis a díky této chorobě nám oslepla. Lelinka je krásný zlatosrstý kokršpaněl, kteráho máme od jejího ranného štěňátkovství, a který nám 9 let zpestřoval život svými nezbednostmi, chytrostí, louděním, vrtochy a životem plným energie. A najednou smutek, nervozita, vznělivost a opatrné ohledávání okolí, aby do něčeho nenarazila. A bezmezná únava, která se jen na čas rozežene malou injekcí insulinu. Srdce mi krvácí, když ji vidím sedět u stolu vedle mé židle, z níž jsem ji tajně kazil kousky salámu, jak tam sedí, čeká a neví, že ta židle je prázdná, nebo se dívá do zdi, kde si myslí že jsem, protože se ztrátou zraku ztratila i smysl pro orientaci. Dnes Bebé dostává ta nejlepší sousta, na která dřív neměla nárok, včetně posledního vzácného kousku z Čech propašovaného Romadúru. Na zahrádku ji musíme nosit, požární schodiště jí kdysi odřelo nohu a Lelinka si teď po něm po slepu dolů chodit netroufá. A když je sama, smutně si na svůj bol stěžuje občasným jemným zakňučením. Své samoty se bojí a jen naše přítomnost ji uklidňuje.
A tak jsem si najednou uvědomil, že přesně takhle, až na tu slepotu, se soužil pan Milan Havlín, který po několik let před koncem svého života trpěl touto zákeřnou a nesmírně obtížnou chorobou, která ho okrádala o energii a náladu, a přinášela mu všechny ty strasti a bolesti, s nimiž dnes naše Lelinka žije. Když jsem ho vezl autem na autogramiádu jeho knih do Toronta, měl jsem možnost jeho zdravotní potíže vidět zblízka, avšak v plné míře je vidím až teprve dnes, na Lelince. Na české TV mne zaujala slova vedoucího výzkumníka v oboru cukrovky, který stejně jako Havlínův lékař, varoval před velice nepříznivým vlivem stresu na stav lidí cukrovkou postižených. A nemohl jsem nevzpomenout na to, jak dvaaosmdesátiletý Milan byl v posledních letech svého života vystavován ohromným stresům a šikanám hostýnského Josefa Maxanta a jeho dcery advokátky Francin. Aby si přivlastnili Hostýn a Havlínovy zásluhy a zakryli nelegálnost jeho vyloučení z tábora, uchýlili se k vláčení starého těžce nemocného člověka po soudech, odkládání procesu dokud Milan žil, a osočování kvůli vymyšleným ušmudlaným pár stovkám dolarů. To se nestalo ani v Praze neslavné paní prokurátorce Polednové, která by si to za smrt Marie Horákové podle mne zasloužila daleko víc. A tak, radní hostýnští, boží mlýny melou pomalu, ale melou. A každý se dočká toho, co si zaslouží…
Na website http://www.maxant.ca se před časem objevilo několik muzikálních výtvorů právě onoho pana Maxanta. Odhalují autorovo mentální nitro, a staví ho do velice srandovního světla. Tyto výtvory by měly být povinně poslouchány a analyzovány všemi rodiči, kteří dávají svá dítka do Maxantovy hostýnské péče. Není nad to poznávat člověka pomocí jeho vlastní tvorby. Vedle těchto dementních písní neukojeného starce jsou též velice poučné i jeho chudomyslné povídky v Novém Domově, kde si na příklad s mystickou paní Helenou mile foukají kuřácké zplodiny do tváří, aby si pak oba odskočili na správně označené záchody. A jak paní Helena podle červených trenýrek odhalila nutnost koupení nových kalhot pro pana Hrabala... Poznámka o přítelově knize plné trampingu, chlastaček a souložení, kterou pan Maxant na rozdíl od jiných jak píše prý se zájmem pročítal, je také k popukání, i když na druhé straně zdvihá další varovný červený praporek pro výše jmenované rodiče dětí, svěřovaných do hostýnské péče tohoto pána. No, asi jsem staromódní, s tím já už dnes nic neudělám. Obviňovat ale lidi z nepravd (pana Ulče) a dělat si chudomyslnou srandu (Moc moc moc obdivoval články pana Moce) z lidí intelektem očividně v nedohlednu nad ním, by pan Maxant přece jenom neměl…
Ing. Jan Chlumský.

2009-03-23T11:30:00.000-07:00

ŽÁDOST O VYDÁNÍ VE VĚSTNÍKU z 19. března 2009.
(zasláno radě montrealského Věstníku k uveřejnění).
Prosim o zveřejnění v montrealském Věstníku. Rozesílám tento článek i na všechny adresy které jsou mi k disposici a všem mým známým, pro případ, že by se ve Věstníku nenašlo místo... Od konzulátů a ambasád zastupujících naši vlast (jimž to také zasílám), očekávám, že upozorní našeho pana presidenta a předsedu vlády na to, co si zahraniční část české společnosti o těchto nepravostech v Česku myslí. Doufám, že se budou alespoň trošku stydět, až nám tady zas budou mazat med kolem úst nějakým tím zadara koncertem či broušenou vázou do tomboly. Bohužel třeba říci, že se naše montrealská odbočka ČSSK (nejspíše právě díky těm zdarma koncertům a tombole), k publikování těchto svinstev provozovaných českou justicí dodnes neodhodlala. Děkuji předem za zveřejnění. Honza Chlumský.

ANO, TOHLE JE MOŽNÉ SNAD JENOM V NAŠÍ VLASTI.
(Kéž by tato zpráva osvítila mozek mého syna, který se po 20 letech úspěšného žití v Kanadě do Česka vrátil, blouzní o tom, jak ta naše "rodná zem" vzkvétá, ale zprávy tohoto druhu nečte).
Soudní stání ve věci Václava Šrouba.
U Krajského soudu na Náměstí Kinských na Smíchově se bude konat odvolací soud ve středu 25. června ve 13:00 hodin v budově A, ve druhém patře, číslo dveří 4, ve věci Václava Šrouba. Václav Šroub dostal zpět v restituci svůj majetek v Příbrami, měl ho zapsaný v katastru nemovitostí a platil z něj 14 let pozemkovou daň. Česká republika mu jej teď naprosto protiprávně znovu zabavuje pro komunistického pohlavára, který v tom majetku sedí.

Vyzývame všechny, kdo se mohou k soudu dostavit, aby přišli Václava v tomto nejvýš spravedlivém a neobyčejně významném soudu svou přítomností podpořit.

(Chtěl jsem být tou dobou v Praze, ale kvůli slibu hraní na ČSL dni v Torontě se musím svého plánu vzdát, čímž se procesu pana Šrouba nebudu moci zúčastnit. Pane Šroub, moc mne to mrzí a přeji Vám, abyste narazil na slušného soudce a spor s komunisty vyhrál. Bohužel, s Českou justicí a lidmi přiotrávenými Havlovým způsobem myšlení a jednání dnes člověk nikdy neví...)

Jediný, kdo se mi z věstníkové redakční rady ozval byl můj dlouholetý přítel Alojs Fogl. Článek otištěn nebyl, nejspíš aby se nedělaly vlnky a neporušila se pozitivita, snášenlivost, dobrá pohoda a nuda, která se v našem Věstníku propaguje. Počtěte si:

Mily Honziku;
Protoze jsem dostal nize uvedeny tvuj “prispevek” primo od Tebe a zaroven s pozadavkem k otisteni ve Vestniku, citim se povinen k nemu vyjadrit:
Tvoje webova stranka “Czechposted”, ma dle titulni stranky obsahovat: “Clanky, uvahy a komentare o deni v Montrealske komunite.” V celem clanku, ktery pozadujes ku zverejneni v Montrealskem Vestniku jsem nenasel nic, co by se “delo” v Montreale a neznam nikoho, kdo zna
p. Vaclava Srouba a pripad jeho “jiz odvolavajiciho” soudniho rizeni. Jestli jsi pouzival podobny”argument” presvedcovat vlastniho syna o nespravnosti jeho rozhodnuti se vratit do stare vlasti, potom se nedivim, ze to “neosvitilo jeho mozek” a ze jsi neuspel.Nevim, zda vyzva ve Vestniku k ucasti u soudniho preliceni u krajskeho soudu v Praze 25.cervna (tohoto roku?) by mela velkou odezvu a uspech. Nemohl by jsi o tom pripadu ctenarum neco podrobnejsiho a aktuelniho napsat a znovu podat bez uvodniho napadani zastupitelskych uradu, Vestniku a Cs. Narodniho sdruzeni? Zkus to!
S pratelskym pozdravem a pranim mnoha zdaru, Alois Fogl

Tomuto dopisu se dostalo následujícího požehnání od paní Míši Fuchsové, nové předsedkyně Našeho montrealského ČSSK:

Lojzo, gratuluju. A vysvetlovani at uverejni na sve strance.
Misa (Fuchsová)

Dělám to nerad, ale rozhodl jsem se tedy vysvětlovat:

Milý Lojzo.
Mám tady hezkých pár odpovědí na ten článek, a jediná Tvoje se mnou tak nějak nesouhlasí. Odpovídáš trošku nejasně, píšeš o mých stránkách a dění v Montrealu, ale snad to dám nějak dohromady. Budu nepříjemně rovný jako vždy, však víš, že já co na srdci, to na jazyku. Kdybych Tě neznal tak dlouho, měl bych Ti za zlé to základní neporozumění článku, který jsem do Věstníku poslal. Na výzvu paní Fuchsové tedy vysvětluji. Na mých stránkách to již dávno bylo, a pokud potřebuje ještě další vysvětlení, pak asi žije na jiné planetě, a neměla by se plést do vedení ČSSK, organizace předstírající, že hájí demokracii a lidská práva. Celé to story má za účel vyburcovat vědomí lidí, poukázat na to, co se doma děje, a aby ten, kdo bude v té době v Praze, se soudu zúčastnil. Já osobně neznám pana Šrouba stejně jako Ty, ale na tom přece vůbec nezáleží. Důležité je, že se takovéto procesy doma opravdu konají. Naznačuje to, že v Čechách komunistům právo na zlodějinu zůstalo a zdárně se rozvíjí. Lidi, které komunisti ničili a zabíjeli na hranicích jsem také neznal, a přes to také nemohu souhlasit s tím co jim komunisti dělali. Aplikuj to na Šrouba. To, co se s ním dělá v Česku, se tam dnes děje mnoha lidem jenom proto, že Havel komunisty nezahnal do illegality, a ty nahoře coby kriminálníky nepozavíral. Dnes jim očividně otrnulo a lumpárna a zlodějina tam jede jako dřív, s Havlem v čele. A ČSSK, konzulát a Sokol si tady dýchají do ouška, chodí na koncerty, a ke zlu doma se točí zády. Ty “zastupitelské úřady”, jichž se tak zastáváš zastupují tato svinstva a starají se jen o to, abyste se jim do těch domácích lumpáren nepletli. A jak vidím na Tobě a na Fuchsové, tak se jim to velice dobře daří. Havel se s tím zlem potajmu dohodl, prohlásil, že není jako oni, komunisti ho udělali presidentem, on si je vzal do vlády, dostal za to svou Lucernu a Barrandov zpátky a dal jim za to čas a možnosti zničit důkazy o svinstvech, která s lidmi 50 let dělali. Vám tady “Vašík pašík Láska Pravda” jak ho doma nazývají udělil pár medailí, abyste se nad jeho činy moc nepozastavovali, a koupil si vás tak, že si ho vystavujete v missijnim domě na piáně coby hrdinu. Dnes na to co udělal, český národ morálně doplácí nevyrovnaností se s minulostí a tím, že je republika prolezlá komunistickými svinstvy, protože nikdo komunistům v jejich minulosti nevymáchal hubu. Němci se za Nácky stydí a oběti odškodňují. Komunisti, ač horší než nacisti, u nás mají zastoupení ve vládě, a díky Havlovi žijí v majetcích lidí, které povraždili. Bratři Mašíni do Česka nejedou, tvrdíc totéž co já. Že totiž v Česku vládnou komunisti, převlečení do kabátů nejrůznějších politických stran. A vaše Alena Martinů v Novém Domově Mašínům naivně vyčítá, že na útěku zabili tři STBáky a nemůže je tudíž zařadit mezi hrdiny…
Od Věstníku a od ČSSK jsem očekával, že se postaví za dodržování ústavy, kterou si Česi sami vytvořili, a kterou systematicky porušují kdykoliv se jim to hodí. Za takový národ se já osobně stydím a zastupitelů tohoto národa si nemohu vážit. Čekal jsem, že Vám bude vadit skutečnost, že v Česku stačí být komouš, najít stejně orientovaného advokáta a komunisticky naladěného soudce, (těch tam Havel nechal habaděj), a že pak je možné všechno, i to, že člověk dostane co mu ukradli zpátky, a pak se mu to zase bere, protože tam bydlí soudruh, který se ukradeného majetku nechce vzdát. Z duchaplné odpovědi Fuchsové je cítit, že jsem u ní a u ČSSK opět narazil na nezájem jako v případě Havlína. Nechce si prostě opět pálit prsty. A z osazení redakční rady Věstníku vidím, že kauza Šroub nejspíš otištěna nebude. Lojzi, Ty jsi před komunisty utekl příliš brzo na to, abys věděl, co to je za pakáž. Pak jsme přišli my, kteří si to pěkně prožili naplno. Já tam v té nejhorší době (Slánský, M. Horáková), žil, studoval a pracoval coby inženýr do svých 28 let a vím, co to STB a komunistická holota je. Mně tam drželi manželku a 3 letého kluka, soudili rodiče a nutili mne, abych se vrátil. Generace Aleny Martinů a mého syna, narozená okolo roku 1968 v tvrdém komunismu nežila, lži a svinstva brala coby way of living, je komunistickou morálkou načichlá, nezásadová, neprincipielní, ochotná zapomínat, odpouštět zlo a komunisty tolerovat. Proto si ani vy, ani oni s osmašedesátníky, kteří komunizmem natvrdo prošli, nerozumíte. Bojovali jste zakládáním ČSSK a Sokola, ale dnes (viz Šroub) s komunisty mlčky spolupracujete. ČSSK je dnes myslícím lidem pro smích, protože se tam předvádějí lidé, kteří byli a jsou nic, lidé toužící po jakémkoliv titulu, výhodě, konexi či funkci, jen aby si posílili své zakomplexované snobské ego. Kongresy, sliby, rezoluce, medajle, a skutek utek’. Ty Lojzi a Velan, jste mezi nimi poslední lidé, kteří něčeho v životě tvrdou prací dosáhli. Fuchsová a Martinů? Zastupují vás (mne už naštěstí ne), a když se to nehodí, nebo když jde do tuhého, tak mlčí. Mlčí dnes a mlčely za Havlína, i když mu morální pomocí mohly zachránit život. Plácají si po ramenou, pucují kliky zástupců nejvíc zkorumpovaného státu v Evropě, a vrtí ocásky, když se na ně ti zástupci usmějí, nebo si s nimi u muziky sednou ke stolu. Kdybyste byli co k čemu, tak se konzulát nekonzulát, namíchnete, protože to co vám tady předhazují má za účel si vás koupit, aby to vypadalo, že doma mají všechno v pořádku. A vy jim na ten špek s radostí skáčete.
Pokud se chceš dozvědět něco víc o Česku, přečti si tady názory jiných lidí a jdi na Internet se poučit. A buď zásadový. Je na Tobě, jestli se rozhodneš kvůli svatozáři paní konzulky zapřít principy morálky a slušného jednání. “Zastupitelským úřadům” se musí těmito svinstvy mávat před ksichtem, a ne jim situaci usnadňovat tím, že se tváříte, že o věcech nevíte, nebo že jak píšeš “to není montrealskou záležitostí”. Z nevydání protestu proti Šroubově aféře a podobných zpráv ve Věstníku je vidět, že s těmito svinstvy souhlasíte, že vám to je jedno, a že nepravosti kvůli úsměvům paní konzulky přehlížíte. Vyměňujete slušnost a zásadovost za pozvání na banquet a sklenku vína na konzulátě. Mně osobně se z vás, papírových bojovníků, dělá zle. Zřejmě nejsem sám, soudě z toho záporného počtu nových členů, kteří se vám do ČSSK hrnou… A tak bych chtěl ještě vtěsnat do té konečné závorky v mém emailu slovíčka (…dnes člověk nikdy neví ani v Kanadě).
Co říkáš té koaliční vládě doma? Mně se Topolánek líbí, ale jak se zdá, na komunisty a socialisty v Česku je početně slabý. Proto o mém synovi tvrdím, že je vůl (a nejspíš necharakter), když se do něčeho takového mohl vrátit. Zdraví Honza.

Mily pane Chlumsky,
Moc jste mne svym dopisem potesil. Mam radost z toho, ze chcete s tim harasmentem v republice neco delat. Ja na tom delam od roku 1991, kdy jsem zalozil Ceskou koordinacni kancelar. Nemohu snest, aby ruzni predsedove a tajemnici mistnich vyboru KSC bydleli ve vilach po popravenych, zavrenych a emigovanych lidech. To se Sroubem neni ojedinele. Po 19 letech ceske ministerstvo spravedlnosti krade zpatky nemovitosti, ktere byly po listopadu 1989 restituovany. Vetsi sprostotu uz si nedovedu predstavit, ale deji se jeste vetsi sprostarny v zemedelstvi, kde druzstva si zajistila restituovanou pudu, pak se premenila na akciove spolecnosti a vsechno rozkradla.

Znásilňování práva v České republice
Vláda České republiky odmítá napravit protiprávní zabavování majetku po obětech druhé světové války, po občanech vězněných a popravených komunistickým režimem i po těch, kteří svou vlast opustili v době největsího útlaku. Odůvodňuje to tím, že tyto majetky byly koupeny nynějšími majiteli nebo dalšími osobami „v dobré víře“ a že by tedy byly jejich odnětím a vrácením právoplatným majitelům spáchány nové křivdy státem, který se považuje za právní stát a hájí nedotknutelnost osobního majetku. Nevadí, že tato „dobrá víra“ spočívala v tom, že se doufalo, že Československo bude se Sovětským svazem na věčné časy, a že ukořistěný majetek tudíž nebude nikdy nutno vrátit ...
Tzv. Česká koordinační kancelář je mezinárodní nevládní organizací, jež se zmíněnými případy bezpráví již po léta zabývá a usiluje o nápravu majetkových křivd ignorovaných dodnes českými úřady.

2009-03-16T14:54:00.000-07:00

VĚTŠÍ LEXIKON PRO ZAMILOVANÉ je knížečka, kterou jsem si koupil od pana Suchého, když tady v Montrealu s Jitkou Moravcovou před lety muzicírovali. Troufám si pár moudrostí z této knížečky zde reprodukovat. Doufám, že se na mne za to pan Suchý nebude moc zlobit:

ADAM: Byl prvním obyvatelem naší planety. Žil v ráji a oblékáním se moc nezdržoval. Když ho po čase sužoval pocit samoty, uchystal mu Hospodin výměnou za žebro přitažlivé překvapení, kterým byl ráj dovršen (Eva). Později, jen aby měl klid, překročil zákon Hospodinův a byl s Evou z ráje vyhnán. Hospodin se ale projevil jako kavalír a přibalil vyhnancům kousek ráje s sebou. Této výslužce se říká Láska.

AFEKT: má dva významy. Afektem nazýváme prudké hnutí mysli, jaké známe např. z manželských hádek. Do afektu se dostává žena obviňující svého muže z nevěry, nebo muž, když předstírá rozhořčení nad tou nehoráznou lží. Afektem se také označuje strojenost, kterou si dáma zjednává obdiv společnosti. Muž toužící po obdivu musí zkonstruovat objevný vynález, transplantovat orgán, složit symfonii, nebo alespoň napsat román. Dámě stačí, když si nasadí nesmyslný klobouk a chová se afektovaně. Dosáhne tím stejného výsledku.

AFRODITA: Latinsky Venus, česky Venuše. Dáma, která se dle báje zrodila z mořské pěny. Díky tomu byla poměrně lehká a s touto vlastností slavila úspěchy v řecké společnosti. Přesto, že byla bohyní lásky a krásy, neváhala si sem tam začít i s člověkem. Tato všestrannost jí zaručila věčnou popularitu.

ACH je citoslovce. Má tedy co dělat s citem. Dámy ho používají k vyjádření blaženého pocitu, nebo alespoň k jeho předstírání. Pokud použijí samotné ach, je to dobré. Širší tvar ach ne, nebývá u mužů příliš oblíben, obvykle to ale nebývá poslední slovo. Ach je slůvko romantické a dnes se spíš vyskytuje v literatuře. Vyskytne-li se však ve skutečném životě, pak to stojí za to...

AKVABELA: žena, která spojuje ladnost křivek svého těla s elegancí pohybu ve vodě. Předvádí tak své přednosti způsobem na souši nemyslitelným. Přemety a salta, jež obdivujeme u gymnastek, mohou se pod vodou odehrávat ve zpomalené verzi a umožňují tak ctitelům dívčích půvabů, aby si přišli na své.

ALIMENTY: - mezinárodní termín pro pokutu za neopatrnost. O jejich placení sice rozhoduje soud, nedá se tu ale mluvit o spravedlnosti. Rozhodnutí soudu bývá žalostně jednostranné. Snad reforma zákona udělá něco ve prospěch svedených mužů, i když je zřejmé, že peníze, které jim ženy budou nuceny poukazovat, sotva nahradí morální újmu.

2009-02-16T07:08:00.000-08:00

SVATOVALENTYNSKY TANEC

NA SVATÉHO VALENTÝNA BYLA OPĚT LEGRACE
V sobotu 15. února jsme uspořádali další pěknou zábavu, na oslavu Svatého Valentýna. Sešli jsme se tentokrát pro změnu mimo Legii, výtečná pizza dorazila včas a naše děvčata se ukázala s množstvím různých pochoutek, za což jim patří od nás všech srdečný dík. Jak vidno z obrázků, o legraci nouze nebyla. Děkujeme našemu fotografovi za pěkně zdokumentovanou pohodu celé zábavy. Jinak, moje Valentine Ernulka se zapřísahá, že musí po takových dobrotách na dietu, nebo si koupit volnější blůzku. Když nám na konci hosté sami od sebe pomáhali s odnášením a nakládáním věcí a jejich ...až zas budete něco dělat, nezapomeňte nám dát vědět... nám naznačilo, že s večírky tohoto dluhu se zřejmě nedá jenom tak přestat. Všem našim hostům děkujeme za podporu, a jsme velmi štastni, že jsme je zřejmě hezky pobavili. Hezký den přejí Honza s Erikou, pořadatelé.

2009-01-05T09:33:00.000-08:00

98
7
6
5
4
3
2
1
SILVESTROVSKÁ ZÁBAVA V MONTREALU.

(Opět, klikněte si na obrázek, dosáhnete zvětšení).

Omlouváme se za zhoršenou kvalitu některých obrázků, které byly vysekány z pohyblivého video záznamu počítačem.

Komentář k obrázkům:
1. Na obrázku 1 kouzelník vysvětluje princip guillotiny divákům a Miro Šebenovi, který jediný z audience nepodlehl strachu a uvolil se být zkušebním králíkem tohoto nebezpečného mortálního experientu.
2. Na druhém obrázku Miro zdraví své přátele - něco jako ahoj - co kdyby...
3. A jde se na to, držte mi palce...
4. Tohle je ten veliký kovový nůž, který před minutkou rozsekl tu hlávku zelí vejpul. A teď je místo ní nastrčena hlava našeho hosta Mira, o níž nikdo z nás a nejvíce Miro sám, nechce přijít.
5. Již ani sám nevím, jestli Miro nakonec podlehl strachu a utekl i s guilotinou z pod kudly, anebo se jen tak šťastně předvádí před kamarády pote, co sekera nesplnila to, co se od ní s hrůzou očekávalo.
6. Pítr the Magician za pomoci dětí provádí kouzla s kruhy, která jsem já sám nikdy nepochopil.
7. Magic Man vysvětluje historii Guilotiny.
8. Všichni hosté se zájmem sledují kouzelníkovo počínání.
9. Parket byl zaplněn převážně československými tanečními páry, Ligaři se nechali slyšet, že se rádi dívají, jak se my čechoslováci pěkně bavíme, zpíváme a do rytmu si poskakujeme...
Shrnutí:
S radostí oznamujeme, že hala na Silvestra byla opět nacpaná do posledního místečka. Jak se dalo s podia sledovat, každý, ať Čech, Slovák či příslušník Legie, se opět velice dobře bavil. Kapela Spring 68 se své role uspokojit tři různé skupiny posluchačů úspěšně zhostila. Porkozeleninová polévka 100% biologická z naší zahrady a španělské ptáčky, s nimiž se legionářská část publika setkala prý poprvé, byly oceněny coby vynikající. Zákusky, domácí cukroví a pouťové koláčky s tvarohem šly na dračku a vyhlášené řezy Eriky Tománkové polité čokoládou se šlehačkou a zmrzlinou ke kávě dokonale uspokojily i ty největší mlsouny. Kouzelník sekal hlavu jednomu z našich návštěvníků a prováděl kouzla za pomoci dětí, kterým se, jak mi pak rodiče prozradili na konci zábavy vůbec nechtělo jít domů.
A tak je tady Nový Rok, do něhož přejeme všem našim přátelům a známým, kteří se nemohli dostavit, přemíru štěstí, zdraví a dobré pohody. Vaši pořadatelé Honza s Erikou.

2008-12-25T04:48:00.000-08:00

Vánoce jsou za námi a vše je v pohodě. Klikněte si na obrázek.

A JE PO VÁNOCÍCH.
Tuto předvánoční neděli jsme měli možnost ocenit osobnost pana Dp. Švorčíka, který i v těch hrůzných sněhových podmínkách splnil svůj slib a přijel až z Toronta sloužit pro nás Montrealčany poslední mši tohoto roku. Byl jsem velmi rád, že jsem se navzdory počasí mše zúčastnil. Velmi dobře ozvučený světlý a krásný sál kostela Sv. Ignáce dodal mši neobvykle majestátný ráz, a káva a pohoštění v Missijnim domě po mši jako vždy, neměly chybičku. Lidovost a pěkný přístup k lidem, který Dp. Libor ke svým ovečkám má, zapříčinil jako vždy příjemnou přátelskou zábavu a pěkně nenucené popovídání. Cibulka na chlebíčkách připomněla panu Švorčíkovi průpovídku o tom, že kdo papá cibuli, k tomu nechodí lékař a kdo papá česnek, k tomu nechodí nikdo, což jsem coby humorné a pravdivé rčení velmi ocenil. A jeden politický, též pravdivý, ze staré vlasti: Pražané diskutují volby: Koho budeš volit? No, komunisty... No, to já taky, ale ve které partaji?... Připojuji obrázek našich zvířátek a přeji Vám všem do těchto dnů a do Nového Roku přinejmenším takovou pohodu, jakou měli tito naši tři němí kamarádi poté, co jsme jim v chajdě zatopili a je nakrmili. Uvidíme se na Silvestra. Hodně štěstí a zdraví do nadcházejícího Nového Roku přejí Honza s Erilkou.

2008-12-02T22:39:00.000-08:00

MUZIKY, MUZIKY...
...vy pěkně hrajete. Česká muzika tak jak ji naši lidé znají je široce rozvětvená a je troufalostí o ní jen tak bez hlubšího zamyšlení elaborovat. Na českých kulturních akcích v Montrealu figuruje převážně jen jeden druh naší hudby, hudba vážná a klasická. Je smutné, že jinými druhy naší muziky se nezdržujeme a v očích našich vzdělanců různých stupňů je považována za to jediné, co stojí za řeč z toho všeho, co náš národ hudebně vyprodukoval. A tak si myslím, že nebude vadit si o naší muzice trošku podumat. Ponechám klasiku odborníkům a ač ji nezavrhuji (některé skladby mi opravdu učarovaly) a zájem o ni u druhých respektuji, přiznávám se, že muzikálně stojím zřejmě v jiném odvětví či proudu československé hudby. Jsem osoba nenáročná, stojím nohama na zemi, rád se bavím a ne každý koncert važné hudby mne uvede do orgasmickěho rozpoložení či muzikálního tranzu. A jelikož jsem tedy zřejmě na úrovni barbarů, jsem připraven nastavit tvář ke zpolíčkování pokud svou úvahou šlapu někomu na kuří oko.
Narodil jsem se v Praze, pár let před koncem války a muzikou jsem byl okouzlen již od dětství. Máma doma při práci hezky zpívala a já si stále vzpomínám na další a další texty a melodie, které ve mně její hlas zanechal. Nebyla inženýrka, tátu poznala coby servírka v kavárně jejího strýce v Trojické ulici naproti kinu Vyšehrad, kde můj táta točil. Narodila se na venkově, a hlasově a repertoárově nad ní nebylo. A tak coby 4 letý klučina jsem často stával na schodech našeho činžáku na Pankráci a povzbuzován usměvavými sousedkami jsem jim za zvuku gramofonu na kliku zpíval Červenou sukýnku a další klasické popěvky našeho venkova. Když jsem pak začal v 10 letech chodit na piano a pak jako plno jiných kluků té doby začal hrát trampské a taneční písničky na kytaru u táborových ohňů, na lidovky jsem trošku pozapomněl. Na venkovských zábavách a na plesech v Praze jsem pak byl již nezadržitelně nositelem tehdejší moderny, tedy písniček všech populárních autorů a interpretů jako byli Suchý, Šlitr, Matuška, Gott, Hála, Neckář, Beatles, Presley, Bill Haley a tradičních klasických amerických "songů", jazzu a dixielandů, na které se soudruzi v té době velmi škaredě dívali. V kavárně v Domě inženýrů nedaleko nemocnice na Františku hrávali dixieland bratři Malý a Velký Gy (nejspíš Guy 1 a Guy 2), kluci ovládající snad každý nástroj, potřebný k vytváření toho dobrého amerického dixielandu. A my mladí jsme se tam chodili jejich muzikou opájet. A komunisty rušené Radio Luxembourg a jeho Music of USA s perfektní znělkou "Take the A train" mi zní v uších dodnes. V orchestru Elektrotechnické fakulty, na pátečních večírcích ve studentských kolejích v Podolí a v kapelách Červená sedma a Orchestru závodního klubu na Novobydžovsku a v Chlumci nad Cidlinou jsme pak s pianistou, saxofonistou a druhým zpěvákem tvořili moderní sekci kapel. Melodie Matušky, Gotta, Suchého, Šlitra a jiných nás okouzlovaly svými harmoniemi a vtipnými českými texty, a pomáhaly nám pozapomenout na stupiditu komunistického světa kolem nás. Aniž bych si to uvědomoval, vstřebával jsem tam i písně českých venkovských klasiků Bláhy, Vacka, Borovičky a dalších, které hrála dechovková sekce kapely, soustřeďující se na hudbu lidovou. Krásná to studentská léta s prvními láskami, mládím, tancovačkami, odpoledními čaji a hudbou všeho druhu. Na muziky nás vozil trumpetista Láďa Knotek, který na svého taxíka Tatru 603 byl náležitě hrdý, a jemuž klarineťák Franta Panchartek pil krev hláškami jako ...kde seš s tím vyvorávákem... a ...to Ti za tohle kodrcání ještě platí? No, je to pryč, ale legrace byla. Byla, protože jsme hráli hudbu veselou, zábavnou, lehkou, hudbu kterou kde kdo znal, miloval a zpíval s nami. Stále vidím zpocené, šťastné opálené sedláky, vonící koňmi, senem a slámou jak v bílých košilích s vyhrnutými rukávy s jednou rukou nahoře nadšeně zpívají a vytáčejí Vejvodovu Škodu lásky nebo Vackovy Čtyři páry bílejch koní... O klasice, Smetanovi a Mozartovi nevěděli nic, ale bavili se stokrát lépe než naše dnešní rádoby hierarchie, která jejich muziku nepovažuje ani za vhodnou posouzení. A tak jsem se rozhodl pro to veselejší odvětví české muziky, odvětví, které mne a nepřehledné množství našich lidí v lepších dobách dělalo šťastnými. A jak se na ČS dnu v Torontě a na našich zábavách v Montrealu ukázalo, je zde velké množství lidí, kteří se při muzice tohoto druhu dobře baví. Lidovky, polky, valčíky a písně národní byl žánr našeho venkova, písně o svozu obilí, o lásce, o smutku, o radostných chvílích odpočinku po tvrdé práci na polích, která obdělávali a z nichž po generace žili. Však i Masarykovou nejoblíbenější písní byla "Ach synku synku, oral-li jsi"... Pak ale přišel stalinizmus a komunistická sebranka, která všechnu tuto krásu zničila. Zlodějinou, lhaním, nucením lidí do družstev, degradováním hrdých sedláků na kočí a podkoní v družetvech, pokud neskončili v kriminálech za to, že nezvládli nesplnitelné dodávky, uvalené na ně ve snaze přinutit je do družstev vstoupit. Po spokojené náladě lidí, hrdých na práci na rodných hroudách, přišla doba krutého útlaku a smutku. Vážná hudba nikomu z vládnoucích papalášů nevadila, protože byla stará, politicky moc neznamenala, a plno z nich ji při svém primitivizmu ani nerozumnělo. A já k ní nemám ten spravný vztah, a asi již nikdy mít nebudu. Uznávám její krásu opěvování naší vlasti, rozumím citovému zabarvení a kráse Rusalky, ale nerozveseluje mne. A opěvování prodané nevěsty s podvodným námětem švindlu a zákeřnosti u mne vyvolává smíšené pocity. Kdykoliv se ale rozjede pěkná veselá polka či chytrá, inteligencí zářící písnička Suchého či Šlitra nebo krásná melodie s harmonií Jaroslava Ježka, cítím se dobře a nic se tomu nevyrovná. Žádný Kanaďan či cizozemec pozadí naší lidové a populární muziky nezná, nemůže jí rozumnět, a proto ho ani nezajímá. A je hřích tuto naši exclusivně českou kulturu odstrkávat stranou a generaci našich mladých lidí s ní neseznamovat. Dnešní lidovky, tak jak jsem je měl možnost slyšet, jsou jen pásově vytvořené zmetky, snažící se navazovat na popularitu tehdejších venkovských písní. Vyznívají nepřesvědčivě a falešně nostalgicky proto, že postrádají tradici, motivaci, duši a hluboký podklad, který dnes ani ten nejkrásnější lidový kroj navlečený na zpěváka nemůže nahradit. J.Ch.

2008-11-21T06:31:00.000-08:00

Zajímavé fotky z našeho Octoberfestu. Možná, že se na nich také najdete.
O Letošním Octoberfestu:
Původně jsem nemínil psát o Octoberfestu z minulého týdne nic, ale ukojit zvědavost anonymního komentátora (see comments pod Octoberfestovým plakátkem) a hlavně poděkovat všem našim příznivcům, kteří naši zábavu opět a v hojném počtu tak pěkně podpořili bych asi měl. Musím dodatečně omluvit slíbeného a nedostavivšího se italského harmonikáře, který velmi těžce onemocněl a k jeho vlastnímu velikému zklamání se nemohl zábavy zúčastnit. Jinak ale, jak všichni přítomní vědí, kdo nepřišel, sám sobě uškodil. Jídlo připravené Erikou a naší věrnou přítelkyní Jiřinkou Noskovou bylo vynikající a kapela Spring 68 byla nucena hrát celých 6 hodin k tanci a k poslechu a pouze - jak se říká - v tom nejlepším přestat. Přátelská a milá atmosféra zábavy, posvěcená přítomností hezkého počtu krajanů ze Slovenska se prolínala celým večerem a zaručila zábavě kolosální úspěch. Všem přátelům, kteří i přes nepřízeň počasí na zábavu přišli, ze srdce děkujeme. Hezký den Vám všem přejí Honza s Erikou, pořadatelé.

2008-11-16T06:33:00.000-08:00

O NAŠEM KOMUNITNÍM VEDENÍ.
Včera večer se konala Mikulašská zábava. Jelikož na podiu pobíhá můj bývalý harmonikář Hans s jeho Wanderers a v publiku sedí plno dalších křivých lidí, na něž jen pohled mi dokáže zkazit náladu, nemohl jsem se opět zúčastnit. No, nevadilo to, lidí bylo akorát, do počtu jsem nescházel. Přijít a rozhodit pár plakátků na naši Silvestrovskou zábavu jsem se ale odhodlal a v basementě kostela jsem se na krátký čas objevil. U vchodu jsem byl zaražen paní Košackou, která za rozdání plakátů žádala zaplacení vstupného, a která mi vyčetla, že jsem protestoval proti vysokým cenám jídla na bazaru. No nelžu, a jsem rád, že snad po mém protestu dojde ke zlepšení. A plakátky? No, jsme přece konkurence...
Nedávno jsem dostal ultimativní dopis od Věstníkové Aleny Martinů, nařizující vymazání z archivů mé webky článků, popisujících věci, o nichž málokdo ví, věci, které AM za zády komunity kuje a manipuluje, majíc za sebou Mišu Fuchsovou a celou dnešní generalitu ČSSK, která ze strachu, aby jim Věstník nepřestala dělat, ji její špinavosti toleruje. Naše zábavy nazývá někde zastrčeně zábavami "Jana Chlumského", zdůrazňujíc tak rozkol naší komunity a nabádajíc ty hloupější na tyto "soukromé" zábavy nechodit. Sama přitom ještě nezorganizovala jedinou akci, na níž by se komunita mohla pěkně po česku pobavit. Nevymazal jsem, podmínkou bylo pozitivum z její strany. A tak Wanderers dostali opětovně mandáty na hraní na českém podiu do dalších let, další to dárek naší komunitě, ukuchtěný paní AM, která k funkci šéfky Věstníku z pilnosti přibrala ještě funkci entertainment agentky, ač o české muzice nic neví. Plná ústa československého uvědomnění a vlastenectví, ale na české zábavy najímá Němce, peroucí do Čechů nečeskou muziku a ve Věstníku inzeruje Silvestry cizí komunity, ve snaze našim českým Silvestrům ublížit. Kde jsou ty časy, kdy Češi vodili Kanaďany na české zábavy pochlubit se jim našimi písničkami a naší kulturou. AM a její sekce dnešní komunity přehlíží to, že mladí lidé, pokud nejsou soustavně vystavováni naší kultuře, naši kulturu ztrácejí a stávají se z nich naivní, neinformovaní mudrlanští Kanaďané, muzikálně a mentálně se od našich tradic vzdalující. Tak jak se to přihodilo paní AM soudě podle jejích mudrlantských článků v ND, napadených hned několika čtenáři (see archiv zde, datovaný March 13/07, článek "Paní Alena Martinů a Nový Domov"). A česká komunita nedbá, protože je to tak pohodlnější. Rád bych uvedl, že na našich zábavách hrajeme a zpíváme tak Česky jak se hrávalo doma na maturitních a jiných plesech a tanečních zábavách, a že na nás česko-muzikálně žádný Hans nemá. Jak se zdá, jsme v Montrealu jediná parta, která se stará o to, aby lidé nezapomínali z čeho vzešli, a že česká písnička je to jediné, co kanaďané nemají, a co nás drželo po léta pohromadě. Dnešní intrikaření v naší komunitě, zavedené paní Martinů je kontraproduktivní a naší komunitě neprospívající. Její generace, která okupaci 1968 prožila v plenkách, omlouvá zlo a nespravedlnost, nezná či ignoruje naši nedávnou komunisticko-ruskou tyranii a ubírá se cestou našeho hypokritického kolaboranta ex-presidenta Havla. Nekoukat na minulost, přehlížet násilí, odpouštět za lidi, za něž odpouštět nemají právo, zakrývat a omlouvat svinstva v minulosti napáchaná, přítelíčkovat se s morální luzou, plavat v té močůvce, gabat pod sebe a dívat se jenom kde co do budoucna z druhých urvat. Tak se to po vzoru Havla dělá dnes v naší rodné zemi a podle toho to tam také vypadá. A budeme-li takto pokračovat i my, budeme zde mít brzy totéž. J.Ch.

2008-11-15T12:58:00.000-08:00

Kliknuti na plakatek nahradi zvetsovaci sklo.

2008-09-20T20:00:00.000-07:00

OCTOBERFEST 2008

CHEERS, Ahoj, Na zdravÍ, ein prosit
Přijďte se pobavit, pozvěte své přátele a známé.

Večeře s tancem bude v hořejší hale na 5455 Blv. de Maisonneuve w. v NDG, v sobotu 25. října 2008. Začátek je již v 6.00 hodin večer !
Taneční skupina “SPRING 68” bude hrát k tanci i k poslechu všehochuť tradičních českých a slovenských písniček a tanečních šlágrů, slavných západních rockn rollů, line dancing a známé evropské písně tak jak se hrávaly v montrealském Old Munich, Beergarden, Cock’n Bull a Café Prague.
Vstupné včetně večeře, kávy a zákusků je $12.00 do 23. Oct. 2007, $16.00 u dveří. Volejte včas, je velký zájem a počet mist je omezený. Na shledanou se těší pořadatelé.

Informations/reservations: (514) 737-9220

KDO JE PANÍ XY ?

2008-09-02T06:43:00.000-07:00

Dalo to plno práce, ale podařilo se nám bezpečně odtajemnit paní XY, která napsala anonymní dopis, otisknuty v torontských novinách Nový Domov. Dopis, podporující pana Maxanta je veledílo paní Štěpánky Voňkové. Jelikož píše nepravdy, fakty si není vůbec jistá, a možná i z obav z možného kolaterálního přetřásání jejích neplacení dluhů v komunitě, preferuje roušku anonymity. Člověk věcí neznalý by věřil, že paní Voňková zná dobře stanovy AH a situaci na Hostýně, a nenapadlo by ho, že se jedná jen o hlásnou troubu pana Maxanta, že prostě jen vrána k vráně sedá... A proč by nesedala, Hostýn potřebuje jakoukoliv atrakci a Voňkovi zas jakékoliv podium k uříceným folklorovým tanečkům, vykázat nějakou tu činnost k ospravedlnění své existence a kdo vi, mozna i k dojeni govermentu na ethnicke bazi. Pravdou však bohužel je, že přítomnost nepopulárních Voňků a Maxantů na hostýnských poutích je zárukou nenavštěvovanosti, tak jak to na pouti bylo letos a léta před tím. Litoval jsem novou paní konzulku, která na letošní vypráskanou pouť přijela. Dostalo se jí tam prvního doušku neúspěchu, ochablosti, nechuti a apatie, která na dnešním Hostýně je. Sdílím sentiment řady mých přátel, postesknuvších si, že kdyby "sympaťáků" Maxantova a Voňkova typu na Hostýně nebylo, mohlo tam být nabito a plno legrace. Nechal jsem se vidinou jejich absence zlákat, a jel jsem na slovenský piknik neděli potom. Nelitoval jsem. Piknik se jak presencí tak i náladou opravdu velice vydařil. No, co uděláš...
Máme ale radost, že na našich zábavách se tito jedinci nevyskytují, takže tam vládne nálada kamarádská, nenucená, nikým nekažená. A tak na notu pozitivní: poznamenejte si, že po nadcházejícím Octoberfestu, oslavíme konec letošního roku na našem dnes již tradičním československém Silvestru, na nějž již dnes předem všechny naše příznivce a známé srdečně zveme. Přeji hezký den. Honza Chlumský.

JENOM TO NE...

2008-08-30T08:09:00.000-07:00

Jak dnes již téměř každý ví, v Torontském Novém Domově se chopila vlády klika mladých neumětelů, kteří v domění, že spapali všechnu moudrost, způsobili krizovou situaci v celém Masarykově Ústavu. Zapříčinili odchod pracovitých lidí včetně šéfredaktora ND Honzy Rotbauera, který donedávna svou inteligencí, vtipnými články a brilantním výběrem příspěvků od dopisovatelů z celého světa udržoval úroveň a oblibu Nového Domova na nebývalé výši. "Klikou mladých" (máme jich v Montrealu také pár), nazývám generaci těch, kteří 68. rok prožili v plenkách a tudíž nevědí co to komunisticko - ruská sebranka je. Čtenáři a dopisovatelé ND zaplavili Jana Rotbauera množstvím dopisů a návrhů, co s novým vedením MU dělat, ba i defenestrace se diskutovala. Do těchto povzbudivých dopisů se náhle naštengroval náš Montrealský peacekeeper Pepa Maxant, který vycítil vhodnou příležitost k opětné propagaci a opěvování svých method řešení krizových situací. Plácá Jana po zádech a navrhuje Torontským nastolit klid ála Montreal. Porovnává neporovnatelné a vysvětluje, jak on a jeho klika Montrealskou situaci vyřešili. A mně najednou jeho výplody začaly vadit. Představte si, že Masarykův Ústav prosperuje jako Pepův Hostýn. Že na ČS dni v Torontě se schází asi 35 lidí, z nichž většina jsou rodinní příslušníci vládnoucího výboru jako to bývá na hostýnských poutích. A vládne chronický nedostatek dětí, lidí, členů a peněz. Vládnoucímu výboru se zadarmo dělat nechce, veřejnost si o nich myslí své a dobrovolníci tudíž nejsou... Finanční podpory díky očividné nepoctivosti vedení skončily, a tak se místo pronajímá i zdarma, jen aby se nalákali lidé a sem tam se něco vydělalo na dršťkové a na pivu.
Představa netečného mrtvolného klidu "zdárně vyřešené" situace v Montrealu panem Maxantem mne děsí. Ne, Toronťané, věřte mi, to není to, co vy na Masaryktownu chcete mít...

Dopis pana Maxanta následuje. Souhlasím s věcmi silně vytištěnými, zbytek jsou jen překrouceniny a lži hodné Pepy Maxanta.

28. 8. 2008:
Vážený pane Rotbauer.
je mi moc líto k čemu došlo. Někdy jsem měl k Vaší práci určité námitky, ale většinou jsem s Vámi souhlasil. Do jisté míry chápu problémy, ke kterým došlo v MÚ. I my jsme měli podobné problémy v Montrealu v Asociaci Hostýn (AH) v roce 2002 a 2003. Zde se bývalé vedení snažilo převzít více moci, než bylo záhodno, vytvořením jakéhosi exekutivního výboru složeného jen ze 3 nebo 4 (povětšině rodinných) členů. To ale jedenáctičlenný výbor nepřipustil. Problémy v AH jsme vyřešili tak, že se nabrali noví členové a na výroční schůzi v únoru 2003, každý ze členů AH, kdo se dostavil osobně, se mohl zúčastnit voleb do nového 11členného výboru. Stanovy jsme změnili tak, že nutnou podmínkou pro kandidování do výboru je, že kandidát musí alespoň rozumět česky nebo slovensky, čímž jsme eliminovali některé kandidáty, kteří podporovali bývalé vedení a kvůli kterým by se výborové schůze musely konat anglicky nebo francouzsky. Taky všechny zápisy z výborových schůzí musejí být psány česky nebo slovensky. Nechápu proto, jak je možné, že v čele kulturní organizace MÚ stojí člověk, který nerozumí ani česky ani slovensky. Osobně mi vadilo, že se v poslední době začaly objevovat v Novém domově články psané anglicky, které klidně mohly být napsány česky (např. různá poděkování).Valná hromada v roce 2003 rozhodla o novém směru AH a od té doby je vše vyřešeno: Zavedli jsme přímo úzkostlivou průhlednost našich operací. AH, která se topila v dluzích, nyní prosperuje a až snad s výjimkou jednoho nebo dvou křiklounů, kteří stále pokřikují a kalí vody, je v Montreale klid. Asi je něco podobného třeba udělat i v Torontu.
Přejeme Vám, aby se žabomyší válka v Torontu také zdárně vyřešila.
Josef Maxant, Montreal

Poznámka: V době výroční schůze o níž pisatel mluví, měla AH 250 řádných členů. Po této "vítězné" volební schůzi a "nabrání nových členů" se členská základna smrskla na 45 členů, a výbor začal být vpravdě rodino-Maxantovský. Malé narovnání nepravdivých údajů a záměrně překroucených skutečností by nevadilo...

ANO, VĚSTNÍK NELŽE, OCTOBERFEST BUDE...

2008-08-27T17:52:00.000-07:00

Chtěl bych poděkovat redakci Věstníku za ohlášení našeho Octoberfestu v sobotu 25. října 2008. Jediné co mi trošku nejde přes prsty je ten název "Octoberfest Jana Chlumského". Spíš bych to nazval "Náš letošní Octoberfest". No, je to maličkost, ale mám dojem, že Octoberfest není tak úplně můj. Já tam pouze na podiu vyvádím co můžu, a snažíme se spolu se Zbyškem a ostatními muzikanty lidi trochu slušně pobavit. Octoberfest je oslavou konce letních sklizní všeho druhu, a všichni lidé s dobrými úmysly včetně mojí Ernulky s její zahrádkou mají nárok se ho zúčastnit. Na jeho vlastním konání se podílí plno přátel a lidí, kteří svou prací, pomocí, a nebo jen svou pouhou přítomností vyjadřují radost z toho, že se mohou se známými sejít, a že se prostě zas něco zajímavého děje. A tak Vás zveme. Přijďte mezi nás, ať se Octoberfest vyvede jako minule, ať je na co vzpomínat a o čem si povídat. Život je krátký a je dobré si ho řádně přátelsky a vesele užít.
S pozdravem Ein prosit a na zdraví, se loučí Honza a Erika, Vaši pořadatelé...

2008-07-25T22:07:00.000-07:00

UČIT SE, UČIT SE, UČIT SE...
Více než 2 roky ignorovaný rozsudek (vice info v Archive June 2006 těchto stránek), nařizující zaplacení dlužených peněz musel být předán soudnímu vykonavateli (bailliff) k exekuci. Vymáhání bylo podle bailiffa velmi emocionální, pan Voňka prý měl slzy v očích když mu různé věci doma zabavoval. Jen však za baylliffem zapadly dveře, pan Voňka osušil slzy a začal přemýšlet, jak se z exekuce vyzout. Zavolal trustee-ho, u něhož Chlumský před 12 lety udělal bankrot, když mu nájemníci neplatili činže a lidé Voňkova typu mu odmítali splácet dluhy, a nabídl mu polovinu vymáhaných peněz, když exekuci zastaví. Dluh byl podepsaný před bankrotem a tudíž patřil do bankrotu bankám, které bankrotem ztratily peníze. Voňka věděl, že kdyby trustee vzal Voňkův úpis v potaz, nejspíš by se dluhu zbavil, protože od dlužní smlouvy k rozsudku a k exekuci byla zdlouhavá, namáhavá a drahá soudní cesta, kterou by trustee z 99.9% nepodstoupil. Voňkova verze byla, že prý Chlumský dlužní úpis nejspíš nenahlásil, zatajil, a dopustil se tak kriminálního "bankruptcy fraud". A Voňkovic si již mnuli ruce, jak Chlumského nechají zavřít až darebák zčerná. Voňkou nabídnuté peníze způsobily, že se trustee případu opravdu chytil a exekuci zastavil. Kdo by si také po 10 letech pamatoval, že nějaké insolvable dlužní úpisy a směnky s desítkami rozsudků Rental Boardu proti neplatícím nájemníkům tehdy odmítl coby nekolektovatelné a podle art. 40(1) je vrátil Chlumskému (na něhož se již také nepamatoval), aby si s nimi dělal co chce. Dnes viděl pouze hotové peníze na dosah ruky a doufal v tučnou komisi ať se děje cokoliv. Jenže případ ustrnul na mrtvém bodě. Voňka po zaražení exekuce otočil, nic nikomu nezaplatil a trustee se teď navíc ocitl v pozici být Chlumským souzen za fraudulentně prezentovaná a zkreslovaná fakta v bankrotu 10 let starém. A tak se rozjely dlouhé legální akce a stání u různých soudů a pátralo se, kdo vlastně má pravdu. Chlumský měl písemné soudní důkazy o tom, že trustee insolvable pohledávky odmítl. Navíc rozpoutal akci stižností na Superintendants' bankruptcy trustees head office v Ottawě a trustee, když se u soudu věci projednávaly, musel teď lhaním zachraňovat svou reputaci. Netřeba zdůrazňovat, že oba Voňkovic byli u všech soudních řízení a pan Voňka dokonce zkusil přesvědčovat soudce, že coby poctivý a hrdý Canadian citizen se nemůže dívat na to, jak ten Chlumskej u soudu lže. Chlumskej ale vytáhl papíry o tom, že Voňkovic dluží téměř 100 tisíc na daních, a že Revenu Canada má obstavené všechny jejich chýše a čeká, co Voňka udělá. Navíc předložil dopisy od City of Laval, které již několikrát hrozilo prodejem Voňkových properties kvůli nezaplaceným městským daním. Hrdý a poctivý občan Voňka se uzarděl, splasknul a u dalších soudních řízení se již neobjevil. Chodila pak již jen manželka Štěpánka Voňková, zřejmě aby Víťka věděl, jak se věci mají... Advokát Chlumského přenesl pak případ k nejvyššímu soudu, kde soudce, který též dost dobře nevěděl co s tím, doporučil stranám jít ven a dohodnout se jak to všchno bude, a on prý to podepíše coby svůj rozsudek. Výsledkem bylo, že Chlumskému bylo vráceno právo exekuce rozsudku a menší část zaplacených peněz pak vyplatí trusteemu, aby mohl z případu odejít s čistým štítem. Na konci procesu si pak ještě slovo vzala nebojácná paní Voňková a trpělivému soudci vysvětlila, že ona s manželem jsou těmi nejvíce postiženými, a že kdyby Chlumský ten "fraud" neudělal, mohli prý všechno trusteemu již dávno zaplatit a nemuseli dnes platit úroky, přesahující dlužnou částku o celých 150%. Soudce a oba advokáti paní Voňkovou zdvořile vyslechli a pak ji neméně zdvořile doporučili otevřít svůj vlastní případ proti Chlumskému, pokud se cítí poškozená. Znovu najatý bailiff prohlásil, že lidé typu pana Voňky se vyskytnou tak jednou za 5 let a rozhodl se nemilosrdně prodat Voňkovi všechno na co se podíval. Voňka vzdoroval, avšak pár hodin před prodejem sáhl pod matraci a přiklusal s plnou sumou cca 14 a půl tisíce dolarů...
POUČENÍ? Nepůjčovat peníze kamarádům a všechno vždy důkladně písemně podchytit. Voňkovi zaplatili místo půjčených 10 tisíc sumu okolo 24 tisíc a jejich předstírání chudoby a nemohoucnosti své dluhy platit je stálo reputaci, na níž si tak hrozně v komunitě zakládali. Navíc úmyslně způsobili plno škod a ztratili důveřivého kamaráda. J.Ch.

2008-07-21T23:22:00.001-07:00

OSLAVY US INDEPENDENCE DAY IN NY STATE.
Business department a komerční sekce Severního New Yorku mne požádala o hudební vystoupení na oslavách letošního dne americké nezávislosti. Konkurenční kapela Back Porch Country Band a Disc-jockey z městečka Malone byli na podiu se mnou, což mi dalo vítanou možnost porovnávání repertoáru a provedení hudby hrané americkými kapelami pro US publikum. Na podiu v centru městečka Malone jsme se pak pustili do konkurenčního boje o to, kdo přítomné posluchače nejlépe pobaví. Country kapela toho svým unylým repertoárem melancholických písní moc nenadělala. Po pár pomalejších skladbách mého repertoáru jsem byl vyzván mou náhle se objevivší dcerou a jejím druhem k zahrání rockn'rollových, severoamericky jazzových a swingových skladeb. Na prostranství u podia se náhle objevilo několik tančících párů a můj strach a obavy z mého akcentu v Angličtině, jímž sebe a severoamerické domorodce vždy uvádím k zuřivosti ze mne rychle spadl. Díky mému PA systému bylo prý rozumět v Angličtině všechno, a beru s rezervou to, že prý vše znělo velice dobře. Z potlesku po skončení vystoupení jsem ale měl upřímnou radost. Nejspíš úroveň americké muziky na veřejných oslavách nebude tak vysoká, jak jsem si ji v skrytu duše ustrašeně namlouval. Discjockey pak zkoušel hrát staré skladby Glenn Millera a podobný "stuff", avšak zvuk z jeho laptopu a malých reproduktorových beden zněl velmi podřadně proti ostříleným JBL bednám mého systému. Poznání, že i bez množství mikrofonů a beden, jimiž byl tamější country band vybaven, mohu dělat kvalitně znějící muziku mne velmi potěšilo. Opět jsem si potvrdil, že ne kapela nabitá dolary utracenými za zvukové vybavení, ale úroveň muziky a repertoire je to, co je všude a pro každé publikum to nejdůležitější... J.Ch.

2008-06-25T20:38:00.000-07:00

Kliknutí na obrázek nahradí zvětšovací sklo.

ČeskoSlovenský den v Torontě.Celý týden pršelo a "přehánělo" se, ale v sobotu jak když utne, krásné počasí, ani kapka a sluníčka až moc. Hned při příjezdu do Masaryktownu, novina. Hlavní pořadatelka paní Ječmenová mne nazývala hvězdou jejího dne a mně se poprvé roztřásla kolena. Taková hodná paní a co když ji zklamu? Tentokrát na podiu chyběli Východní Cikáni, což podle mne bylo dobře. Slovenská zpěvačka, folklorové tance a jazzové vystoupení tria Jirky Grossmana je naprosto nahradily. Pak jsem se nesměle ujal žezla já. K mému potěšení se to pěkně rozjelo. Tančilo a zpívalo se až do večera. Odjížděli jsme s vědomím dobře vykonané práce, i když vím, že na plno dalších krásných písniček nám nezbyl čas. Nadšená poznámka jednoho pána s psíkem, že "Včera neděle byla jsem neslyšel od té doby co jsem sem přijel..." nás s Erikou hřála víc než sebevětší chvála. Torontský ČS den letos stál za to. Všetečná otázka jednoho pořadatele "co kdybychom uspořádali Octoberfest", mne hřála, ale na Octoberfest je ještě dost času... Nakonec - jeden Octoberfest jiz děláme v Montrealu v Legii, 25. Oct. 2008. J.Ch.

2008-06-23T12:55:00.000-07:00

Zlaté staré časy…
Po přečtení článku paní Martinů O vzájemném respektu, shovívavosti a paměti v ND z 19.12.2007 jsem nemohl jinak, než zavzpomínat na zlaté časy, kdy jsme v Montrealu my osmašedesátníci začínali. Krajané pořádali akce na pomoc nám novým v restauraci Carmen, kde bylo možno dostat první nové kanadské boty od Baťů a větrovku, šálu, čepici či pokrývky od Velanů, pokud jsme nepotřebovali nic jiného… Slovenská komunita nezištně pořádala seznamovací kurzy s Kanadským životem a kurzy Angličtiny, které nám pan Vidlák ve svém volném čase dával nám pomáhaly s rychlou asimilací do nového prostředí. A s paní Laval jsme vyjížděli v jejím nacpaném autě do zdejších zasněžených Laurentinských hor na výlety a různé festivaly, seznamující nás s kulturou jinou než byla ta, od níž jsme z té země "mlékem a strdím oplývající" utíkali.
První poctivě vydělaný dolar jsem radostně poslal tátovi v dopise, atˇ vidí, že se tady uživím. Dnes již nevadí, že ho některý ten "mlékem a strdím oplývající" pošťák nebo fízl v Praze ukradl. Je však na čase přestat být naivní a posuzovat věci střízlivěji než to činí paní Martinů. Tak třeba ta "zem mlékem a strdím oplývající": Neznám jediného Čecha či Slováka, kterého by jeho blízcí a příbuzní v zemi "mléka a strdí" – neokradli. Abych nelhal, znám jednu paní, která jediná neměla s rodinou doma problémy – prý jim všechno co chtěli dala a stále vozí… Tedˇ jí však zemřela sestra a již jsou tu soudy, komu připadne byt, to a to, a věci již nejsou v pohodě jako bývaly. Jeden můj známý desetitisíce dolarů na otevření kšeftu v Praze sestře daroval. Dnes jezdí na Floridu, protože v Praze dovolenou trávit hodlal, ale další peníze nedodával a sestra se nahněvala... Jiný přítel zase telefonoval do rodného domu a zjistil, že sestřička dům, který on s tátou budoval, a který mu z poloviny patřil i s tím telefonem prodala jednomu ex-soudruhovi, aniž by o tom mému příteli řekla. Bývalý prezident té krásné země pan Havel způsobil, že dnes komunisté místo co by bručeli v kriminále nebo se alespoň styděli, zaujímají rozhodující pozici ve vládě, ovlivňujíce volbu presidenta, a ostatní strany s nimi musí ve volbách počítat. Pan Havel sám nejenom že dostal všechen rodinný majetek zpátky, což se mnoha normálním občanům nepodařilo, ale ještě velmi kontroverzními metodami na úkor spoluobčanů své latifundie rozsiřuje, a peníze ne zrovna čistým způsobem do rodinné kasy vydělává. A tak mne napadá, kde je to strdí a mléko, o němž pisatelka tak rozechvěně píše?
Pokud se našich montrealských kanadských začátků týče, moc "generačního" nepřátelství jsem nepociťoval. Založil jsem českou kapelu a hrál 35 let československé komunitě všech věkových a generačních kategorií. A sály byly plné. To až později, když čeští kapitalisté odešli dívat se na nás s hůry a naše komunita se stala komunitou mladších, chudých, vychytralých krajánků, jsem se najednou přestával cítit dobře. Když pak v důsledku jejich souzení zemřel jeden z našich nejobětavějších montrealských krajanů, aniž by česká společnost věstníkovým okem mrkla, pojal jsem podezření, že je něco špatného s lidmi, kteří montrealskou komunitu přebírají. Na české montrealské zábavy, kde se dnes hraje a zpívá nečesky, chodí stále méně lidí, a ryze české zábavy tito "vzájemný respect, shovívavost a paměť " propagující krajané žárlivě nenavštěvují. Ti "noví, iniciativní lidé" jak je pisatelka nazývá, dnes věci prostě dělají jinak. Takhle se to dříve nedělalo, ale bylo to lepší. Když někdo napsal do Věstníku, že se mu akce líbila, otisklo se to, a nikdo nechodil tajně ověřovat jako to dělá paní šéfredaktorka Martinů, jestli to napsal ten kdo to napsal a ne ten kdo akci pořádal. A kritické dopisy Věstníkové redakci se neposílaly obratem ruky kritizovaným stranám k posouzení co oni na to a jestli "to" vydat nebo ne. Nebyli preferovaní a nepreferovaní, a nikdo se za nikoho falešně nestavěl. Nebyli Češi, žárlivě oslabující české Silvestry propagováním jugoslávských Silvestrů za pomoci českého Věstníku jako je tomu dnes. Neexistovaly dámy XY, které z osobní zášti a pomstychtivosti, protože musely zaplatit krajanům dlužené peníze, vypouštěly anonymně lži do krajanského tisku. Věstník sledoval soudržnost naší komunity a ne její štěpení do nejrůznějších frakcí. A lidé byli slušní a na věcech se prostě dohodli. Zlaté staré časy. Jan Chlumský.

2008-05-15T18:39:00.000-07:00

Click on the card will magnify it's size.Last picture is from our performance on the rotating stage of "Old MUnich" beer-garden in Montreal.

2008-05-06T00:45:00.000-07:00

Nejnovejší zprávy z Hostýna.
V dubnu 2008 Asociace Hostýn opět rozeslala nevkusný, primitivní a útočný dopis pomlouvající Milana Havlína a Reginu Beránkovou. Dopis obsahuje staré známé obhajoby všech podtrhů a nezákonných akcí, k nimž se dnešní výbor AH snížil v touze uchvátit vládu nad táborem Hostýn a Havlína a Berankové se zbavit. Citoslovcem "Fuj!" hostýnští hodnotí to, co jim stále nedá spát. Z nenávistného stylu dopisu je za každým slovem vidět zoufalá snaha Maxantova vedení pošpiněním jiných získat nové členy do AH a ospravedlnit své nečisté jednání. Hypotetické elaborování, rozvádění a vysvětlování toho, co by prý Havlínovci dělali, kdyby je oni, zachránci tábora nevyeliminovali, prozrazuje vnitřní myšlení lidí v Hostýnském výboru, a nabízí se příslovečné podle sebe soudím tebe... Je neuvěřitelné, jak lidská nenávist a zloba výboru Hostýna s panem Maxantem v čele jde až za hrob, a co je Associace Hostýn schopná vyprodukovat v zoufalé snaze dosáhnout sympatií veřejnosti a svého očištění. Pokud se registrace na STB seznamech týče, Maxant prohlašuje, že na STB seznamech není, protože byl mladý. Chci být objektivní a veřit mu. Problém s Josefem Maxantem je ten, že se chová jako ten nejprimitivnější STBák a proto na seznamech být ani nemusí, aby se jeho společnosti slušní lidé vyhýbali. Z dubnového dopisu Asociace Hostýn se dá vytušit, že soudní vítězství nepřineslo kýžené uvolnění, sympatie veřejnosti a návaly nových členů, a tak se AH rozhodla pro novou jim příznačnou akci - špinění druhých a doufání, že se situace otočí.
Proč ale tento článek vlastně píši?
Již před pěti lety se na Táboře Hostýn podle Vaška Součka a Stáni Hlavové pěstovala a sušila Marihuana. Díky tomu se předseda Fogl vzdal funkce, protože s tím nechtěl nic mít. Dokonce i člen contra-Havlínového hostýnského výboru se podivil, proč se s tím zabývám, že každý ví, že tam "tráva" je. Je otázkou, proč se dnešní výbor hostýnského tábora tak houževnatě drží, když s táborem prý mají jen samé nepříjemnosti a plno práce. Znaje do detailu posádku dnešního výboru vím, že láska k bližním to určitě není. Zbývají pouze privátní výhody a možný nezdaněný profit. Rentování tábora Montrealským studentům na celý weekend tomu jen nasvědčuje. Rave party si studenti z daní jistě neodečítají, a tedy receipt za rentování pozemku nejspíš nevyžadují. Nechci škodit táboru pomluvami, ale nelíbí se mi, že díky montrealským problémům a známé konnexi Hostýn - Věstník, se výskyt drog na Hostýně před veřejností zatajuje. A nedělá mi dobře pocit spoluzodpovědnosti tím, že mlčím. Myslím si, že potenciální nebezpečí vystavení dětí drogovému návyku na táboře vedeném lidmi, kteří dnešní tábor ovládají je reálné, a mělo by se vzít v úvahu před tím, než dítě do péče těchto lidí rodiče svěří. J.C, Montreal.

2008-05-02T00:44:00.000-07:00

ODPOVĚĎ redakci Nového Domova na uveřejnění dopisu pana Maxanta a poté paní XY, která si anonymně dovolila zveřejnit své zaujaté, neinformované výmysly.

Mílý pane Rotbauer.
Rád bych uvedl na pravou míru dopis pana Maxanta v ND z 16.01.2008 a následující výplod paní XY, který Nový Domov uveřejnil 31.1.2008.
Hned první věta mne zarazila. Pan Havlín nebyl bývalý předseda a paní Beránková není bývalá pokladnice. Oba tito vedoucí členové výboru byli svrženi tajně, v rozporu s Art.43 Hostýnských stanov, bez vědomí členstva AH, a o svém vyloučení se oni sami dozvěděli dva dny před volební schůzí 27 února 2003, na níž se chystali podle Art.43 obhájit. Tam je ale již nepustily ozbrojené security guards, které pan Maxant k tomu účelu najal. Vysvětlení křivých obvinění se mu nehodilo do volební schůze, kde se chystal ve volbách proti havlínovým příznivcům a oblíbenému Havlínovi vyhrát. Tvrzení paní XY v ND z 31.1.2008, že vedoucí byli podle stanov řádně vyloučeni a její další nepravdivá a očividně zaujatá tvrzení ukazují, že paní XY stanovy, pana Havlína, či hostýnskou situaci nezná, a že se jen propůjčuje k tomu, být hlásnou troubou pana Maxanta. Její výrok nechtěli se pustit mikrofonu je nejspíš míněn na pana Maxanta, protože nikdo jiný se tam mikrofonu na Maxantově stole mimo členů revolučního výboru neměl možnost držet, a se nedržel. Neznalost věcí a nepravdivá prohlášení jsou nejspíš ty pravé důvody, proč se pod své výmysly paní XY nepodepsala, a bylo velkou chybou její dopis uveřejnit. Pisatelka nechce své jméno prozradit možná i z důvodu rozsudku proti ní ohledně nezaplacených dluhů mezi krajany, a je pochopitelné, že veřejné světlo by ji vadilo. Každopádně vydání jejího článku mne zaskočilo a překvapilo. Nový Domov tim u mne ztratil velký kus kredibility a snad jen zveřejnění pisatelčina pravého jména může přivést věci na správnou míru. Ne příliš příznivé světlo na Asociaci Hostýn, které panu Maxantovi vadí a v němž se AH nachází dodnes, je oprávněné, a pan Maxant by se měl naučit s ním žít. Pan Fogl ve Věstníku nelhal. V únoru 2003 na volební schůzi, za pomoci svalů ochranky pan Maxant s dcerou násilně unesli vedení Asociace Hostýn, ignorujíce Art.43 a petici na obranu Havlínova vedení, podepsanou více jak polovinou členů Asociace. To všechno přes bouřlivé protesty těchto členů, kteří se o vyloučení dozvěděli až na schůzi, když se domáhali pana Havlína slyšet. Pokles členské základny z 250 na 45 po Maxantových volbách již tak dost napovídá. Chytrého člověka by to trklo, ne tak paní XY, která pod pseudonymem místopřísežně velebí Maxantovy "demokratické volby" a nevadí ji, že 40% výboru pan Maxant obsadil bez volení svým zetěm Kordou a dalšími svými třemi lidmi. Mimochodem, paní XY ani nepostřehla, že starý výbor vlastně nikdy neodstoupil a zfalšovanými volbami se defacto pouze potvrdil.
Puč Maxantovy rodiny se rozjel po létě roku 2002. Zemřelého d.p. Janíčka pan Maxant ve výboru v nepřítomnosti Havlínova vedení urychleně nahradil svou dcerou Francin. Proč urychleně, když bylo již po táborové sezóně? Pan Maxant vycítil příležitost v nepřítomnosti vedení výboru získat hlasovací většinu a začít se soudním zabavováním a s přípravami k uchvácení moci. Vlastní zabavení dokumentů proběhlo jen pár dní před tím, než se president Havlín vrátil z Evropy. Na volební schůzi 27 února 2003 pak byla celá AH postavena před hotovou věc a ochranka, kterou Maxant najal, Havlína na schůzi nepustila a udusila jakékoliv protesty většiny přítomných členů. Vyloučení členové výboru nedostali ani za 5 let možnost se veřejně na schůzi obhájit, ač na to podle Art.43 měli zákonitě právo ještě před svým vyloučením.Tuto skutečnost paní XY přehlédla, ač se tváří, že stanovy AH zná nazpaměť. K soudu na jaře 2006 si pan Maxant jít netroufal, a tak Z. Nosek a sekretářka Šebenová tvrdili soudci, že neví, kde pan Maxant je. Soud byl odložen 2x. Pan Havlín měl důkazy a svědky a chtěl věci u soudu obhájit, i když žádal soudce aby již soud neodkládal, protože byl starý, těžký diabetik nemocný cukrovkou a jakýkoliv stress mu působil akutní, nepředvídané a životu nebezpečné výkyvy hladiny cukru v krvi. Měl proto od doktora zakázané se Hostýnem zabývat. Čeládka pana Maxanta mu však nedala pokoj. Smrt starého nemocného Havlína leží tudíž plně na bedrech Maxanta a jeho smečky.
Sám Maxant se k soudu jít odhodlal až teprve po smrti pana Havlína, který jediný věděl všechno co soud potřeboval vědět. U soudu pak sáhodlouze vykládal o věcech, které s vlastním případem nesouvisely. Způsobil tak nedostatek času na vyslechnutí 3 (ze 4) Havlínových svědků a získal rozsudek, který v dané situaci je nemorální, zavádějící a naprosto nesprávný. Nelegální vedení AH, nastolené proti stanovám AH, by nikdy soud nevyhrálo, kdyby se soudce, který byl velmi poctivý o nelegálnosti žalující strany a Maxantových nelegálních intrikách od Havlínových nevyslechnutých svědků dověděl. Art.43 stanov a tuto nelegálnost existence žalující strany pan Maxant soudci zamlčel, ač jiných, méně důležitých článků těchže stanov se proti zemřelému dovolával. Výrazy “nestranný soudce” ukazují zoufalou snahu J. Maxanta předejít jakýmkoliv pochybnostem a diskuzím o správnosti soudního procesu.
Pan Maxant v článku v ND sám doznává, že žalovaní byli vyplaceni za práci na táboře vykonanou. A že té práce bylo. Dnešní každoroční zoufalé shánění placených sil panem Maxantem ve Věstníku dokazuje opodstatněnost těchto výplat. Pan Havlín zaplatil šekem vypsaným na sebe práci své ženy, která neměla své osobní konto a tudíž nemohla šek uložit. Šek na $2,000.00 paní Beránková rozměnila na pokrytí výdajů s dobročinným bazarem, který pro Hostýn organizovali. Co s tim je prace, běhání, starání se a vydajů ví jen ten, kdo něco takového dělal. Rozsudkem byla nakonec přinucena tyto výdaje ze svého i s úroky zaplatit a spousty práce těchto dvou žen zůstaly bez odměny. Náhlé zabavení dokumentů před 5 lety, nepřístupnost zapečetěných účtů a smrt pana Havlína jim vzalo možnost tyto výdaje řádně vyúčtovat a prokázat. Milan Havlín neměl při nákupu materiálů na stavbu u sebe $3,737.00 hotově, a tak výdaje zaplatil svou kreditní kartou. Po zabavení dokumentů a zmrazení bankovních kont mu pak již nikdo tyto výdaje neproplatil. Zemřel, u soudu již nemohl tyto výdaje vyžadovat a pan Maxant si je tedy úspěšně přivlastnil. Vysvětlení držel pan Maxant v zabavených papírech. Dnes se chlubí obohacením o téměř 4 tisíce dolarů na úkor lidí, kteří mu tábor svou tvrdou prací vybudovali.
Vyčíslené obnosy s úroky dokazují, že pan Maxant je na své vítězství jak se patří hrdý a lidi, kterým ublížil a kteří, aby od něj měli pokoj vše do puntíku zaplatili, i nadále špiní. Toho, kdo charakter a osobnost pana Maxanta zná to nepřekvapuje. Fakta, která pan Maxant o soudním procesu neuvádí ukazují, že morálně je s vyzdvihováním svých zásluh na velmi tenkém ledě. Divím se, že raději o tomto svém vratkém soudním “úspěchu” nemlčí.

P.s: Pro úplnost a pro poučení paní XY uvádím opět znění Hostýnských stanov Art.43, Removal from office:
Unless otherwise provided in the deed of incorporation, any director may be removed from office prematurely by way of resolution passed at a special general meeting called for this purpose, by a simple majority of members entitled to elect him. (žádná such resolution neexistuje, žádný such general meeting svolán nebyl, žádná majority vylučujících členů nebyla, všechno bylo tajné. O vyloučení vedení Hostýna věděla jen Maxantova část výboru. Sám president Havlín se o vyloučení dozvěděl až dva dny před schůzí, na niž již nebyl připuštěn. Nikdo z volících členů AH neměl až do volební schůze v Únoru 2003 o vyloučení ani tušení). Ale dále: The director against whom a request for removal from office is directed shall be notified of the place, of the date and of the time of the meeting. He shall have the right to attend and to address the meeting, to put forth the reasons for which he opposes the resolution proposing his removal from office. (President Havlín neměl do konce svého života, tedy nikdy, možnost se k obviněním na schůzi AH vyjádřit. V přímém rozporu se stanovami AH ho tam násilím nepustily security guards, které Maxant k tomu účelu najal. Advokátka Maxantová, kterou její otec do výboru dosadil, protestujícím členům na meetingu arogantně odsekla, že Havlína vyhodili, a nikomu prý nic říkat nemuseli. Jak vidět, tak podle stanov museli). Art. 43 hostýnských stanov, tak jako protestní petici více než poloviny členstva AH pan Maxant a jeho revoluční "výbor" prostě ignoroval. Jednal diktátorsky, proti stanovám a proti členům Associace Hostýn, schovávaje se za security guards, které si najal. Jelikož se na Hostýn dosadil protiústavně, zfalšovanými volbami a proti vůli většiny členů, neměl nikdy právo za AH někoho soudně či jinak ostouzet. Díky ignorovanému Art.43 hostýnských stanov a zfalšovaným volbám, presidentem Hostýna až do své smrti legálně zůstal neodvolený Milan Havlín. Pan Maxant je jen figurka, která se pučem dostala nahoru, a která se dnes vší silou snaží svoje nečisté metody před veřejností ospravedlnit soudním rozsudkem nad člověkem, který se osobně nemohl již bránit. Ano, je neuvěřitelné, jaké zlo dokáže zvítězit i zde v Kanadě, když mu zastrašená a netečná komunita dá volnou ruku. A je smutné, že montrealská komunita se svým Věstníkem v čele, mu tuto volnou ruku bez rozpaků nabídla. Jan Chlumský, Montreal

2008-04-13T07:12:00.000-07:00

V Novém Domově z 31.3.2008 mne velmi zaujal článek pana Čestmíra Hovhanzla, člověka dodnes aktivního v české politice a člena československé vlády v době, kdy náš president Václav Havel měl dělat věci jež coby president nového politického systému dělat měl a neměl dělat věci, které dělal. Kromě jiných velice pravdivých postřehů autor ve svém článku píše:

V průběhu devadesátých let jsem si
uvědomil celou hloubku postižení české
společnosti fenoménem komunismu. Již
na jaře 1991 jsem ve sněmovně komunistům
řekl: „Zničili jste základní hodnotový
systém této společnosti, to je váš největší
úspěch. Milióny lidí nemají žádné nezpochybnitelné
společné hodnoty, na jejichž
základě by mohli spolupracovat“. Řekl jsem
tehdy: „Dokud se vám nestane co Němcům
po Hitlerovi, kdy byla zbourána německá
města a cizí vojáci znásilnili německé ženy,
nepochopíte nic a nemůžete se změnit“.
Po své řeči jsem byl padouch, všichni se mi
vyhýbali. Přišla za mnou jen komunistka
Kantůrková a řekla mi: „Pane poslanče, asi
máte pravdu, já jsem mnohé pochopila, až
když jsem byla sama zavřená“.
Mne osobně komunismus těžce urazil.
Mysleli si, že ze mne mohou udělat stejný
dobytek jako z ostatních. Od doby, kdy
jsem začal brát rozum, jsem si myslel, že
po mně má něco zůstat a nesmím si nechat
vzít smysl pro krásu.
Václav Havel psal eseje o morálce, etice,
a sám podle nich nežil. V roli prvého
muže státu jednal tak, jakoby pro něho a
jeho přátele tato nepsaná pravidla neplatila.
Přál bych Vám vidět a zažít, když přišel
do sněmovny v roli prezidenta. Hrál
tu roli, bylo to cítit, osobnost to nebyla,
polovina sněmovny se smála. Nezapomenu
na „slavnou“ řeč k „vládní krizi“ v prosinci
1997. Seděl jsem podle zasedacího
pořádku uprostřed komunistů, slyšel jejich
poznámky a posměch. Hluboce jsem se
styděl, měl to být můj prezident. V přímém
kontextu situace, ve které byla naše země
a společnost, bylo jednání a vnější gesta
toho pána ve výjimečné situaci a postavení
smutnou parodií s tragickými následky na
desetiletí.
Podstatou „komunistické kultury“ je
obecné zpochybnění všech základních a klíčových
pojmů jako je pravda, spravedlnost, poctivost,
lež, odpovědnost, věrohodnost, zlo,
spolupráce, vlastnictví – mohl bych
dlouho pokračovat. V průběhu posametových
let jsem pochopil, že lidé již nevědí a
nechápou, co ty pojmy znamenají. Po desetiletí
slyšeli zvuky nebo viděli jejich písemný
obraz, avšak skutečné jednání a jejich
reálný obraz byly vždy jiné. Pojmy vznikají
a upevňují se ve společenském vědomí po
stovky let, až se stávají kulturou. Miliony
našich sousedů a spoluobčanů již nevědí,
zapomněli, co ty zvuky a pojmy znamenají,
pohltila je komunistická kultura.
Nevěděl to ani žádný ze sametových
„státníků“, proto klidně jednali tak, jak jednali.
Sametová éra o řád povýšila pojmový
a hodnotový rozklad. Viděl jsem to a zažil.
Liberalismus v peleši lotrovské nemůže mít
jiný efekt a výsledek, než že vyhrají lotři,
navýší se rozklad společnosti, a zlo posílí.
Podíváme-li se do historie, pozitivní změna
začínala vždy z myšlenky prosazované individuálním
příkladem. Opět musím říct, že
za sametové vůdce jsem se styděl. A dnešní
českou elitou mohu jen opovrhovat.

Jak vidět, pisatel článku měl s těmi desetiletími neblahých důsledků nepříjemnou pravdu. Doporučuji přečíst si celý článek pana Hovhanzla, nazvaný Pojednání o české současnosti a politické kultuře na Webstránkách Nového Domova www.novydomov.com. Tento článek lze v mnohém aplikovat i na situaci a morálku lidí v naší dnešní montrealské komunitě. Jan Chlumsky, Montreal.

2008-04-08T18:34:00.000-07:00

Co se mělo udělat, aby dnes v Montrealu byl klid, soudržnost a pořádek?
Na schůzích ČSSK jsem to několikrát, i písemně, navrhoval. Bylo mi řečeno, že já jim nemám co nařizovat. Když jsem veřejně na schůzi kritizoval Lojzu Fogla za to, že tajně podává Maxantovi ruku a zastává se Martinů po tom všem, co komunitě způsobili, odpověděl mi Lojza, cituji: ”kdybychom to dělali jako ty, tak se to nikdy nevyřeší”. A jak se to vyřešilo? Havlínovou smrtí, kondolencemi a beznadějně rozbitou montrealskou komunitou. Stačilo tehdy v březnu 2003 nařídit Maxantově přítelkyni Martinů uveřejnit ve Věstníku a v Novém Domovu můj článek o podvodu a puči, jehož jsme já, Valdštýnová, Fogl, Martinů, Alena Kapitánová a dalších 125 členů AH na hostýnské valné hromadě byli svědky. O tom, jak pan Maxant s dcerkou a jeho hostýnský gang podvodně a přes protesty členstva Hostýna pod ochranou najatých pochopů uchvátili vedení tábora. Hlavní strůjci se měli vyjmenovat a postavit mimo českou komunitu. Aby komunita, která ještě dodnes nemá jasno, věděla hned ze začátku, kdo Maxant a jeho gang je. Přijet do Montrealu dohadovat se s chátrou bylo to nejhorší co šéf ČSSK pan Šuchma mohl tehdy udělat. Vedlo to jen k tomu, že hostýnská luza dostala sebevědomí a pocit, že je komunita respektuje. Maxant pana Šuchmu ignoroval a na schůzku s ním ani nepřišel. Věděl, že ze strany ČSSK žádné akce na obranu Havlína nebudou, že ze strany ustrašených alibistů mu nebezpečí nehrozí...
Pokud se dnešního Hostýna týče, zvěsti o Marihuaně na táboře mi nedávno potvrdil i jeden člen hostýnského výboru slovy ...že se na to nevykašleš, každej přece ví, že tam "tráva" je... Znaje důvěrně kápo Noska a jeho rodinu, naprosto mne to nepřekvapuje. Mít dnes dítě v táborovém věku, nikdy bych ho na Hostýn nedal. Nebezpečí experimentování a navlečení na drogy je příliš reálné na to, aby ho člověk ignoroval. A lhaní a nemorální jednání táborového výboru jen celý obrázek dnešního Hostýna dokresluje. J.C. Montreal.

2008-04-06T04:01:00.000-07:00

Dovoluji si vybrat a otisknout malou část povídání pana Ulče v Novém domově. Naprosto s Ulčem souhlasím a mu fandím. A je dobře si přečíst i tu malou poznámečku, zaslanou jedním z těch, kteří pana Ulče zase tak rádi nemají.

Pak se klec tedy rozsypala, Češi se mohli
porozhlédnout po světě – nezřídka s mindráky
kompenzovanými předstíraným
sebevědomím suverénních mudrců, pozřevších
Šalamounovo cosi. Hodně jsem začal
publikovat, v roli jakéhosi vysvětlovatele,
osvětáře, který měl víc možností a zkušeností
než ona velká většina donedávna
poddaných a zamřížovaných.

Ulči, že jsi byl pitomej komunista se nezapře.
(V. Neckar)

2008-04-06T03:48:00.000-07:00

Sunday, March 25, 2007

Poznámka k Havlovu Stokholm syndrome.
Článek pana Sommera v ND je velice zajímavý a bezesporu pravdivý. Jen mi trošku vadí, ze vyznívá poněkud omluvně pro Havla, skoro jako by za to, co zavinil nemohl. Patty Herstová byla po své “proměně” stejnou bankovní loupežnicí jako ti, kteří ji převychovali, a bylo jen spravné, že byla potrestána jako každý jiný spolupachatel. Jenže to je Amerika. Aplikujeme-li to na pana Havla, z odpůrce komunistů (což je s přibývajícími informacemi o Havlovi čím dál tím spornější), se stal jejich ochráncem, protěžoval zločince a stal se tedy jejich spoluviníkem. Bohužel, jeho za to nikdo nepotrestal. Tak to je v Česku, na rozdíl od Ameriky. Takto mentálně vychýlený člověk, navíc s pochybnou rodinnou minulostí, nepatřil na hrad. Odpouštěl zločincům, umožnil jim přežít a uniknout spravedlnosti, ponechal jim co nakradli a nechal je žít v blahobytu jako před tím, jen aby sám mohl dělat totéž. Pro lidi poškozené, týrané či usmrcené v lágrech komunistickými vrahy neudělal nic. Němci se za fašismus stydí. Pan Havel si naopak komunisty tahal do vlády. A aby nevypadal zle, snaží se být hvězdou humanismu, jíž očividně není, a pod heslem “nejsme jako oni” maže lidem, kteří komunizmus neznají svou humanistickou marmeládu kolem úst všude kam přijde. A hloupí, nevědomí, či nemyslící lidé ho opěvují místo co by ho za protěžovaní zločinů a ignorování utrpení lidí pod komunisty pranýřovali. V Česku je dnes politicky všechno možné, díky jeho vypočítavé, nepřirozeně ujeté filosofii. A Václav Narcis, Láskapravda či Vašík Pašík jak ho český národ dnes nazývá se bojí zemřít a na výčitky týraných neodpovídá. To, že zcela zmagorovatěl ukázalo ono neonové červené srdce svítící za jeho vlády nad Hradčany, Čechy nazývané červené světlo nad českým bordelem. Hlubší úvahy o Havlovi si lze přečíst na těchto stránkách (články datované April 13, 2008 a March 25, 2007). Na ten druhý člěnek zareagoval i pan Hladik, Havlův tajemník. Prý to obvykle nedělá, ale na mou charakteristiku Havla odepsal, samozřejmě ve smyslu “koho chleba jíš, toho píseň zpívej”. Havel neodepisuje. Píše básně. Osobně jsem politickým vězněm nebyl, v komunizmu jsem ale žil a vyrůstal, a vím co komunizmus je. Havel je nenormální jako Patty Herstová a svou sametovou revolucí náš národ odsoudil k nevyrovnanosti s minulostí, zmatkům a nenávisti jednoho k druhému. Zemře zatížen tím, co politickým vězňům a celému českému národu naordinoval. Doufám, že se na onom světě s těmi ubitými politickými vězni potká. Znal jsem jich pár a vím, že ani jediný mu to jeho nespravedlivé a chudomyslné odpouštění neodpustil… Ing. Jan Chlumsky, Montreal

2008-03-17T07:52:00.000-07:00

JAK DOPADLA JOSEFOVSKÁ?
Basementovou halu jsme začali zdobit již ve 3 odpoledne, takže všechno se v klidu zvládlo. Je zajimavé, jak uspořádání stolů, pár kytek, pěkné ubrusy, a pár slušných lidí dokáží změnit halu používanou často jen ke skladování přebytečných židlí v útulnou a zajímavou místnost, v níž se člověk cítí dobře. Určitě dobře se cítili všichni účastnící Josefovské, mne nevyjímaje, která se proměnila po tichých začátcích v bouřlivou halu plnou veselí, tance a legrace. Jak mi pak jeden ze zúčastněných říkal, dopadlo to přesně tak, jak jsme si to představovali. Nenucené, přátelské párty s tancem, zpěvem a dobrou pohodou. Jídla a pití byl dostatek, i na pár karaf vína peníze zbyly a hudba a tanec jela skoro non-stop. Nacvičila se a tancovala Mazurka, Letkis, tančil se twist a oslavovaly se slovenské narozeniny, na něž prý dotyčný hned tak nezapomene. Zlatým hřebem večera bylo kolektivní číslo našich rozdováděných dámských účastnic, které se semkly kolem mikrofonu a bez chybičky zazpívaly píseň paní Hegerové a Suchého "Vy byste pořád seděla a nevydala hlásku...", a které mi nedaly pokoj, dokud jsem ve středu kruhu na parketě, při hudbě Zbyška Kocúra každou z nich neprovedl. Rád bych poděkoval všem za pěkně prožitý veselý večer, z něhož se nám ani nechtělo jít domů. Honza Chlumský.

2008-02-12T09:31:00.000-08:00

Milí přátelé. Rozhodli jsme se jít v sobotu na tu Irskou veselici, podívat se jak to bude vypadat s naší zábavou. Vypadá to nedobře. Irové mají své charakteristické tance - jakési hopsání a podupávání, je jich plný sál, podium je nacpané muzikanty s různými bubinky, bubny, tam-tamy, houslemi, knoflíkovkou harmonikou a podobně a dělají během tance folklorový kravál, který je dost dobře slyšet ve spodní hale. A tak musíme změnit datum o den později - na neděli 16. Března v tutéž dobu. Omlouváme se všem, kteří již volali na sobotu a prosíme zapište si tuto změnu do kalendáře. V neděli bude v hořejší hale hrát kapela, kterou známe, a která není tak hlučná, aby nás vyrušovala. Opravené datum je v novém plakátku zde uveřejněném. Dékujeme.

Kliknutí na plakátek nahradí zvětšovací sklo

2008-01-29T11:40:00.000-08:00

A JEŠTĚ KOUSEK POVÍDÁNÍ O SILVESTRU.
Na Silvestra mi dvě malé slovenské holčičky 7 a 9, pomáhaly tahat čísla výher v
tombole. Jeden můj známý vyhrál velkou krásnou kolekci čokoládových figurek na
stromeček. Když si pro výhru přišel, podíval se co vyhrál a viděl, jak na něm
holčičky visí očima. Zasmál se na holky a kolekci jim dal. Děvčátka byla v
sedmém nebi. U baru jsem mu poděkoval. Jeho odpověď byla "...já když
někomu udělám radost, tak mám radost dvakrát takovou. Vždyť já to stejně
nejím..." Kéž by všichni lidé tak uvažovali... Pak již na stolku zbyly
jen dva sáčky s čokoládami, pomeranči, bonbóny a jinými dobrotami, které Erika
připravila specielně pro tato dvě dítka. Trošku jsem ohnul vyhrávací pravidla a
dívenky ceny opravdu vyhrály. Jak mi jejich děda druhý den prozradil, nemohly
věřit svým očím a stále se ho vyptávaly jak to, že ony také, a obě, vyhrály. To
proto, zněla dědova odpověď, že tam v sále byl ten kouzelník a vy jste mu
pomáhaly. Holčiny na Silvestra asi dlouho nezapomenou... A já taky ne.
Zdraví Honza Chlumský.

2008-01-19T10:20:00.000-08:00

ASSOCIACE HOSTÝN SI NEDÁ POKOJ. HOSTÝNSKÁ AFÉRA OPĚT NA PROGRAMU.
V Novém Domově ze 16.01.2008 se opět ozývá hlas pana Maxanta, který se snaží ospravednit svůj puč z dob, kdy se násilně a nelegálně zmocnil dětského tábora Hostýn. Pan Maxant zkouší stáhnout na sebe sympatie lidí, kteří o Hostýně nic nebo jen velmi málo vědí. Nový Domov správně hned vedle uveřejňuje názor jiného, do Hostýnské aféry intimně zasvěceného člověka pana Machálka, který nekompromisně odhaluje jak pana Maxanta, tak i Montrealský Věstník a Montrealskou odbočku ČSSK. Přetiskuji zde znění obou příspěvků tak jak vyšly:

BEZ KOMENTARE
Výsledek soudní pře Asociace Hostýn vs. Milan Havlín (bývalý předseda Asociace) a Regina Beránková (bývalá pokladní Asociace. V Novém domově ze dne 31. května 2007
bylo přetištěno květnové vydání Montrealského Věstníku, kde v článku In Memoriam
od pana A. Fogla je zmínka o soudní při mezi Asociací Hostýn a Milanem Havlínem.
Tento článek staví výbor Asociace Hostýn do ne příliš příznivého světla. Asociace
Hostýn si proto, v zájmu objektivity, přeje zveřejnit výsledek této pře:
Milan Havlín a Regina Beránková byli zažalováni za to, že si tajně a bez souhlasu
výboru vyplatili částku 800 dolarů každý za práci na dětském táboře v roce 2002 a paní Beránková navíc tajně částku 2 000 dolarů, údajně za administraci darů. Nestranný soudce odsoudil 5. listopadu 2007 oba jmenované u soudu v Longueuil v provincii Quebec k vrácení výše uvedených částek. Včetně úroků byla Asociaci Hostýn proplacena celková částka 4 252 dolarů. Zároveň soudce zavrhl protižalobu, kde
Milan Havlín požadoval částku 3 737 dolarů, údajně za neproplacené výdaje.
Výbor Asociace Hostýn považuje tento soudní rozsudek za velice důležitý důkaz
pro českou a slovenskou komunitu v Kanadě a USA, že soudní zabavení dokumentů
u paní Beránkové v roce 2002 a následné vyloučení obou žalovaných z Asociace Hostýn
v roce 2003 bylo provedeno oprávněně a ze závažných důvodů.
Josef Maxant, Brossard, QC

BEZ KOMENTARE.
Na webové stránce ČSSK se nachází k podpisu Petice Zrušme komunisty. Ne že bych nesouhlasil se zrušením komunistů, ale v kontextu událostí posledních let v Montrealu
a to, že jsem na ni narazil na stránkách ČSSK, mne zadalo podnět k této úvaze.
Na začátku tohoto léta zemřel v Montrealu českými krajany uštvaný, starý a nemocný
člověk (Milan Havlín – pozn. red.). Za jeho života mu jeho zlomyslní krajané
zakázali „policejně" vstup na schůzi organizace (Asociace Hostýn – pozn. red.), ve
které byl až do té doby předsedou. Chtěl se obhájit z činů, které mu přisuzovali, oni mu to však „policejně" zakázali. Řádní členové organizace, kteří se domáhali jeho vyslechnutí, to měli zakázáno také a pro případ, že by se toho byli domáhali, byli najati security guards v černých košilích s pendreky a ti jim to měli překazit. Byla zamítnuta i petice 129 členů (z celkového počtu 250), na podporu předsedy.
Organizace žijící z dobrovolné práce, charity a darů, ale také z členských příspěvků,
která se mohla pochlubit, že za vedení tohoto starého muže se z 11členné skupinky vyhoupla na 250 řádných platících členů, se teď násilným dosazením nového vedení zbavila mávnutím ruky více jak 50 procent členů. Na protest proti vulgárnímu porušení demokratických práv odešli ze schůze – a tím také, jak se ukázalo, z organizace – všichni příznivci původního předsedy. A ti, co to zorganizovali, se „samozvolili". Demokracie se nekonala.
Zvítězilo bezpráví, zlomyslnost, zákeřnost a mstivost, protože k odstranění oblíbeného člověka, za kterým stálo tolik členů, by při respektování demokratických pravidel neměli jinak žádnou šanci. Ti, kteří byli přítomni na této schůzi, se shodli na jednom:
výbor, který se nedemokratický sám zvolil, je a zůstává výborem ilegálním. To vše se odehrálo za přítomnosti, ale i přímé účasti členů ČSSK. To, že si tito lidé mohli počínat tak nedemokraticky a že dodnes ovládají tuto organizaci, je také proto, že jim připravili členové ČSSK půdu v montrealském bulletinu, když zveřejnili jméno a obvinění předsedy, aniž měli jakýkoliv důkaz o jeho skutečné vině. Honba na čarodějnice tím dostala zelenou, přičemž vedení celokanadské i montrealské ČSSK se schovávalo za stranické kolektivní myšlení, když zatvrzele tvrdilo, že šlo na oné
schůzi, a jde stále, o „vnitřní spor organizace". Jakoby porušení lidských práv bylo
vnitřní záležitostí organizace a netýkalo se všech. I komunistický režim, kterému kritika zvenčí byla nepříjemná, tvrdil, že porušování lidských práv v Československu je pouze vnitřní záležitosti republiky. Stejně jako za komunistů, i tady, v této aféře, byl individuální pocit morální zodpovědnosti nahrazen kolektivním stranickým myšlením, jež vyžaduje jednomyslnost. Na schůzi oné montrealské organizace došlo
k porušení quebecko-kanadského Zákona na ochranu osobních práv a svobod, a to jak
před schůzí, tak na schůzí samé, a dokonce ještě i po ní. Došlo k porušení zákona, jmenovitě Článku 4, který říká, že „Každá osoba má právo na ochranu své cti, důstojnosti a pověsti" nebo také Článku 33, který říká, že „Každý, kdo je obviněn z čehokoliv, musí být považován za nevinného, dokud mu není zákonem dokázána vina". Šlo tedy o upření lidských práv ochraňujících integritu osobnosti, zaručených nejen zákonem, ale i Chartou lidských práv.
Když nakonec onen starý muž zemřel, montrealský bulletin ČSSK krátce po jeho smrti nechal znovu vytisknout nejen jeho jméno a obvinění, ale dokonce i výhrůžky, že soudní pře budou pokračovat i po jeho smrti. Proč to zveřejnili? Co tím sledovali?
To ví jen oni. Protože ale byli upozorněni na články zákona zde citovaného, těžko se
tak zbaví obvinění ze zaujatosti. Zveřejnili jméno a obvinění, i když neměli jediný
skutečný, soudem prokázaný důkaz o vině.
Ukázali tak, že jim schází nejen lidský takt, soudnost, mravní cit, úcta k člověku, a
v tomto případě úcta k zemřelému, ale také že pohrdají zákony a lidskými právy. Takoví lidé mají dnes plnou podporu a důvěru vedení ČSSK v Montrealu. Pokud jde tedy o petici Zrušme komunisty, nerad bych pochyboval o upřímných snahách ČSSK zbavit svět tohoto zla. Jenže v podstatě to nebyl komunismus, který zrodil zlo, ale bylo to zlo v nitru člověka, kterému komunisté jen umožnili efektivně působit. Komunisté využívali a zneužívali lidskou závist, zákeřnost, nenávist a mstu. Chceme-li tedy opravdu svět zbavit zla, a ne se jen mstít, nepomůže jen zrušit, či zakázat ideologii a její symboly nebo psát petice, protože zlo v člověku dokáže zítra obléct kabát ideologie, jaká se právě nosí, jen když se mu dá příležitost. Změna zvnějšku, jako je odstranění komunistů a jejich symbolů, může dát sice pocit vykonané spravedlnosti a mylný dojem, že potom už bude svět lepší, jenže historie ukazuje opak. Pád totalitního režimu neplodí automaticky ducha tolerance, vzájemný respekt a reálné uplatnění práv a svobod jednotlivců. Skutečná změna světa k lepšímu se může odehrát jen v našem vlastním nitru. Nemáme-li v srdci úctu k člověku, jsme potencionálně zneužitelní zlem, jak ukazuje lidská historie, ale také naše montrealská aféra.
Lhostejnost ke zlu, neschopnost veřejně vystoupit na obranu lidských práv jedince,
to pro ČSSK, které hledá vlastní identitu po pádu železné opony, není krokem ve správném směru. Dokud ČSSK a její vedení považuje za normální, že někomu jsou upírána
demokratická práva k vlastní obhajobě, dokud považuje za normální použití security guards na členské schůzi, kde by měla vládnout důvěra a respekt, pak se od komunistů a jejich praktik příliš neliší. Proto i pisatel těchto řádků, apelující na ty, co se vydávají za mluvčí svých krajanů, členy ČSSK a redakci jejich bulletinu, je jimi
považován za rušitele klidu, za neslušného člověka, za nekonformistu. Ano, on je takový nekonformista, že dokonce ještě nepodepsal ani petici Zrušme komunisty – možná právě po tom všem, co se tu odehrálo, nemůže. Považoval by to za laciné gesto. On považoval toho starého muže za svého přítele. Komunisté ho odsoudili k smrti, pak změnili rozsudek na doživotí. Považuji za smutné, že nakonec tady v Kanadě, v demokracii, byl vlastními krajany a členy ČSSK ponechán napospas jedincům, kteří mu trest smrti zmírnit odmítli. Nevidím proto rozdíl, hlásí-li se někdo ke komunismu nebo k demokracii – pokud zůstává netečný ke zlu, tak se na světě peticemi nikdy nic nezmění. Jan Machálek, Montreal

2008-01-01T14:34:00.000-08:00

SILVESTR A DEN OTEVŘENÝCH DVEŘÍ 2007/8
Kliknutí na obrázky nahradí zvětšovací sklo!

1. Ledna 2008.
Tak, je Nový Rok, 6 hodin odpoledne, venku sněhu nad kolena a stále padá. Právě jsme se vrátili z Legie ze Dne otevřených dveří. Nabito nebylo, komu by se také chtělo v té sněhové bouři někam jit. Začalo se v 1.00 hod po poledni, meat pie, air koňak s rumem a s koňakem, káva a zákusky, vše tak jak slíbeno, hrála se jemná náladová muzika (když jsem si dovolil rychlé a pak ještě dixielandové číslo, dostal jsem vynadáno), tančící byli naladěni na ploužáky a "cheek to cheek tanečky", a tak jsem se na podiu moc nezadýchal. Po živém a pulsujícím včerejším Silvestru byla očividná touha "...polehoučku stoupat, jen tak lehce houpat..." jak se zpívá v bábinčině maršovském valčíku. Line dances však nesměly scházet a nálada byla příjemná a přátelsky uvolněná, zřejmě aby nám to vydrželo ten celý nadcházející rok. Za to včera na Silvestra bouřila Legie náladou, kterou tam málokdo znal. Sál byl plný, kouzelník dělal divy, 4 členná kapela hrála všechno na co si lidé vzpomněli, a přes to, že jsme před tím doma s hrůzou odpočítávali odřeknutá místa kvůli sobotnímu sněhu, neohlášených příchozích se sešlo tolik, že hala byla zaplněna do posledního místečka. Rodinnou atmosféru navodily dvě malé slovenské dívenky sestřičky, které nejenom že nadšeně pomáhaly kouzelníkovi a posléze i mně s losováním čísel tomboly, ale také jásavě a neúnavně tančily při slovenských písničkách, které kapela specielně pro ně zahrála. Úspěch večera zajistilo dobré jídlo v neomezeném množství a přítomnost lidí očividně dobré vůle, kteří se přišli nezaujatě a nepoliticky na Silvestra pobavit. Mám radost, že noví příchozí československého původu nahradili i ty naše přátele, kteří tentokrát byli v Česku, babysitrovali či jinak se nemohli dostavit, ač obvykle naše zábavy nevynechávají. Bylo vidět, že popularita našich zábav roste. Byl jsem velmi potěšen tím, že splnit slib Ernulce přestat zábavy konat "až se to nesejde" nemusím splnit, a že mé "pojedeme na Floridu si oddáchnout když se to sejde" naopak splnit musím. A tak všem, kteří jste přišli a vyjádřili důvěru nám a ne Jugoslavským etnikům, děkujeme. Připojujeme obrázek Janičky, pokladnice u vchodu, pak Arch. Jana Valáška, který nás navštívil až z Prahy (kde slyšel o našich zábavách), na obrázku v družné rozpravě s kouzelníkem Petrem a jeho paní, jejich toast na dalším snímku a jednu ze slovenských sestřiček s rodiči a ostatnimi hosty v sále na snímku čtvrtém. Příští zábavou bude ryze česká zábava v basementu Ligy s jenom českými písničkami lidovek, trampů, Suchého a Šlitra, Matušky, Gotta a všech těch dalších, kteří nám životy oslazovali, hráli a zpívali v dobách dřívějších, mladších a tedy bezesporu krásnějších. Zábavu ve formě zábavního podvečera se zpěvem a tancem uspořádáme místo letošní Josefovské zábavy (s halou v Legii nás tentokrát předběhli St-Patrikové). Pro naše příznivce bude zdarma, s pizzou, chlebíčky a tím, co kdo přinese a karafami vína na triko Silvestrovské kapely. Bližší podrobnosti ohlásíme včas. Zdraví Honza, Erika a gang pomáhajících dobrovolníků Jana, Dana, Alex a Benoit.

2007-12-23T11:46:00.000-08:00

PŘEDVÁNOČNÍ SVATOVÁCLAVSKÁ MŠE
Slíbil jsem páterovi Švorčíkovi hrát koledy na dnešni předvánoční mši, ale díky prasklému topení a sehrávání muzikantů na Silvestrovskou zábavu jsem se ke koledám vůbec nedostal. Nicméně, na mši jsme s Erikou byli, a nelitovali jsme. Kaple byla téměř plná, ani jsem netušil, kolik katolíků mezi námi je. Po mši se všichni přítomní přemístili do missijního domu, kde se pak vesele hodovalo. Na stolech byly různé lahůdky, vánoční pečivo, káva a množství dobrého červeného vína, jímž nás pohostil jeho výrobce Vašek Vančura. Z družné zábavy bylo možno vycítit přátelskou vánoční náladu, a tak jsem moc litoval, že jsem s sebou neměl piano k ještě lepšímu pobavení. No, snad příště. J.Ch.

2007-12-15T16:04:00.000-08:00

Kliknutí na plakatek nahradí zvětšovací sklo.

2007-12-01T12:25:00.000-08:00

SOUDNÍ OBHAJOBA ZHRZELÉ ŽENY. OBHÁJCE PAN JUDR. JIŘÍ ŠLITR.

SLAVNEJ SOUDE TAHLE ŽENA,KTEROU TADY ZŘÍME STÁT,
ŽIVOTEM JE ZNECHUCENA,NÁM NEZBÝVÁ NEŽ SE PTÁT:
KDO JE OTCEM TOHO DĚCKA,KTERÉ SI SEM PŘIVEDLA?
SEDÍ TADY JAKO PECKA,OD VČEREJŠKA NEJEDLA.

JEJÍ MUŽ SI JEŠTĚ VČERA, KOUPIL NOVEJ BALOŇÁK
A TA ŽENA A TA DCERA, NEMAJ ANI NA KOŇÁK
ZATÍM CO TA MLADÁ DCERA PRODÁVALA LÁSKY ŽÁR,
KRADLA MATKA JEŠTĚ VČERA V GASTRONOMU KAVIÁR.

SLAVNEJ SOUDE, STOJÍ PSÁNO, JAK SI JISTĚ VZPOMENEM,
KOMU NENÍ SHŮRY DÁNO, HOĎTE PO NĚM KAMENEM
NA TA SLOVA DAL JSEM ŽENĚ ELEGANTNÍ ZNAMENÍ,
TA PŘINESLA NEPRODLENĚ PLNOU BEDNU KAMENÍ.

PROKURÁTOR POZBYL KLIDU, A KDYŽ SOUDCE ZAPLAKAL,
BREČELI I SOUDCI Z LIDU, ZATO JÁ JSEM MLUVIL DÁL:
JEJÍ MANŽEL NEMÁ CITU, CHCE JI DOSTAT DO HROBU,
BY JI DOSTAL ASPOŇ Z BYTU, PODAL NA NI ŽALOBU.

SLAVNEJ SOUDE, NO TAK HIML, NAPAŘTE MU KRIMINÁL,
ABY SI UŽ JEDNOU VŠIML, ŽE TO TAKHLE NEJDE DÁL.
SOUD ODEŠEL NA PORADU, A JÁ ČEKAL JAK BY NE,
NENÁPADNĚ PĚKNĚ VZADU, CO SE Z TOHO VYVINE.

TICHO VLÁDLO SOUDNÍ SÍNÍ, NECEK ANI JEDINEJ,
V TALÁRU KDYŽ SOUDCE MÍNÍ, ŽE JE MANŽEL NEVINNEJ.
ZATO MATKA S DCEROU V PÁRU, ODSEDĚJ SI PĚT NEDĚL,
ZA TU KRÁDEŽ KAVIÁRU, O KTERÝ SOUD NEVĚDĚL.

POROTA PAK ŘEKLA SBOREM: OBHÁJCE JE NEŠIKA
DO DIVADLA MALÝCH FOREM, AŤ JDE DĚLAT KOMIKA.

NO A TAK MĚ TADY MÁTE.
Judr. JIŘÍ ŠLITR.

2007-11-28T15:10:00.000-08:00

SOUD SE ZEMŘELÝM HAVLÍNEM JE U KONCE
Rozsudek soudce Chicoena jen potvrdil to, co popisuji v článku z 25.8.2007 nazvaném KONEČNÉ ZHODNOCENÍ HOSTÝNSKÉ AFÉRY V MONTREALU (see archiv zde). Že totiž president Havlín s účetní Beránkovou byli ve svém úsilí otevřít včas dětský tábor v roce 2002 osamoceni a mladí členové výboru s Maxantem v čele hledali úsilovně jak se jich zbavit. První soudní pokus zklamal, 3 soudní obvinění byla tak průhledná, že je soudce musel vyhodit. To byl ještě Milan Havlín naživu a mohyl se bránit. A tak se zaůtočilo podle papírů. Co Havlín pro nás pro všechny na Hostýně vybudoval bylo odsunuto stranou a hlavním obviněním se stalo, že mu to výbor neodfajfkoval. Pro normální lidi by bylo důležité to první, pro Maxantovce však neodfajfkování bylo smrtelným prohřeškem. Havlín ignoroval jemu nepřátelský výbor a utratil peníze, které do Associace Hostýn přinesl. Beránková vypsala a rozměnila šek na 2 tisíce a z neznalosti výrazu "petty cash" na něj napsala Administrace donations, protože v té době se z toho nestřílelo. Nikoho tehdy ani nenapadlo, že nějaký Maxant si bude v budoucnu hrát se slovíčky. To, že Beránková podepsala šek sama nic neznamená, Maxant dnes dělá beztrestně přesně totéž. Měla plnou důvěru Havlína, který ji dobře znal a věděl, že nekrade. Pravda je taková, že šek si Beránková vypsala, aby měla peníze na dobrocinný bazar na podporu Hostyna a na táboře (v lese a daleko od bank) po ruce hotovost pro nákupy jídla (jako na příklad kýble povidel na pečení zákusků, které si Maxantova tlupa bez rozpaků rozebrala), tužek, papírů, emergency platby a pokrytí nenadálých výdajů, které se při provozu tábora s 64 dětmi zákonitě vždy a všude vyskytují. Kdyby chtěla s Havlínem krást, nedělali by to formou šeku, ale hotovostí, a žádný písemný důkaz by neexistoval. Maxant dnes ve Věstníku hledá placené síly, ač Beránkovou a Věru Havlínovou k vrácení těch samých plateb odsoudil. Tyto věci nikdo u soudu z nedostatku času neřekl. To, že Maxant a jeho výbor tyto věci neschválil byla jediná munice, kterou Maxant měl, a kterou soudce v neznalosti Hostýnského nenávistného pozadí vzal v úvahu. Na vyslechnutí 3 Havlínových svědků, kteří byli připraveni toto všechno objasnit, doložit, a Maxanta ukázat ve správném světle nezbyl čas, protože Maxantův svědek bodrý Zdeněk Nosek, musel sáhodlouze líčit, jak d.p. Janíček neměl Havlína tak strašně rád, že chodil raději spát k němu do chaty, aby se Havlínovi vyhnul..!!!. Když Havlín nakupoval materiál na obkládání budovy a neměl u sebe $3,736.67 v hotovosti, zaplatil to svou kreditní kartou. Maxantovo načasované zabavení všech dokumentů před vyúčtováním a navíc v jeho nepřítomnosti, Havlínovi znemožnilo jeho soukromé peníze dostat ven a jelikož zemřel a u soudu o tom nemohl mluvit, Maxant ho i o ně pomocí rozsudku okradl. Havlínovu ženu a Beránkovou obral o odměnu za hory práce a času, které pro běžící dětský tábor vykonaly a přinutil Beránkovou navíc ty dvě tisícovky pro děti utracené ještě jednou z vlastní kapsy zaplatit. Skutečností zůstává, že Maxant, Hostýn a celá naše komunita jim tyto peníze dnes dluží a s tím žádný soud nikdy nic neudělá. Maxant vysoudil peníze, které mu nepatří a místo nafoukaného plácání si na hruď by se měl opět jen a jen stydět.
NÁZOR NEVYSLECHNUTÝCH SVĚDKŮ:
Jelikož jsem byl jedním ze tří Havlinových nabitých a nevyslechnutých svědků, mám na celý proces velmi vyhraněný názor. Manželka byla po celý den v soudní síni, my svědci s důkazy černé na bílém jsme čekali venku. Havlín se své obhajoby nezúčastnil, což je první, co výsledek soudu naprosto zpochybňuje. Jediný on věděl, co soudce měl slyšet, co se stalo a co bylo důležité prezentovat, aby rozsudek byl správný a naprosto jiný. Milan mne důvěrně seznámil s věcmi, které znal jen on, a které by rozhodnutí soudce velmi výrazně ovlivnily. Věděl naprosto jistě, že soud vyhraje a odmítnul nabídku přítele, že to za něho zaplatí, aby byl od Maxanta pokoj... Pan Maxant tato fakta znal také, a proto na první stání, kdy Havlín konečně mohl vysvětlit skutečnosti tak jak opravdu byly, nepřišel. Šebenová s Noskem tvrdili, že "nevědí, kde se Maxant nachází". Až teprve napotřetí, po Havlínově smrti, dostal Maxant kuráž a k soudu přispěchal. Již počáteční nařčení z harasmentu, z něhož Maxant Havlína obviňoval, by postavilo Maxanta do naprosto negativního světla. Mám nezvratitelné důkazy o tom, že lhal, podváděl a zkoušel manipulovat soudní konání. Díky Havlínově smrti a nedostatku času vyslyšet nás svědky, o tom u soudu opět nepadlo ani slovo. Tvořilo to hned první část Maxantovy obžaloby a soud to měl slyšet k osvětlení Maxantova charakteru. Další nehorázností bylo, že Havlín a Beránková se měli obhájit pomocí dokumentů, které jim Hostýn před 5 lety zabavil, k nimž neměli přístup, z nichž si však Maxant pro sebe před soudním zapečetěním udělal kopie. Soudce si naivně myslel, že se v bedně naházených papírů, účtů a různých dokumentů bez patřičného vysvětlení vyzná sám. Nevyznal, ač se jistě snažil, soudě z nezvykle dlouhé doby do vynesení rozsudku a z rozsudku samotného. Třeba dodat, že dokumenty byly zabaveny v době, kdy ještě žádná účetnická práce nebyla paní Beránkovou ani započata, a tedy slova o špatném účetnictví, kterého se Beránková měla dopustit, nejsou naprosto na místě. V neposlední řadě se nabízí argument, že jediné, co soudce o Havlínovi věděl bylo, že (podle Maxanta) Havlín měl charisma a lidé mu dávali peníze. Nic víc se o Havlínovi neřeklo. To, že se peníze hrnuly proto, že Havlín byl znám svou poctivostí, tvrdou prací a křesťanskými zásadami slušného a poctivého chování opět nikdo soudci neprozradil. Inteligentní soudce by si další nejasnosti již doplnil sám. Havlínova strana měla výbornou šanci žádat o revocation of judgement a judicial review rozsudku na základě nedostatku času na vyslyšení svědků obhajoby, ale syn pana Havlína neměl již žádnou chuť se případem dál zabývat. Znaje osobně Milana Havlína a lidi okolo něho, já žádný "legální" důkaz o jejich nevině nepotřebuji. Na druhé straně, Maxant, o němž dnes již každý jen trochu inteligentní člověk ví co v něm je, tento rozsudek nutně potřebuje k dalšímu přežití a k jakémusi soužití s určitou částí naší komunity. Jen budoucnost ukáže, kdo byl pro Hostýn a montrealskou komunitu důležitější. Pro mne je pan Maxant i po vyhlášení tohoto soudního "rozhodnutí" stále jen nízká, miserable a slizká nula.

Pro úplnost přikládám článek č.43. hostýnských stanov.

Art.43. Removal from office. Unless otherwise provided in the deed of incorporation, any director may be removed from office prematurely by way of resolution passed at a special general meeting called for this purpose, by a simple majority of members entitled to elect him. (žádná such resolution neexistuje, žádný such general meeting svolán nebyl, žádná majority vylučujících členů nebyla, naopak, o vyloučení nikdo z členstva AH až do volební schůze v Únoru 2003 neměl tušení). Dále: The director against whom a request for removal from office is directed shal be notified of the place, of the date and of the time of the meeting. He shall have the right to attend and to address the meeting, to put forth the reasons for which he opposes the resolution proposing his removal from office. (President Havlín neměl nikdy možnost se k případu vyjádřit. Na meeting ho v rozporu se stanovami násilím nepustily security guards, které Maxant k tomu účelu najal. Maxantova dcera protestujícím členům na meetingu arogantně odsekla, že Havlína vyhodili a nikomu prý nic říkat nemuseli). Výše uvedený článek hostýnských stanov Maxant spolu s peticí víc než poloviny členstva AH ignoroval. Jednal diktátorsky, proti stanovám a členům Associace Hostýn, schovávaje se za security guards, které si najal. Jelikož se na Hostýn dosadil protiústavně, neměl nikdy právo někoho žalovat. Na Hostýně legálně zůstal presidentem až do své smrti Milan Havlín. Maxant je jen figurka, která se vší silou snaží dnes svoje nečisté metody před veřejností ospravedlnit. Je smutné, že naše komunita mu svou netečností a nezájmem v jeho špinavém úsilí pomáhala a pomáhá.
O tom všem pojednával tehdy můj článek do Věstníku. Alena Martinů ho po prodiskutování s Maxantovou sekretářkou Hlavovou nevydala, aby se komunita nedověděla pozadí Maxantových švindlů.
Co na závěr? Dnes je vidět, že se Maxant již začíná snažit své JÁ na veřejnosti zviditelňovat a oprašovat (jeho účast na obědě seniorů, drzé a arogantní chování jeho dcery při mši v kostele, Maxantova úcast na Mikulášské nadílce atd). Jsem rád, že do mé přízně se vnucovat nebude. Vedení ČSSK to ale ze srdce přeji. Podle mne s ním, až na některé čestné výjimky stejně patří do jednoho pytle. J.Ch.

2007-10-28T09:44:00.000-07:00

JAK DOPADL OCTOBERFEST?
Tak, a je to za námi. Právě jsem se probudil, je krásná slunečná neděle, po včerejším dešti ani památky, a s radostí vidím, že i hlas se mi vrátil zpět do normálních kolejí. Ernulka již vytahala věci z auta (v noci se nám již vůbec nechtělo věci vynášet, a tak jsme s radostí usoudili, že to v autě do rána vydrží), a na mne v kuchyni čeká snídaně z toho co zbylo, nebo co pro mne Ernulka včera vyšetřila či prostě ulila, abych ze zábavy také něco měl. Účel zábavy - aby se lidé dobře, lacino a po našem bavili byl tentokrát umocněn ještě tím, že bylo vyprodáno, ba i stoly se musely přidávat. Nejvíc ze všeho mne ale těší, že lidé k přání oblíbené písničky neopoměli přidat, že se jim zábava moc líbí. Rozladění, že příští zábava bude až na Silvestra, se vytrácelo až když se jejich písnička rozlila tanečním sálem. Úspěch české zábavy s příchutí Octoberfestových "Ein prosit" a melodických písniček z Expa 67, a se sálem plným dobře se bavících lidí byl pro nás s Erikou mastí na naše bolavá záda a ztěžklé, unavené nohy a ruce. Děti nám tentokrát nepomohly, měly své Haloween parties, a tak jsme byli sami. Na štěstí Jiřinka Nosková, Regina Beránková, Petr a Aninka Endišovi zaskočili, pomáhali a dřeli v kuchyni a všude, kde pomoci bylo třeba. Petr se švagrem Grinevičem navíc na konci zábavy odmítli nechat mne nosit těžké reprobedny a všechno mi i do auta naložili. Všem Vám moc děkuji, hlavně za Eriku, která hrdinně nese všechnu tu zodpovědnost, pečení, vaření a všechnu tu těžkou práci, která dobrou kuchyní a servírováním dobrot a Jiřinčiných moravských koláčků udělala včerejší zábavu zábavou. Je krása vidět, že slušná parta, která se s námi začíná formovat, má stejnou radost z úspěchů zábav jako ji míváme my. A tak, ač zničeni, začínáme mít opět tu nepochopitelnou chuť do práce s příští zábavou, Silvestrem 2007. Vám všem hostům, kteří jste nám svou účastí umožnili zábavu uskutečnit opravdu ze srdce děkuji. Fotky ze zábavy dodám později. Honza Chlumsky.

2007-10-20T10:11:00.000-07:00

PÁR DROBNOSTÍ O MÝCH VZTAZÍCH KE CANADIAN LEGION V NDG
Známí se dívají na naše akce v Canadian Legion a často se ptají, proč zrovna Legion. Dovolím si tedy osvětlit pár aspektů na toto téma.
Na Canadian Legion v NDG jsem natrefil náhodou, asi před 4 lety, hledaje taneční halu, kde by se daly pořádat české sleziny, tancovačky, candrbály či jak ještě se to dá jinak pojmenovat. Setkal jsem se tam s lidmi, kteří ač o nějakých 10-15 let starší, měli fajn smysl pro humor, byli milí, slušní a projevili snahu nám v plno věcech vyjít vstříc. Vzhledem k velmi výhodnému umístění haly u Decarie v NDG, uspořádali jsme tam prvních pár zábav a moc se nám to zalíbilo. Lidé Ligy se zájmem sledovali naše konání a s nadšením objevovali kulturu, o níž toho před tím moc nevěděli. Přicházeli k podiu a ptali se, jestli bychom nevyučovali polku a valčík, které se jim velmi zamlouvaly. "... you showed us something completely new, which we did not know before..." byla jejich slova s dávkou obdivu k té naší pivní, vepřové, knedlíkové, vínové, ale vždy veselé kultuře. Posléze jsem byl vyzván stát se členem Legie se všemi výhodami (i nevýhodami), a já to vzal. Za nevýhody považuji jejich nostalgické, avšak naprosto pochopitelné cítění k padlým kamarádům z minulé války na než často vzpomínají, a jejich patriotické dodržování hraní Hymny, vlajkové ceremonie a ryze vojenské vzdávání poct kanadským symbolům, praporům a válečným úspěchům. Já neznaboh na to zrovna moc nejsem, byv protřelec československé "zašívácké" komunistické armády, ale rozumím, že tito lidé ve svých mladých letech prošli peklem války, ztratili tam plno kamarádů, a tak nemohu jinak, než sklonit hlavu a tyto věci plně respektovat. V neposlední řadě si vážím i toho, že zatím co já, 4 letý kluk seděl a třásl se strachem v krytu našeho apartment bloku v Praze z výbuchů bomb padajících venku, oni seděli v těch letadlech a s nasazením svých životů krátili německou nadvládu nad Evropou a vyháněli nenáviděné Němce z naší země ven. Myslím, že již za to je nutné si jich vážit, s nimi navazovat přátelství a s jejich seniorskými problémy jim občas trochu pomoci. Za výhody krom věcí, které jsem již jmenoval, považuji hezkou, svou velikostí perfektně vyhovující útulnou taneční halu, silně připomínající naše české taneční lokály a hospody, perfektně zařízený bar s velmi "penzijními" abych tak řekl cenami nápojů, a snahu Ligy uspokojit naši touhu po českém pivu (které si někteří Ligaři později oblíbili) a slušně vybavenou kuchyň, která je většinou v ceně, což jinde tak často nebývá. To nám pomáhá naše zábavy udržet i v případe někdy nižšího počtu návštěvníků, když počasí nevyjde a podobně. Coby muzikant Quebekem a Montrealem protřelý, znám plno tanečních hall a sálů ale myslím, že pokud se vybavení, accessibility, parkování a pronajímací ceny týče, těžko zde najít něco lepšího. Bohužel, zdá se, že jiní uvažují stejně a pronajímání haly v poslední době nabírá na intenzitě. Začíná být dost úzkoprofilové dostat halu na poslední chvíli, pokud se sobot, nedělí, a někdy i pátků týče.
Důležitou věcí, o níž málokdo ví je, že každý pátek odpoledne a večer je hala s barem otevřena i pro Českou veřejnost. Čepuje se českobudejovický Budvar a brněnské Starobrno pro každého, kdo si na žejdlík piva hodlá zaskočit. Legie není daleko od stanice metra Vendome, takže auto je možné případně nechat i doma. Rád podám podrobnější informace, neb tam s manželkou dost často v pátek na pivo chodíme (Honza 514-737-9220). Pokud by se někdo chtěl stát členem této slušné a zajímavé instituce a mít tím pádem pivo i o trochu lacinější, nechte mne vědět. Několik našich lidí již členy i jsou.
Na závěr, pro všechny ty, kteří se chystají na některou z našich zábav přijít, bych rád poznamenal, že pokud je parking Legie plný, je možno parkovat i na mostě nad Expressway Decarie Blv. a na Maisonneuve Bulváru na západ od haly, ne však hned u vjezdu na Maisonneuve z Addingtonu. V tomto místě dostanete určitě ticket za omezování bezpečného vjezdu na Maisonneuve Blv. V sobotu je obvykle možno parkovat i na malém parkingu garáže za Legií, pokud tam je místo, a na vedlejší ulici pokud tam není výslovně parkování zakázáno.
Zdraví Honza s Erikou.

2007-10-19T16:29:00.000-07:00

OCTOBERFEST JIŽ ZA TÝDEN!!!

Zveme všechny naše známé i jejich známé, přijdte se pobavit s námi. Ten samý večer se též pořádá Haloween party o podlaží níže, a tak bude v Kanadské lize veselo.

2007-09-18T19:36:00.000-07:00

V pátek 14.09.2007 jsem dostal dopis, který přetiskuji i s mou odpovědí autorce paní Fuchsové. Doufám, že tím rozmazávání nepravostí naší paní šéfredaktorky Martinů skončí.

Prohlášení Českého a slovenského sdružení v Montrealu.
Adresováno všem členům Sdružení a příznivcům české komunity.
Na poslední schůzi výboru Montrealské pobočky CSSK členové výboru jednohlasně
přijali následující prohlášení a podpořili jeho distribuci: V poslední době se objevilo množství dopisů posílaných panem Chlumským prostřednicvím internetu či jinými způsoby, ve kterých dotyčný jednak obviňuje České a Slovenské sdružení v Kanadě, ale hlavně osočuje a napadá šéfredaktorku Montrealského Věstníku, Alenu Martinů, dlouholetou aktivní členku CSSK a Sokola Montreal, a zpochybňuje její kompetenci a snižuje její důstojnost. Alena Martinů už téměř dvacet let pomáhá organizovat různé akce v Montrealu i mimo něj a po šest let úspěšně vydává
Montrealský Věstník. Výbor CSSK prohlašuje všechna obvinění za naprosto
neopodstatněná, bezpředmětná a nezakládající se na pravdě, jednoznačně se staví za
Alenu Martinů, a tímto jí vyjadřuje naprostou podporu a důvěru v její činnost.A. Martinu je důležitou členkou české komunity v Montrealu a její činnostje naši komunitě velice prospěšná. Proto CSSK nabádá své členy, členy ostatních organizací i další příslušníky české komunity, aby podobné urážlivé a plané projevy naprosto ignorovali.

Míša Fuchsová, předsedkyně ČSSK, pobočka Montreal

V Montrealu 17. září, 2007

Vážená paní Fuchsová.

Dostal jsem coby “příznivec české komunity” Váš dopis a přiznám se, že na mne udělal dojem. Vidím, že se tentokrát nebojíte psát, ubezpečena, že na rozdíl od Maxanta, já Vás za nic soudit nebudu. Také tuším, že si trošku ulevujete v tom, že jsem nad rakví Havlína veřejně řekl, co si o zdejším ČSSK myslím. Třetí důvod je jistě i to, že jste ráda, že Vám Martinů dělá co dělá ať jakkoliv neschopně, protože lidí máte málo a je třeba si je šetřit.

Dal jsem vědět všem koho to zajímalo, že já – a nejenom já, mám své, zlé, zkušenosti s Martinů. Nemíním to již dále diskutovat, buďte ubezpečena.

Doma Komunisté brojili proti chartě 77, a přitom nepřipustili její uveřejnění. Vaš dopis mi to tak trošku připomíná. Vy také brojíte, aniž byste udala příčinu, kvůli které to všechno vzniklo. Některé skutky Martinů dokonce i přímo přehlížíte, ač o nich dobře víte. Váš dopis může mít nějakou váhu pouze když uveřejníte všechno, aby ho lidé mohli nestranně posoudit. V dopise se sice obracíte na veřejnost a říkáte nevěřte řečem, ale řeči nevyvracíte a ani o nich nemluvíte. Píšete prostě něco o ničem a veřejnost si z toho má udělat své závěry. Zaměřujete se na lidi jednodušší, kteří Vám prostě slepě, bez ověřování věří. Váš dopis je napsán na objednávku, coby útěcha, nebo "první pomoc" někomu, kdo se nervově hroutí. Jinak řečeno, paní Martinů už toho má mentálně a psychicky dost. Kamkoliv šlápne, šlápne špatně, proto ta slova povzbuzení a útěchy, skrytá za Vaším "vyjádřením jednoznačné, a naprosté důvěry v její činnost, a její velká prospěšnost". Tak se mluví s lidmi, kteří upadají na mysli, chtějí to vzdát, nebo to již vzdali, protože si nevěří a nevědí kudy kam. Přehnaným zdůrazňováním "jednoznačné důvěry", odhalujete, že u veřejnosti a u paní Martinů samé dochází k vážným pochybnostem o osobních kvalitách, a že se blížíme k bodu, kdy paní Martinů měla a má v úmyslu všeho nechat.

Jen ze zajímavosti jsem si ve Vašem dopisu zaměnil jména “Chlumský” za “Maxant”, “Martinů” za “Havlín”, a “téměř 20 let” za “ víc nez 25 let”. A vyšlo mi přesně to, za co jsem na schůzích ČSSK po léta bojoval. Je politováníhodné, že jste se nebyli schopni takovým silnýmto a působivým dopisem zastat svého času Milana Havlína proti Maxantovi. Byl léta místopředsedou ČSSK a pro komunitu udělal nesporně daleko víc dobrého a méně zmatků, než to je v případě Vaší přítelkyně Martinů. Na kongresy jako ona s Vámi Havlín sice nejezdil, ale za to pro ČSSK tvrdě, často i fyzicky pracoval. Coby politický vězeň uměl makat, nelhal, věřil v lidi a hlavně nedělal ze sebe víc než byl.
A tento Milan Havlín byl ten, který od nás všech přesně takovýto dopis na svou obranu a k morální podpoře nutně potřeboval, ho očekával, a který se ho nikdy od vás nedočkal.
Proto si myslím, že strkaje v době války hlavu do písku a mávaje silnými slovy až když nebezpečí pominulo, nevypadáte zrovna moc dobře...
Pani Fuchsová, na dopisy tohoto kalibru by se hodilo datum. I tak ho ale považuji za nevhodné vyprovokování debaty na obhajobu Vaší přítelkyně Martinů, která očividně Vaši podporu potřebuje. Na schůzích výboru bývá něco okolo 9 lidí. Jste si opravdu jistá, že mluvíte za celé československé sdruženi? Je mi líto každého, kdo se s Vaším dopisem ztotožňuje neznaje to, co jsem si s Martinů prožil já a jiní. S dopisováním v komunitě jsem v zájmu klidu pro Milana Havlína skončil. Pokud jste slušní, přijďte se s námi pobavit, bude se Vám to líbit. Každopádně ale nechci, aby mi na tento dopis ještě někdo odpovídal.

Zdraví Honza Chlumský.

2007-08-25T00:20:00.000-07:00

VÁŽENÍ PŘÁTELÉ

Československá televise v Montrealu uváděla povídání se zesnulým panem Milanem Havlínem, zahradním architektem a politickým vězněm komunistického režimu v Československu. Rád bych vyzval všechny čestné občany Československého původu k shlédnutí tohoto pořadu a utvoření si názoru na osobnost člověka, kterým Havlín byl. Porovnejte tuto osobnost s charaktery typu Maxant, Maxantová, Nosek, Hlavová, Souček a dalších členů výboru Associace Hostýn, kteří způsobili jeho smrt. Pořad vystihuje Havlína jak ve skutečnosti byl. Optimizmus a uklidnující světlo jeho osobnosti prolíná celým pořadem, a je nesmírně smutné, že jsme člověka tohoto kalibru ztratili.
Pokud máte zájem, s radostí vám poskytnu kopii záznamu pořadu na VHS formátu nebo na DVD na čísle 514-737-9220, nebo e-mailem czhappening@videotron.ca. J.Ch.

KONEČNÉ ZHODNOCENÍ KAUZY HOSTÝN V MONTREALU.

Někdy v roce 2001 mi Alois Fogl, tehdejší čestný předseda Asociace Hostýn (AH) prozradil, že sekretářka AH a její přítel Souček mu sdělili, ze na táboře Hostýn je Marihuana, a že by s tím měl něco udělat. Tábor byl tehdy již několik let pro děti nefunkční a scházela se tam pouze parta nových lidí okolo Maxanta, Zdeňka Noska, Hlavové, Součka a Šebenové, kteří měli tábor za své laciné rekreační místo. Nemuseli platit daně či hypotéky, nikdo je na táboře neomezoval a nikdo nekladl jejich podnikatelským vlohám všeho druhu žádné zábrany. Hostýn byl zemí všech a nikoho. Souček dokonce vybízel ostatní, aby si psali počet “odpracovaných” hodin, aby se vědělo, kdo jakou část Hostýna dostane, “až se to bude dělit...” Tito lidé si přisvojili a uzamkli “své” (někdy i dvě) chatičky původně sloužící dětem, a vesele se tam jezdili rekreovat a dělat co se jim zlíbilo. Jenže dobrá pohoda netrvala věčně. Časem se mezi sebou začali hádat, jeden druhého podezřívat, (Souček na příklad sledoval dalkeohledem Noska, jestli si nepomáhá hostýnským materiálem a nástroji stavět svou nedalekou chatu), a předseda Fogl byl vyzván situaci řešit.
Aby se nedostal s marihuanou do konfliktu se zákonem, Alois Fogl na funkci předsedy rezignoval a na jeho místo byl dosazen Milan Havlín, znamý svou chutí do práce, věrný přítel zakladatele Hostýna d.p. Janíčka. Havlín o marihuane a problémech Hostýna neměl tušení. Příteli Janičkovi před jeho smrtí slíbil vybudovat tábor pro děti tak jako to bývalo dřív, pravý opak toho, co chtěla mladá garda Hostýn okupující. A coby slušný člověk se dal do práce svůj slib splnit. Po odhalení marijuany věc zlikvidoval sám, rostliny vytrhal a spálil, čímž šlápl na kuří oko "rekreantům", kteří v tom viděli své velké peníze. Pak se dal do práce, zorganizoval bazar ve prospěch tábora, použil svých známostí a své reputace slušného člověka, shromáždil dary a finanční pomoc od českých průmyslníků a začal budovat sprchy a záchody v dívčí části tábora s úmyslem postavit stejnou sociálni budovu i dole v chlapecké části tábora a vybudovat přírodni koupaliště pro děti přímo v táboře, aby děti nemusely za koupáním přecházet nebezpečnou hlavní silnici. Regina Beránkova čistila a natírala vnitřky chatiček, zakrývajíc pubertální nápisy, které paní Hlavová považovala za část historie tábora, šila povlaky na matrace v chatickách a starala se o účetnictví. Havlínovo vedení nevyměnilo osazenstvo vyboru AH a ponechalo v něm původní lidi, kteří Hostýn před ním okupovali. Tragická chyba, kterou později Havlín draze zaplatil. V zájmu otevření tábora pro děti bylo nutné uzamčené soukromé chatky odemknout, vyklidit, vymalovat a dát je zpět k použití dětem. Tím Havlín vytvořil další vlnu nevole a začal být mladými členy výboru nenáviděn. Chatička paní Šebenové na příklad musela být otevřena násilím a věci z ní byly uskladněny na půdě klubovny k nelibosti Šebenovy rodiny. Chatka sekretářky Hlavové zůstala dokonce uzamčena až do příjezdu prvních dětí. Havlín, v té době plně vytížený budováním sociálního zařízení byl v situaci, kdy schůzování a dohadování se s výborem časově ohrožovalo otevření tábora, a tak se nemohl dohadovat s lidmi, kteří pojednou byli v opozici a místo pomoci mu házeli klacky pod nohy. Nespolupráce se posléze změnila v sabotáže, a když Havlínovi “výbor” povolil na stavbu pouze $30,000.00 z peněz, které táboru vydělal, a on potřeboval $50,000.00, začal v zájmu urychleného dostavení tábora překážky a omezování mladých šetřilů ignorovat. Peníze a finanční podporu dárců za sebou měl a nehodlal se nechat zdržovat mladými, nemajetnými sabotážníky, kteří nepomáhali a do vyšších finančních sfér ani neviděli. Finanční stránka věci vadila zejména Maxantovi, který se snažil dostat z Beránkové informace kdo co dal a kolik co stojí, ač sám dárců nepřinášel. Na jeho nátlak se Havlín uvolil dokumenty předložit k nahlédnutí u Foglů na neutrální půdě, avšak nedovolil dokumenty okopírovat. To Maxanta tak rolítilo, že ze schůzky utekl a v budoucnu pak Havlína pomlouval, že dokumenty nechtěl zveřejnit. Havlínova parta nakonec udělala tábor funkčním, a na tři týdny ho dala 63 dětem do používání tak jak slíbili. Havlín s manželkou dodělávali obklad budovy ještě během prvních dnů, kdy tábor již běžel. Úspěch tábora byl naprostý. Mám doma DVD s táborem z té doby. DVD vyzařující slušnou, ukázněnou, spokojenou dětskou atmosféu se spokojeným, avšak unaveným Havlínovým vedením tábora. Video, natočené jedním z rodičů dětí, který dnes informovaně prohlašuje, že by své děti za dnešního vedení do tábora nedal ani za nic. Na volební schůzi v srpnu 2002 bylo jasné, že Havlín má sympatie členstva AH, a že ani těch několik narychlo sehnaných členů pankáčského vzhledu, za něž pan Maxant narychlo zaplatil členství kvůli počtu volebních hlasů neslibovalo Maxantovi vítězství. Jejich následné vyrušování, řev, zmatek, hulákání a protesty nakonec způsobily odložení voleb na 27. února 2003. Unavený Havlín s manželkou pak na podzim odletěli do Česka na dovolenou.
Havlínova odletu a nevraživosti mladých ve výboru využil pan Maxant. Úspěch tábora a finanční bázi Havlínovi záviděl, po vládnutí na táboře toužil, tábor pro svou rodinu potřeboval, a tak se rozhodl zmocnit se tábora za každou cenu. Dal nespokojence dohromady, využil uprázdněného místa ve výboru po d.p. Janíčkovi, který na podzim 2002 zemřel, a dosadil do vyboru na jeho místo svou dceru k dosažení hlasovací většiny v přítomném výboru. Cesta k odstranění Havlína a jeho lidí, kteří neměli ani tušení co se proti nim chystá, byla otevřena. V Havlínově a Beránkové nepřítomnosti Maxantová urychleně otevřela u nejvyššího soudu vykonstruovanou soudní tahanici, mající jediný cíl: soudní zabavení (seizure before judgment) dokumentů tábora, v nichž doufala nalézt něco nepoctivého na Havlínovo vedení. Zabavení dokumentů proběhlo jen pár dní před Havlínovým návratem. Bedna dokumentů byla soudně zapečetěna poté, co si Maxant dokumenty okopíroval. Soudní process k tomu účelu otevřený byl pak opuštěn. Po svem příletu narazil Havlín na nenávistnou kampaň, podezřívající ho ze zpronevěry a utrácení peněz z Hostýnské kasy bez povolení výboru AH. V kopiích zabavených dokumentů se však nic moc nekalého nenašlo, a Havlín se navíc připravoval cokoliv sporného doložit a vysvětlit. Maxant s dcerou a sekretářkou Hlavovou však o vysvětlení nestáli, naopak rozdmychávali hysterii proti Havlínovi vykonstruovanými, nedokázanými obviněními, rozesílanými poštou těm členům AH, o nichž doufali, že pro ně budou volit v nadcházejících volbách do výboru AH. Vysvětlení a očištění Havlína se mu nehodilo do volebni kampaně, a tak Havlín s Beránkovou byli tajně, bez vědomí členstva AH dva dny před volební schůzí maxantovým výborem zbaveni funkcí a z AH vyloučeni. Na valnou hromadu pak nebyli Maxantem najatými security guards vpuštěni. Předloženou petici 129 členů z celkového počtu 250 Maxant prohlásil za neplatnou. Na protest proti tomuto hrubému porušení členských práv a stanov asociace, polovina kandidátů do nového výboru rezignovala. Víc jak polovina členstva pak odmítla z nedostatku kandidátů volit, a ze schůze odešla. Vytvořila se tak situace roku 1948 u nás, kdy využitím rezignace slušných lidí získala lůza moc a uchvátila vládu ve státě. Přesně tak to po bolševicku provedl i pan Maxant. Jelikož v sále zbyli jen lidé jemu naklonění, volby neodložil a přes nedostatek kandidatů je urychleně dokončil. Čtyřicetiprocentní nedostatek kandidatů nahradil svým zetěm Kordou a svými lidmi, které do vyboru bez volení prostě dosadil. Volby pak prohlásil za poctivé a demokratické. Správně předpokládal, že vedení ČSSK v Montrealu (jehož vedoucí členové spolu s šéfredaktorkou Montrealského Věstníku na schůzi byli) ze strachu z Maxantových výhrůžek soudy nebudou nic dělat.
Reakce členstva AH na sebe nenechala dlouho čekat. Počet členů AH ihned klesl z 250 na zhruba 45. Maxant s dcerou vykonstruovali obvinění proti Havlinovi pod jménem Jana Helgeho, nového presidenta AH, rozepsali je do třech soudních akcí, aby mohli soudit o 3x větší částku než small claim soud povoluje a doufali, že jim soud půjde na ruku. Soudce jejich úmysly odhalil, všechna tři obvinění vyhodil a nařídil Hostýnu zaplatit Havlínovi odškodné a soudní výdaje. Maxant se moc k placení neměl, a tak soudni exekutor počal zabavovat zařízeni AH kanceláře, včetně zařízení jejich spolunájemníků. Aby zabránil ostudě, Maxant urychleně poslal 16. března 2006 šek datovaný zpětně 12. února 2006 doufaje, že na Havlína padne podezření, že šek záměrně neuložil, aby mohl AH harassovat. Na základě tohoto primitivně vykonstruovaného harrasmentu otevřela AH novou soudní žalobu proti Havlínovi. Tentokrát dostal Havlín výhrůžný dopis zaplatit settlement $5,000.00 nové sekretářce Šebenové, která mu naznačovala, že by ho mohli soudit o $70,000.00, a že mu tedy nabízejí náramně dobrou možnost se z věci lacino vykoupit. Věc šla opět k soudu a pan Maxant, jemuž došlo, že harassment asi neobhájí, se k soudu na jaře 2006 nedostavil. Nosek a Šebenová pak soudci tvrdili, že neví, kde pan Maxant je. Soudce soud odložil na 15. května 07 přes naléhavé prosby 82 letého Havlína soud ukončit z důvodů doktorem zakázaných devastujících stresů, které mu působily smrtelně vážné zdravotní potíže. Soud byl odložen na 15. května a poté na 5. června 2007. Havlínovo zdraví se ale stálými stresy rapidně zhoršovalo a 12. května 2007 Havlín na selhání srdce zemřel, 24 dní před tím, než mohl světu konečně vypovědět pravdu o svinstvech, která na něj Maxantova rodina a výbor AH vykonstruovali. Když jsem na schůzích ČSSK žádal se za svého bývalého místopředsedu postavit a dát veřejně Maxanta s dcerou mimo komunitu, bylo mi řečeno, že ...to je záležitost Hostýna a ne naše(paní Fuchsová) a ...ty z Havlína děláš většího martyra než je (Alena Valdštýnová, tehdejší předsedkyně ČSSK). Kanadský velitel ČSSK pan Šuchma navštívil Montrealskou odbočku a místo radikálního zákroku učinil chabý pokus se s podvodníky na nečem “dohodnout”. Jednání s lidmi komunistických manýrů v historii vždycky selhalo, a tak i pan Šuchma odjel, aniž by cokoliv vyřešil.
Maxant ve svem dopisu Lojzovi Foglovi (Havlínovu svědkovi) vulgárně vyhrožuje (dopis je na této web site´- June 2007 - uveden v plném znění). Přes to, že byl Foglem poslán do Věstníku k uveřejnění, šéfredaktorka Martinů ho neotiskla, zabraňujíc tak lidem vidět co pan Maxant je. Dopis cynicky Foglovi doporučuje místo svědčení pro Havlína napsat knihu, a vysmívá se, že prý zemřelého Havlína vyrazili včas, takže měl čas napsat ještě dvě knihy. Na něho, na Maxanta, se prý takový kos, který by ho vyhodil ještě nenašel. O primitivních Maxantových vulgaritáh a osobním napadání každého, kdo se Havlína zastal, málokdo ví. Montrealský Věstník o tom mlčí, ač šéfredaktorka Martinů prohlašuje, že Hostýnskou aféru ve Větníku dobře zmapovala.
V zářijovém Věstníku 2007 a v Novém Domově z 18. srpna 2007 Maxant vkládá Hostýn do rukou české a slovenské komunity. Přitom však dobře ví, že svým jednáním z něj odehnal všechny slušné Čechy a Slováky, kteri tam dokud tam nebyl on, s radostí jezdili. Dnes Hostýn stragluje morálně, finančně i populačně, Maxantem vyžadovaná průhlednost administrativy a peněz je pohádkou minulosti a Hostýn se stává místem studentských celo-weekendových mejdanů a dostaveníčkem primitivních individuí, opékajících prasata, zpíjejících se pivem a rušících nocni klid opilým řevem. Jásavé poutě plné lidí zůstávají pouze zbožným přáním dnešní hostýnske bandy, a realizují se jen v člancích ve Věstníku. Výplod v minulém Věstníku, že Havlín přivedl Hostýn na mizinu je jen další lež a Maxantova obhajoba jeho neschopnosti. Pravdou je, že se slušným Havlínem přišly na Hostýn peníze a do tábora děti. A s ním to pak zase všechno odešlo. Tábor dnes nemá penize ani na nutné opravy. Maxantův sen, že peníze se budou dál sypat jako dřív, se nerealizoval. Všichni víme, že personality Havlína a Maxanta jsou jako noc a den. Havlínovi lidé dávali desetitisíce, Maxantovi dá, pokud ho nezná, sem tam někdo 10 dolarů. Jeho písně na www.maxant.ca jsou dementními výplody nevybitého starce a deterent na posílaní dětí do výchovy starého neukojeného magora. Být rodičem dítěte ubytovaného v na Hostýně dnes, tak se od něho nehnu ani na minutu. 60 dětí jako za Havlína je nesplneným snem AH. Členská základna AH se smrskla na pětinu. Za každého dohozeného nového člena AH nabízí 10 dolarů. Na co Maxant myslí je vidět z jeho přečastých zminek o dolarové ceně tábora. Rád by očividně nazýval tábor svým a Věřím, že o tom tajne s dcerkou snívají. Pan Maxant, jeho dcera a paní šéfredaktorka Martinů jsou pro Montrealskou komunitu a pro tábor Hostýn prostě to nejhorší, co se nam tady mohlo kdy přihodit.
Podle mne by Hostýn měl nést název “TÁBOR MILANA HAVLÍNA”. Díky Maxantovi, Milan Havlín za tábor zaplatil cenou nejvyšší, svým životem. Ing Jan Chlumsky.

2007-07-25T04:49:00.000-07:00

WIND TURBINES FARM VISIT

Dne 12. srpna 2007 pořádáme návštěvu wind mill farmy v Severni části státu New York v Americe. Přihlásit se je možné na čísle 514-737-9220, nebo pište na e-mail czhappening@gmail.com. Tyto obrovité generátory elektrického proudu je velmi zajímavé vidět zblízka. Větrná energie je jedním z budoucich zdrojů elektrické energie a jelikož neznečišťuje prostředí a je téměř zadarmo, Amerika a vyspele staty se ji snaží všemožně propagovat a podporovat. Zájemci hlaste se co nejdříve, kdo pozdě chodi, sám sobě škodi. Honza Chlumsky.
Poznámka. Na větrné turbiny v USA jsme vyjeli 12. srpna ráno a byl to velkolepý zážitek, který doporučuji každému kdo to ještě neviděl. Do Montrealu jsme se dostali až po 10:00 v noci, ale nikdo toho nelitoval. Děkuji všem zúčastněným za hezky prožitý weekend. J.Ch.

2007-07-17T10:19:00.000-07:00

BAR B-Q Hot dogs, Hamburgers & Music

Dovolujeme si pozvat všechny naše krajany a známé na letní Bar B-Q se zpěvem, tancem a na ohni připravenými hot-dogy a hamburgery v Kanadske Legii na 5455 De Maisonneuve Blv. v NDG. Československá muzika, dobré víno a Českobudejovický Budvar se vstupným pouhých $5.00 slibují pěkné prožití nedělního večera a konce srpnového weekendu. Bar B-Q je v neděli 19. srpna 2007 v 6.00 PM. Vítáni jsou všichni milovníci dobré nálady. Za Canadskou Legii Vás zve Erika a Honza Chlumský.

Poznámka: Bar BQ se zvrhlo na pěknou českou tancovačku, máme ji na DVD, kdo nepřišel má čeho litovat.

2007-07-11T16:04:00.000-07:00

JAK TO JE S "EXERCISINGEM", aneb JAK JSEM ZTRATIL JOB NA MCGILLU.
Když jsem někdy okolo roku 1995 pracoval ještě na McGillské Universitě v Human Performance laboratoři, můj šéf Dr. Dave Montgomery (o 10 let proti mně mladík) přicházíval vždy po ránu v 9.00 nebo v 17.00 odpoledne (dělal jsem od 9 do 5), říci mi své veselé "hallo". Pak vždy hupnul na můj veliký treadmill, podíval se na mne - něco jako ...ty tlouštíku... a lehce přede mnou zaběhal 10 minut na pásu jako jelen. Doma na farmě v Ontariu (kde bydlel kvůli nižším daním), běhal cvičně po stezkách, takže na to měl... A já prdeláč mu záviděl, přikusoval May West a cítil se nedobře. Pak jsem jednou kolegům na physical education donesl ochutnat českou bábovku a nabídl ji všem "ku káve", jak říká Štefko Horný. Můj boss David tehdy jen ukázal na svou wasteline a odmítl, že si na kalorie musí dávat pozor. Půl hodinky po skončení "cofee breaku" vejdu do kuchyně umýt instrument a ejhle, David se tam s hlavou v lednici cpe zbytky té bábovky. Podotkl jsem, že je dobrá a ať si přidá, ale o wasteline jsem zbaběle ani nemuk'. Co ale čert nechtěl, zrovna ten týden kolovalo inter departmental memo, nenechávat prý studenty spát na pohovce ve staff lounge, z lednice prý se ztrácí jídlo. Dave Montgomery byl English gentleman, přes odhalené ládování se babovkou se nějak nemohl přenést, a tak se pomocí tajných disciplinárních dopisů vedoucímu katedry electronického inženýra (mne), zbavil. No, a to je jak mne tehdy "vyrazili" z McGillu. Byl jsem tedy od 53 let v penzi, a říkám si, stihnul's to líp než policajti, ti chodí v 55. Dva roky nato pak proběhla McGillem smutná zpráva, že Dr. David Montgomery zemřel. Na heart attack, na stezce na jeho farmě, kde zrovna "joggoval". A tak chodím do kostela, protože božích mlýnů se bojím. Níže uvedené teorii o omezeném počtu srdečních stahů, tluků či buchů naprosto věřím a jsem šťastný a veselý, protože proti Davidovi žiju již 20 let na vypůjčený čas. Kéž by mi to ještě vydrželo, alespoň do toho prvního vnoučátka, které ne a ne přijít. Přítel Láďa Křivánek mi poslal otázky a doktorské odpovědi, které si hodlám vyvěsit na lednici (chtěl jsem si je zapamatovat, ale tak moc to zas nepotřebuji). Pro známé, kteří sní o krásném těle ve věku 65 a víc, tady ty otázky a odpovědi přetiskuji.

HEALTH QUESTION & ANSWER SESSION

Q: I've heard that cardiovascular exercise can prolong life; is this true?
A: Your heart is only good for so many beats, and that's it... Don't waste them on exercise . Everything wears out eventually. Speeding up your heart will not make you live longer; that's like saying you can extend the life of your car by driving it faster. Want to live longer? Take a nap.

Q: Should I cut down on meat and eat more fruits and vegetables?
A: You must grasp logistical efficiencies. What does a cow eat? Hay and corn. And what are these? Vegetables. So a steak is nothing more than an efficient mechanism of delivering vegetables to your system. Need grain? Eat chicken.

Q: Should I reduce my alcohol intake?
A: No, not at all. Wine is made from fruit. Brandy is distilled wine, that means they take the water out of the fruity bit so you get even more of the goodness that way. Beer is also made out of grain. Bottoms up!

Q: How can I calculate my body/fat ratio?
A: Well, if you have a body and you have fat, your ratio is one to one. If you have two bodies, your ratio is two to one, etc.

Q: What are some of the advantages of participating in a regular exercise program?
A: Can't think of a single one, sorry. My philosophy is: No Pain...Good!

Q: Aren't fried foods bad for you?
A: You're not listening....Foods are fried these days in vegetable oil. In fact, they're permeated in it. How could getting more vegetables be bad for you?

Q: Will sit-ups help prevent me from getting a little soft around the middle?
A: Definitely not! When you exercise a muscle, it gets bigger. You should only be doing sit-ups if you want a bigger stomach.

Q: Is chocolate bad for me?
A: Are you crazy? HELLO Cocoa beans! Another vegetable. It's the best feel-good food around!!

Q: Is swimming good for your figure?
A: If swimming is good for your figure, explain whales to me.

Q: Is getting in-shape important for my lifestyle?
A: Hey! 'Round' is a shape! !

And remember:
"Life should NOT be a journey to the grave with the intention of arriving safely in an attractive and well preserved body, but rather to skid in sideways - Chardonnay in one hand - chocolate in the other - body thoroughly used up, totally worn out and screaming, "WOO HOO, What a Ride!"

2007-07-08T18:19:00.000-07:00

OSLAVY NAROZENINY JIŘINKY NOSKOVÉ.
Tuto sobotu jsme společně slavili kulaté narozeniny Jiřinky Noskové. A že to byly narozeniny. Jiřinka, neúnavná pomocnice našich zábav, neměla do poslední chvíle tušení, co se na ni chystá. Oficielně ji dcera Hanička přivezla na pomoc při rodinném bar-BQ. Po úvodním překvapení se narozeniny začaly rychle rozjíždět. Jídlo a pití servírované Jiřinky vnoučaty a zpěv a tanec, vše se odvíjelo v družném a přátelském duchu. Výborná nálada vydržela všem až do pozdních nočních hodin. Tentokrát zřejmě ani ta bolavá kolena nebolela a Jiřinka se točila v kole jako za mlada. A tak tedy ještě jednou, všechno nejlepší Jiřinko, hodně zdraví a ještě nějakých nejmíň 30 let to tady s námi vydrž. Máš hezkou rodinku a bylo nám s tebou moc hezky. Honza se všemi.

2007-07-05T04:13:00.000-07:00

KANADA DAY V LEGII.

To, jak oslavy dopadnou si nikdo z nás nedovolil odhadnout. Ve 3 odpoledne zela hala prazdnotou, pouze tři věrné dušičky z řad našich seniorů a několik Ligařů naslouchaly nesmělým českým písničkám, kterými jsem Canada Day odpoledne v Legii rozjížděl. Pak se ale začal sál hýbat, ponejvíce našimi českými známými, kteří dorazili jako uragán a vše se rázem změnilo. Předal jsem žezlo druhé kapele a šel jsem známé pozdravit. Dobré rudé vínko a český budvar nám všem pozvedly náladu a dodaly chuti k tanci, a když se opět muzika změnila v českou, téměř nikdo u stolu nezůstal sedět. Marnivá sestřenice, Strýček jan, Zrcadlo a jiné šlagry rozhýbaly i ty, kteří si přišli jen posedět, a zakrátko twistoval celý sál. Decentní mezinárodní muzika "One More Time" Bazilova dua se střídala s českou hudební všehochutí a večer končil na vysoké notě dobré, veselé, a plně uspokojující taneční zábavy. Přísliby účastnic "příště také něco přineseme" nás velice potěšily v tom, že vyjádřily radost a spokojenost přítomných z dobré nálady, která v sále až do konce převládala. Scházel nám jen Štefan Horný a rodina Jeřábková s jejich upřímným vychutnáváním muziky, kterou všichni známe, a kterou jak vidět nikdy nepřestaneme milovat. Mazurka, české chlebíčky, jablkové řezy Eriky Chlumské a sandwiches s různými náplněmi a kafíčkem doplnily přátelskou náladu večera do té míry, ze i Ligaři po konci přicházeli gratulovat k pěkně prožitému a důstojně oslavenému dni Kanady, i když při převážně československé muzice... Děkujeme všem přítomným za účast a slibujeme uspořádat další podobný večer či odpoledne v blízké budoucnosti. Je plno návrhů na jednoměsíční čajová odpoledne při písničkách táborových ohňů, Suchého a Šlitra, Karla Hašlera, Jaroslava ježka, Ivana Mladka a jiných a ubezpečujeme Vás všechny, že o vašich návrzích opravdu seriozně uvažujeme. S díky a s nadějí na další úspěšný večer se loučí Vaši pořadatelé Honza a Erika Chlumských.

2007-06-24T11:31:00.001-07:00

DOPIS MAXANTA HAVLÍNOVU SVĚDKOVI PANU FOGLOVI PÁR DNÍ PŘED PŘELÍČENÍM.

From: J. Maxant [mailto:health.vifad@sympatico.ca]
Sent: Thursday, May 31, 2007 4:13 AM
To: Alois Fogl
Cc: Alena Martinu
Subject: Povidani ve Vestniku a v jeho priloze

Nazdar Lojzo,
vratil jsem se z vyborove schuze Asociace Hostyn a jsem strasne rozcileny, nemohu spat a proto Ti pisu takhle v noci. Dozvedel jsem se totiz, ze jsi napsal pekne pitomy prispevek do Vestniku plus dve stranky na dalsim papiru, o cemz vsichni rikali, ze je to jeste pitomnejsi nez ta zkracena verse ve Vestniku, protoze tam vsechno jeste vice hloupe rozmazavas. Vsichni ve Vyboru se divi, ze Ti takove pitomosti otiskuji a ze Te doposud z redakcni rady nevyrazili. Po tom co mi četli ty blbosti, ktere jsi napsal, i ja musim priznat, ze uz by bylo na case, aby to udelali.
Navic, spousta lidi navrhovala, abychom Ti udelili dutku (pokarani), protoze nerepresentujes spravne Asociaci Hostyn. Ja s jejich nazorama bohuzel musim souhlasit. I mne to zacina tak pripadat, ze jednas dost nepratelsky vuci Asociaci Hostyn a dokonce mi pripada, ze jsi "tak trochu jako mimo", ale s tim uz se asi neda nic delat. Proto jsem zvedav, jak budes pod prisahou vypovidat, az Te budu pred panem soudcem vyslychat. Budes muset priznat, jak jsi tenkrat prastil s papirama na stul a odesel jsi pryc, kdyz Ti Havlin nechtel, stejne jako ostatnim, ukazat co kdo dal za prispevek na ty hajzly, a ze jsi nevedel o tech tajnych kontech, a ani o tom, ze si Berankova vyplatila za administraci tech daru (donations) 2000 $ a ta rada tech veci o kterych jsi nevedel, stejne jako Vybor, Ti bude pripadat jako nekonecna. Bude to doopravdy skoro nekonecne, co vsechno budes muset priznat. Rozhodne budes moc prekvapenej mejma otazkama a zacnes se sam za sebe stydet. To si pis. Ale budes muset rikat pravdu a nebudes se moci vykrucovat, ani vselijak bruslit zleva doprava a z prava doleva, jak to o Tobe nekteri rikaji, to Ti garantuju. A jestli Ti pripada, ze jsem ted rozcilenej, tak mas spravny dojem.
Doposud jsem Te ve Vyboru A.H. chranil jak se dalo, ale dale uz to dal nemuzu delat, protoze i mne by dali potom dutku (pokarani), a to bych nechtel. To vis, zacne to dutkou a skonci to vyloucenim, a to si kvuli detem nemohu dovolit, alepon do doby nez za sebe najdu nejakou nahradu. Ale je to tezky nekoho sehnat. Kdybys o nekom vedel, tak mi dej vedet. Musim Ti tedy rict, ze jsi mne tim svym "prispevkem" strasne zklamal. Lepsi by bylo, kdybys napsal nejakou knizku. Ja taky ted jednu pisu. To je ted takova moda. Kazdy spravny intelektual by mel napsat alespon jednu knizku nez umre. Havlin mel to stesti, ze jsme ho vyrazili a tak mohl napsat dve. Mne se ale doposud nikomu nepodarilo vyrazit, a tak na to psani, bohuzel, mam min casu. Nechapu ale skutecne, co jsi tim svym povidanim ve Vestniku chtel dokazat. Dokazal jsi akorat to, ze Vybor, ktery byl taky strasne rozcileny, mne prinutil, ze budeme pokracovat v souzeni Berankove a pozustalosti Havlina, i kdyz jsem byl puvodne pevne presvedcen, ze se mi podari Vybor presvedcit, abychom od dalsiho souzeni upustili. Ted je ale pozde, protoze svym prihlouplym psanim jsi to zavaril, ze uz se neda couvnout.
Kdyby sis se mnou potřeboval popovidat, tak mi klidne zavolej, i kdyz, abych pravdu rek, tak po tom netouzim. S uctou, Josef Maxant, tel. 450-465-4844
P.S. Kdybys chtel tento dopis v Montrealskem Vestniku otisknout v nezkracene forme, tak Ti timto davam svoje svoleni. Voni tam ted tisknou kde co. Taky ho muzes klidne ukazat v Montrealskem Ceskem a Slovenskem Sdruzeni a vsem svym montrealskym kamaradum. Zdarbuh a, See you on June 5, kdyz jsi ten svedek. Vono totiz "DOST JE DOST!". Moc se ale nepripravuj, soudce ten soud asi odlozi.

2007-06-24T11:26:00.000-07:00

Odpověď panu Šuchmovi na jeho reakci k mému vystoupení z ČSSK.

Pane Šuchma, omyl. To nejsou gesta. Je v tom jen nechuť k tomu, jak se někteří lidé zachovali. Chodil jsem na schůze sdružení a i písemně jsem navrhoval, co se musí vydat ve Věstníku, aby se Maxant vytratil jako smrad, který on je. Bylo třeba ho veřejně odhalit, postavit mimo komunitu, a Věstník o tom měl komunitu informovat. To byla role ČSSK, kterou z důvodů ustrašenosti nikdo nechtěl vidět, a kterou ani Vy dnes jak se zdá, nevidíte. Byla to ale jediná možnost, jak Havlínovi pomoci a Maxantovi v tom všem tak zvaně vymáchat hubu. Pokud jde o "jinou" vazbu ČSSK na Hostýn, pak navrhuji to, že Havlín byl vysoce hodnoceným a postaveným členem ČSSK a zasloužil si, aby se ho ČSSK zastalo. Tehdy k tomu byly prostředky, a ty existují ještě dnes. Včera jsem opět narazil na lidi, kteří byli zvědaví na to, co se na Hostýně vlastně stalo. Díky Martinů neochotě věci odhalovat a zveřejnovat (její nejlepší kamarádka Hlavová byla s Maxem nejhorlivější hyenou visící na Havlínově krku), je takových lidí i po 4 letech neúnosně moc. Neochota ČSSK a Věstníku o tom mluvit vytvořila dojem, že to je privátní věc mezi Maxantem a Havlínem, něco jako že tam Havlínovi kradli, a lidi to z nedostatku informací nezajímalo. A věci se tutlaly, což pomáhalo Maxantovi lhát a držet se nad vodou. Dohadovat se s bandou lumpů, aniž se zveřejnilo to, že Hostýn byl České komunitě špinavě ukraden, byla ta největší blbost, jakou jste mohl Vy i celé ČSSK vymyslet. Je paradoxní, že jste se nechtěl bavit s delegátkou KSČ z Česka, ač to je jenom hloupá, omytá a naivní holka, a Maxanta, ostřílenéo komunistu a člověka, který je na seznamech STB jste si nechali vyrůst ve zrůdu, která vám totálně rozbila jednu z největších komunit v Kanadě. Zásady se musí dodržovat vždy, a ne jen tam, kde je to vizuálně nebo politicky výhodné. Havlín byl členem vyboru ČSSK nějakých 25 let. Maxant nikdy v ČSSK nebyl. Přes to ale měl u ČSSK větší respekt než Milan. Paní Míša Fuchsová si od Milana stejně jako Vy dnes, umyla ruce ...my s Hostýnem nemáme nic společného... a prohlásila, že Maxant je nebezpecny človek. Hudba pro Maxantovy uši. Alena Valdštýnová, přes to, že s mým dopisem do Věstníku písemně na 100% souhlasila (na Hostynské schůzi tehdy byla), mi řekla, že z Milana dělám většího martyra než je. Dnes je ten martyr mrtev, díky Maxantovým vypočítavým útokům a soudním stresům. A díky nezájmu komunity, pro kterou on žil. ČSSK si hýčká paní Martinů přes to, že se ví, že je to zvláštní namyšlený člověk a věrný přívrženec Maxanta. A conveniently se zapomíná na to, že to byla ona, která strašila zvěstmi, že bude Věstník Maxantem souzen, jestliže vyjde můj článek o Hostýnských svinstvech, která Maxant proti Havlínovi vykonstruoval. Tento článek, adresovaný Věstníku byl bez mého vědomi zaslán paní Martinů Maxantovi, aby se na něj připravil, případně ji poradil, co má na ČSSK schůzi říci. Mám to černé na bílém pane Šuchma. Ona a Montrealská odbočka zavinili, že Maxantova sebedůvěra vzrostla, a že si dovolil ČSSK po celé Kanadě písemně napadat, kritizovat a pomlouvat. Mou osobu napadl jen jednou, nabídl mi usmíření za 10,000.00 dolarů nebo soud, avšak honem se stáhl, když zjistil, ze nazývám věci pravými jmény a neberu si s ním žádné servítky. A ač jsem to byl já, kdo kromně jiného veřejně upozornil i na jeho jméno na STB seznamech, nikdy víc jsem od něho neslyšel. Potajmu sice zjišťoval můj inženýrský status a mé zaplacené příspěvky do inženýrské unie, a pak vypotil stránku pomluv, které mu Martinů ve Věstníku do posledního slova vytiskla, ač personální napadání od jiných prý nesnášela... Lojza Fogl obdržel coby Havlínův svědek pár dní před soudem zajímavý dopis. Přikládám ho v druhé příloze. Počtěte si. Asi byste měl ztratit slovo za to, aby byl zveřejněn ve Věstníku. To, co Maxant je, jsem Vám osobně napsal s mým obšírným výkladem celé situace ještě před Vaším "odhalením příliš rozdílného jmenovatele" jak to trefně vyjadřujete. Ušlo Vám, že žádný společný jmenovatel mezi Maxantovou bandou a slušností neexistuje. Ač jsem to viděl hned ze začátku, nikdo mi to nevěřil. Překvapuje mne, že Vy, který byste měl komunisty, fízly a jejich manýry znát, jste se s typicky komunistickou luzou přišel dohadovat, a dávat jim punc legálnosti. Po Havlínově smrti, na mši za Havlína si Maxant jako vždy pochutnával na chlebíčkách, ač nikdy do kostela sám nic nepřinesl. Když ho má žena upozornila, že chlebíčky přinesla vdova Havlína, bez uzardění pravil, že jsou dobré a přidal si. Ukázkové chování cynického komunisty nejdrzejšího a nejšpinavějšího charakteru. Tacíto hoši mlátili Havlíny a jiné politické vězně v komunistických lágrech doma.
Reagan položil komunisty tím, že s nimi nediskutoval. Je škoda, že jste si toho ještě nevšiml.

A tak tedy na závěr: Smůtit nad rakví věrného člena, kterého jste opustili jen abyste náhodou neměli nějaké imaginární soudní potíže, je nemorální, a je na to dnes již příliš pozdě. Žádná autogramiáda mi to nevyvrátí. A má to mnohen blíž k gestům než mé vystoupení z ČSSK, k němuž jak vidíte mám své velmi vážné důvody. Havlín byl čestný člověk a můj přítel. A zemřel zneuctěn jedním z té sorty lidí, kteří ho doma nevinně žalářovali. Zemřel opuštěn všemi, pro které tu nezištně pracoval. Zkuste si představit, jak se asi cítil...

Zdraví Honza Chlumský.

2007-06-24T11:24:00.000-07:00

REAKCE PANA ŠUCHMY NA VYSTOUPENÍ MÉ RODINY Z ČSSK.

Pane Chlumsky, ja jsem si cenil Milana Havlina zrovna tak jako Vy a v dobe jeho umrti jsme pripravovali jeho autogramiadu v Ottawe. Ale uvedomte si, ze CSSK nemelo a nema zadnou legalni ci jinou vazbu (mimo nostalgicke) na Asociaci Hostyn. Jina situace by byla kdyby napr. Hostyn byl odborem CSSK nebo neco podobneho. Presto jsem se snazil ve veci neco udelat, jak asi vite, bohuzel spolecny jmenovatel hodnot Hostyna a CSSK byl prilis rozdilny.

Proto delat gesta, ktera delate nedava smysl a je to skoda. Nicmene pochopitelne muzete delat co uznate za vhodne.

Zdravi Milos Suchma

2007-05-19T06:30:00.000-07:00

MÉ ROZLOUČENÍ S MILANEM HAVLÍNEM A REZIGNACE NA ČLENSTVÍ V ČSSK.. V Montrealu 18. května 2007

Rád bych se rozloučil s Milanem Havlínem, politickým vězněm komunistického režimu, člověkem, k němuž se během posledních 4 let můj vztah vyvinul v přátelství a neskonalý obdiv k jeho osobnosti. Jeho odchod je pro mne jednou z nejsmutnějších událostí, jaké jsem kdy v životě zažil. Před lety jsem od něho koupil asi stovku keříků na živý plot. Vidím jako dnes, jak mi Milan v gumovkách od bláta, dává to roští do kufru s napomenutím …dej to hned do země a neboj se, na jaře se to ujme. A že to rostlo, jako z vody.
Pak si ho pamatuji na Hostýnské volební schůzi v srpnu 2002, jak pevně a tvrdě čelil útokům lidí, kteří se snažili na něho vykonstruovat špínu a z Hostýna ho vyštípat. Na jaře 2003, po hostynském puči, jsem pak nemohl jinak, než se ho z principielních důvodů zastat. Abych se ujistil, kdo ten osočovaný president Associace Hostýn vlastně je, pozvali jsme Milana s Věrou na kafe a různé věci jsme diskutovali. Když odcházeli, říkám Milanovi "Milane, jsem rád, že jsem vsadil na dobrého koně...". Netušil jsem, že mu tím já, v porovnání s ním nikdo, udělám takovou radost. Byl tehdy sám. Celé československé národní sdružení, pro něž i ve výboru 25 let pracoval, se změnilo v seskupení politováníhodných, neprincipielních ustrašenců, otáčejících se k němu zády, a já v nepohodlného buřiče, který jim to na jejich schůzích stále připomínal.

Ještě před 2 týdny jsme byli v Torontě na Masaryktownu prodávat a podepisovat jeho knížky a Milan, ač chodil pomalu a velice špatně, si neodpustil zajít k pomníku obětí komunismu, který on a jeho dva další kamarádi muklové v potu tváře vlastníma rukama vybudovali. Ti dva jsou již na pravdě Boží, říkala nám Věra. Na živu už je jenom Milan. Jak strašně smutné je, že týden po tom za nimi odešel i ten Milan...

Největší tragedií je, že se Milan nedožil svého veřejného očištění u soudu, kde po dlouhých 4 letech měl mít první příležitost promluvit, obhájit se a veřejně prokázat svou hostýnskou nevinu... Vím, jak intenzivně po tom celé ty 4 roky toužil a jak nekompromisně věděl, že soud vyhraje… O 22 dní předčasně jeho umořené srdce podlehlo vypočítavým stresům a šikanám hostýnského týmu a nezájmu české komunity, která zklamala, když ji nejvíce potřeboval. A zlí lidé v čele s Maxantem, okupující dnes jeho Hostýn, kteří ho, starého člověka falešným obviňováním a soudy dostrkali až k jeho smrti, se cynicky baví a zůstávají nepotrestáni.

Když jsem před časem rozeslal po celém světě svůj kritický názor na našeho ex-presidenta Václava Havla, který v zájmu "humanity" odpouštěl kamarádům komunistům nehumální zvěrstva za lidi, za které odpouštět neměl právo, napsal mi Milan dopis, v němž velmi emocionálně vyjádřil to, co většina politických vězňů dnes musí po právu zákonitě cítit. Ve zkratce mi napsal:

JENDO,
ODE DNEŠKA SI NEDOVOLÍM TĚ VÍCE NAZÝVAT HONZO.
TVÝM ČLÁNKEM O HAVLOVI JSI VE MNĚ VZBUDIL DOJEM POLITICKÉHO POZOROVATELE, JAKÝCH BY V REPUBLICE DNES POTŘEBOVALI MÍT DESETITISÍCE, A NEMAJÍ ANI JEDNOHO.
NEJSEM JEŠTĚ VE STAVU, ŽE BYCH SE CHTĚL POUŠTĚT DO DLOUHÝCH ÚVAH, JSEM RÁD, ŽE SE DRŽÍM NA NOHOU, ALE DNES JSEM PROŽIL TAK NÁDHERNOU NOC BEZ NEJMENŠÍ BOLESTI, A TO DÍKY TOBE.
MILAN.

Ne, Milane, žádné extra pozorovatelské vlohy nemám. Jen jsem se vžil do role lidí, kteří trpěli, čekali na spravedlnost a nedočkali se. Lidí, jako jsi na příklad právě Ty. To, co jsi prožil Ty, jsem já nezažil. Neznamená to ale, že se to nestalo. Jsem v porovnání s Tebou nic. Já si jen občas zahraju na to piano. Mám ohromnou radost, že se Ti moje muzika líbila, a doufám, že jsem Ti s ní připravil pár hezkých chvil. Tvé "Honzo" se mi od Tebe líbí. Jsi slušný a poctivý chlap, kterého si vážím. Škoda, že jsi odešel tak brzo. Jsi ale teď, říká Tvá Věra, v daleko lepší společnosti tam, než jsi byl tady. Je velká škoda, že Tě již na žádné z našich zábav neuvidím. Na dnešní situaci je dobré jen to, že už Tě nic, ani ta hostýnská nespravedlnost, dnes nebolí. A také to, že teď tam na té druhé straně mám kromě mámy a táty i dobrého kamaráda. Odpočívej v pokoji, a ať Tě hřeje pomyšlení, že já a lidé, kteří Tě znali, na Tebe nikdy nezapomeneme.
Tvůj kamarád Honza Chlumský.

Poznámka: Rezignace na členství celé mé rodiny v ČSSK.
Rád bych připojil poznámku, že dnešním dnem vystupuji s celou mou rodinou z ČSSK, tedy československého národního sdružení v Kanadě. Tato organizace nebyla schopná zastat se svého dlouhodobého věrného člena proti člověku, který nikdy členem ČSSK nebyl, který ji písemně po celé Kanadě a ČS zastupitelských úřadech napadal a špinil, jehož jméno je na seznamech STB a od něhož jeho přítelkyně Alena Martinů z Montrealského Věstníku, donesla vzkaz, že bude Věstník soudit, jestliže uveřejní můj dopis o hostýnském puči a o tom, co se na Hostýně okolo Havlína vlastně semlelo. Důvodem mého vystoupení je to, že považuji ČSSK za impotentní, nedůležitou organizaci, a nerad bych se coby její člen někdy dožil toho, čeho se od ní dožil člen jejich výboru můj přítel Milan Havlín. Ing. Jan Chlumský, Montreal.

2007-05-03T02:52:00.000-07:00

NEDOBRÉ ZVYKY PANÍ ALENY MARTINŮ (dále jen AM)
Ze dvou nezávislých příspěvků do Věstníku, kladně hodnotících výtečnou atmosféru na letošní Josefovské zábavě v Legii, tentokrát nevyšel ani jeden. Paní Martinů je totiž považovala za nastrojený podvod a rozhodla se podvodníka chytit a potrestat. Navštívila pisatele článku, zjišťovala, jestli a jak mne tito lidé znají a ověřovala si, kdo článek napsal. Když se podvod nekonal, pokoušela se udiveným autorům trapně vysvětlit, že já jsem příčinou jejího nejapného chování. Něco takového se hned tak nevidí, a svědčí to o podivném charakteru naší paní šéfredaktorky. Špehováním a harasováním lidí, kteří ve Věstníku chtěli vyjádřit radost z toho, že pěkné, ryze české zábavy v Montrealu existují, a že by jich mělo být více, si AM moc dobrou reputaci neudělala. Její jednání jen zdůrazňuje rozpolcení Montrealské komunity, které v dobách Hostýnské krize ona sama zapříčinila. Intrikáře (když se nikdo nedívá), tvářící se na veřejnosti jako pilné včeličky v potu tváře pro nás pracující naše komunita v této době opravdu nepotřebuje. Je na čase, aby si to i vedení našeho montrealského ČSSK konečně uvědomilo, a přestalo tyto věci paní AM tolerovat. Jan Chlumský.

Poznámka: po předložení protestní noty o tomto chování paní Šéfredaktorky na ČSSK schůzi obdrželi dotyční lidé opěvující atmosféru na zábavě dopis od paní Martinů, obvińující je ze lhaní, protože prý na zábavě nebylo zas až tolika lidí, a tudíž asi nebyla tak pěkná jak to oni popisují. Rozhodl jsem se zdržet se nadále všech dalších komentářů o jednání paní Martinů z důvodu ochraňování našich lidí před jejími dalšími šikanami a nepříjemnostmi z její strany. J.Ch.

2007-03-25T05:36:00.000-07:00

OSLAVOVAT DÍLO VÁCLAVA HAVLA?
Na krajanské české televizi se tento pátek objevila reportáž o oslavách díla Václava Havla pořádaných českým velvyslanectvím v Kanadě. Je netaktní a nevkusné oslavovat člověka, který naši zemi, jako se to stalo již tolikrát v minulosti, zatáhl opět do politických zmatků, ideové rozpolcenosti a nenávisti jednoho občana k druhému. Havel nejen že nepotrestal komunisty tak jak si to zasloužili, Havel si je nestydatě dosadil do vysokých funkcí ve své vládě, zatvářil se jako rádoby humanista a umožnil tak komunistické spodině našeho národa přežít, přeorientovat se, a beze studu opět vládnout pod svým praporem a v převlečení i pod prapory jiných politických stran. Chápu Mašína, že do Česka nechce ani vkročit. Já sám bych dnes v Česku nechtel žít ani za nic, i když se člověku stýská. Ale po čem? Po tom co tam dávno již není? Nebo po tom, jak lidé jeden druhého nenávidí, protože ten je "stará struktura", byl komunista a má se dobře a ten nebyl a má se hůř? Po tom jak i v rodině se mezi sebou okrádají, jen aby se k chalupě bez práce po zádech sourozenců dohrabali? A jak se švindluje s Lucernou o miliony a nic se neděje? Havel byl první, kdo po komunistickém převratu po válce oblékl svazáckou košili. Tvrdí to o něm pan Mašín, který s ním chodil do školy. Z Havlova chování po sametu nevyplývá nic jiného, než tomuto tvrzení věřit. Havel pod heslem "nejsme jako oni..." ignoroval věznění, mučení a vraždy slušných lidí, kteří s komunisty nesouhlasili a vrahům jejich hříchy promíjel. Odpouštěl komunistickým zrůdám, které dnes po mučení a zabíjení lidí pobírají státní penze a platy, a hlasují proti pravdivému odhalení a zaknihování komunistických svinstev u nás. Odpouštěl za lidi, kteří ve věznicích trpěli a za něž odpouštět neměl právo. Na protestní otevřené dopisy těchto lidí pan Havel neodpovídá. Sám měl pašácký kriminál, pan dozorce mu i teplou vodičku na omývání hemeroidů dodával a dopisy manželce povoloval (viz jeho kniha "Dopisy Olze..."). Kterýpak politický vězeň měl takovéto výhody? Neměl snad pan Havel Mercedesa v dobách svého "pronásledování a útrap", když ho STB sledovala na cestách na chatu? Havel neměl důvody komunisty trestat, protože jim dlužil. V době převratu bylo jen málo lidí, kteří by se povahově komunistům hodili a tak si vypiplali Vašíka, použili ho k převlečení kabátů a doufali, že se Vendovi to máslo na hlavě včas rozpustí, a nikdo nic nepozná. A lid mu věřil. Havel mu za to do vědomí nasadil náš starý národní zmatek nevědět kdo je přítel a kdo nepřítel a zahnal ho do pasivity a sobeckého hrabání pod sebe, protože když politici kradou, proč já bych nekrad'. Vašík Pašík jak mu lidé v Česku říkají, byl a je pivař, který psal přiožralé sprosté slátaniny a v dobách, kdy jiní trpěli, on psal a recitoval verše a hlavně - nedělal vlnky. Pan Havel měl u toho piva zůstat a nezneužívat funkci na níž se nehodil a na níž mentálně neměl... Tam by alespoň nenatropil to morální zlo, které na našem národu svou hadrovou revolucí spáchal. Je politováníhodné, že naše Česká televize zde ve svobodném světě může oslavu pana Havla vysílat, a že Český konzulát v Ottawě může takovou ostudu sponzorovat. Považuji to za důsledek mentálních zmatků, které tento "president" svému národu bezcharakterně naordinoval. Pan velvyslanec Vošalík a jeho tisková mluvčí by měli více číst o naší nedávné historii a specielně o panu Havlovi. Možná, že by pak šetřili plamennými slovy o slušnosti, demokracii a svobodě ve spojení s jeho jménem.
Ing. Jan Chlumský, Montreal.

2007-03-24T09:20:00.000-07:00

PROBOUZÍ SE NAŠE KOMUNITA?
Associace Hostýn (AH) již zřejmě nemá své ředitelství na Cote des Liesse. Po prohraném soudním procesu v loni AH neplatila Havlínovi co jí soud uložil zaplatit a soudní vykonavatel (bailiff) udělal Asociaci Hostýn ostudu tím, že začal zabavovat nábytek a věci i účetnické firmě, která s AH prostory spoluobývala. Pan Maxant honem dluhy vyrovnal ze svého, avšak peníze, které s dcerkou pod hlavičkou AH prosoudili si vybral z peněz Hostýna. Není divu, že se hostýnští na pana Maxanta zrovna moc neusmívají. Advokátku Maxantovou do výboru již nezvolili a dnes všechnu špinavou práci a vyhrožování Havlínovi vykonává paní Šebenová.
Nedávno požádala zastupitelstvo Českého Missijního domu o zapůjčení prostor missie pro hostýnskou valnou hromadu. Naše komunita pod novým vedením pani Fuchsové se konečně odhodlala učinit to, co měla učinit již před 4 roky: Odmítla pomoc panu Maxantovi a jeho pakáži a souhlasila prostory missie poskytnout za podmínky, že Hostýn upustí od svých pro komunitu destruktivních soudních procesů proti Havlínovi. Bohužel se zdá, že Hostýnští jsou v takové finanční tísni a desperátní touze po soudním napravení své reputace, že se rozhodli v soudních akcích pokračovat i za cenu ztráty sympatií naší komunity. Takže valná hromada možná bude, ale asi někde jinde. A soudní klání 27. Března 2007 se uskuteční opět u soudu v Longueil, kde AH minulý rok soud prohrála. Tentokrát pan Maxant doporučuje soudu neposlouchat svědky, které pan Havlín přivede, protože prý budou mluvit o tom, jak Maxant je špatný a Havlín dobrý, a budou prý ze soudu dělat cirkus... Opravdu svérázné doporučení, které se u soudu hned tak nevidí. Nejspíš výtvor paní advokátky... Doufám, že to vydráždí zvědavost soudce svědky si vyslechnout, anebo si přímo udělat správný obrázek o AH a jeho představenstvu, a podle toho pak soudit... J.Ch.

2007-03-13T15:27:00.000-07:00

Paní ALENA MARTINŮ a NOVÝ DOMOV.

Ve svém článku "Pár připomínek k obsahu ND" v listech Nový Domov si paní Martinů jak se říká pustila ústa na špacír. Navezla se tvrdě do bratrů Mašínů a dalších lidí o nichž toho zřejmě moc neví a v návalu hrdého sebevědomí trapně odhalila své mizivé znalosti naší nedávné historie. V článku "O Mikulášské a jiných zábavách" zase omlouvá své chyby ve výběru nečeských kapel hrajících na Mikulášské a Šibřinkách. Nepravdivě prohlašuje, že v Montrealu není kvalitní česká hudba, a že hudba cizozemců je nám "blízká a pro tanec vhodná". Silvestry, Václavské, Jozefovské a ostatní zábavy nezahrnuje ani do těch "jiných" zábav a včetně české kapely na nich hrající je vědomně zamlčuje. Po zdejší bouři okolo Hostýna, se paní Martinů uchýlila k selektivní politice a tyto zábavy, jichž se nezůčastňuje jsou ji trnem v oku. Lidem, kterým záleží na úrovni českých zábav přirozeně takováto zapšklá selektivita vadí. Jsem vedoucí české kapely, která hrávala zdejší české zábavy všeho druhu nějakých 36 let v dobách, kdy ještě paní AM v Montrealu nebyla, a kdy české zábavy kvetly (viz "archiv" Nov. 2006 těchto stránek). Nemám rád, když si paní AM hraje na znalce české muziky a prohlašuje, že v Montrealu kvalitní česká hudba není, aniž by se zábav zúčastnila. Poslechla si vůbec někdy hudbu svého přítele pana Maxanta, hodebniho výtvarníka (ostýchám se říci hudebníka) na website http://www.maxant.ca/ ? Vřele ji to doporučuji. Udělat si v hlavičce konečně jasno o tom, co nedobrá muzika je. Její opěvované koncerty, Mikulášské, Šibřinky a bazary, kdysi tak oblíbené a navštěvované, zkomírají (viz záběry České TV z Montrealu), avšak o co víc upadají, o to víc jsou ve Věstníku úspěšné a jí radostně opěvované.
Kdo paní AM vůbec je? Již na počátku své Věstníkové kariéry se jako redaktorka zkompromitovala tím, že můj kritický dopis určený redakci Věstníku, pojednávající o zfalšovaných volbách na Hostýně zaslala bez mého vědomí lidem, které jsem kritizoval. Po dlouhých debatách, opravách, hostýnském vyhrožování soudem a jejích nejapných poznámkách článek nevyšel. Nevyšly ani články jiných lidí, kteří paralelně se mnou kritizovali jednání hostýnských výtržníků. Způsobilo to ztrátu důvěry ve Věstník a rozpolcení celé naší komunity. S tím se zde potýkáme dodnes. Paní AM si prostě do Kanady kromě neschopnosti rozeznat co je a co není demokratické, přivezla také ješitnost, panovačnost a cit pro zneužívání cenzury tak jak to bylo zvykem doma. Existují zásadoví lidé, kteří již odmítli její Věstník na protest a kvůli nedostatku kvalitní ideové náplně odebírat.
V takove situaci mi nezbylo, než založit svůj vlastní virtuální magazín, www.czhappening.blogspot.com. Mimo společenských aktivit tu jsou v archivu i starší články, týkající se dění v naší komunitě, které nemají šanci ve Věstníku vyjít. V Novém Domově mne zaujaly články pana Jiřího Brebera, jemuž vadí radikální odsouzení bratrů Mašínů paní AM, která by je očividně vydala Stbákům, kdyby to ještě dnes bylo možné. Naše šéfredaktorka nemůže být prý hrdá na člověka, který zabil jiné lidi (členy SNB, komunistické policajty a přisluhovače), i když to bylo v sebeobraně, a i když jemu samotnému hrozilo zastřelení. Kolik nevinných lidi zabili komunisté ji nějak nezajímá. AM sdílí názory našich dvou post komunistických presidentů Havla a Klause, kteří Mašínům stejně jako ona zásluhy uznat odmítají, protože sami s komunisty kolaborovali a postavit se jim na odpor se zbraní v ruce jako Mašíni by nikdy nedokázali. Pohled AM na Mašíny netřeba komentovat. AM neví nic o naší nedávné historii a její myšlení je v naprostém rozporu s myšlením lidí, kterým zrůdný komunismus ničil majetky, rodiny, životy a zdraví. Paní Martinů by měla mnohem méně psát a mnohem víc číst. Ona a její přítel pan Maxant (člověk, který rozpoutal neslavnou aféru Hostýn, jemuž paní AM celou dobu straní, a kdo je, jak se ukázalo, bývalý agent STB s krycím jménem Karel), přišli do Kanady s celými rodinami v době, kdy normální občan nedostal ani cestovní pas, natož pak povolení vycestovat na Západ s celou rodinou. Paní AM nafoukaně a ironicky žádá o poučení, "pokud prý jí něco ušlo...". A že jí toho ušlo hodně. Otázkou je, jestli je schopna věci zásadového rázu pochopit. Její názory na komunismus jsou na úrovni mladého příslušníka ČSM (Československého Svazu Mládeže) omytého bolševickými politruky. Její mudrování o Mašínech, kterým ona nesahá ani po kotníky, mne vůbec nepřekvapuje. Jan Chlumský, Montreal.

2007-03-12T12:46:00.000-07:00

JOSEFOVSKÁ ZÁBAVA:
Tuto sobotu proběhla naše Josefovská zábava. Telefonátů a objednávek vstupenek bylo dost, ale zřejmě díky mrznoucímu dešti, který se v sobotu odpoledne spustil, dost lidí od cesty do Legie upustilo. Sešlo se nás jak by řekla Jiřinka Bohdalová jako k mariáši, nebo o trošku víc, avšak kvantita byla nahrazena kvalitou. A že se zpívalo a tančilo, na to lze vzít jed. Pořadatelům se podařilo tentokrát obstarat opravdové české jitrnice s dobrým českým chlebem, a českobudejovický Budvar a moravské Starobrno udělaly své k dovršení míry spokojenosti. K úspěchu večera přispěly kromě gulášové polévky a jitrnic také výborné chlebíčky a cukroví, kremrolky, koláčky a dorty našich pomocnic, kterým za jejich pomoc ze srdce děkujeme. Lidovky, písně ze Semaforu, Jaroslava Ježka a swingové éry našich let nebraly konce. Na podiu hrála česká kapela téměř non-stop. Tančilo se od 7.30 do půlnoci a na konci se jen málokomu chtělo jít domů. Jak se ale říká, v nejlepším přestat. Úspěch zábavy byl v tom, že se lidé pěkně a spontánně bavili a přátelská nálada se prolínala všemi kouty tanečního sálu. Děkujeme všem přítomným za účast a těšíme se na shledanou příště. Pořadatelé.

2007-03-05T10:19:00.000-08:00

Tento článek přetiskujeme z listů Nový Domov.

2007-02-27T04:12:00.000-08:00

DIGITÁLNÍ MUZIKA ANO ČI NE?

Pokroku v technice se nelze bránit, člověk nakonec vždycky prohraje. Toto téma jsem řešil před několika lety a posléze jsem technickému vývoji s radostí ustoupil. V dnešní době digitálních pokroků se tomu nelze divit. Šumivé magnetické záznamy na pásek se nedají porovnat s CD záznamem, který je bezšumový a kopírováním kvalitativně neovlivněný. Taktéž výroba zvuků, hudby a muzikálních výplodů všeho druhu je nepředstavitelně jednodušší, levnější a kvalitnější.
V roce 2002, kdy mi všechny mikrofony, kytary, reproduktorové bedny, piana, zesilovače, knihy not a aranže lehly popelem, jsem byl postaven před otázku: začít znova anebo jít od toho a dělat něco jiného co by vyplnilo vacuum které by mi tím vzniklo. No, skončil jsem opět u muziky. Dělám ji od svých 12 let, kdy mi švára pomohl vybrat mou první kytaru a kdy chudák máma lezla po zdi při mém neúnavném nacvičování …já malý caballero… a …na Okoř je cesta… Pak přišly večery s kytarami u nás na Pankráci za barákem, pak s kapelou Fidlera a Červenou sedmou na Novobydžovsku a Chlumecku, a to již přišlo hraní s kapelou Elektrotechnické Fakulty v Praze, čaje ve studentských kolejích v Podolí, talenti s Bartákem ve Slovanském domě… V šedesátém osmém roce smlouva na hraní v hotelu Tiesno a Krka v Šibeniku v Jugoslávii a vpád našich "osvoboditelů" mne utvrdil v tom, domů se již nevracet. Z Vídně jsem vyrazil do země, o níž jsem věděl jen to, že tam je ta u táboráků opěvovaná Niagára…No ale zpět do roku 2002. Přestat žádný dobrý muzikant nemůže, a řešení se objevilo v podobě digitálního piána. K uměle vytvořeným zvukům saxofonů či trumpet laciných elektronických instrumentů jsem měl odpor. Až teprve kluci od Panasoniků a špičkový synthesizer mne přesvědčili. Vzali totiž nejvýbornějšího saxofonistu, trumpetistu, houslistu, a nahráli s nimi škálu tonů, tak zvaných samples. Signal pak electronicky rozložili (analyzovali) a rozhodili ho do všech oktáv na pianě od nejhlubších tonů až po ty nejvyšší. Nahradili tak a zhustili celou mou Montrealskou kapelu v nejkvalitnějším provedení do malého piána. Dodali efekty a bylo jen na mně ty muzikanty vytáhnout a poručit jim co a jak kde hrát. Vysoce uspokojivá, náročná a zajímavá práce pro někoho, komu se nechce spoléhat na nespolehlivé muzikanty, neladící instrumenty a další nesčetné problémy s nimiž jsem se 50 let až do nedávna musel potýkat. Muziku jsem znal do nejmenších detailů, a bylo tedy třeba jen vše zahrát, uskladnit do piana a ve vhodný okamžik to spustit. Pak již jen kvalitní reprodukční systém, dobré mikrofony a ne moc falešný hlas na zpívání...
Jediný problém však překonati nelze. Na podiu je jeden či tři muzikanti a z podia při tom hraje celý 8 členný orchestr. Když hraji a tenor saxofon má kouzelné solo, vidím všechny ty nejlepší tenoráky, s nimiž jsem na podiích hrával, jak se zavřenýma očima a s duší v hubičce tenora hrají své perfektní solo či neskutečnou improvizaci… Vidí to ale i ostatní v sále? Asi ne, a to je můj velký problém. Jsou lidé, kteří digitální muziku odmítají, zavrhují a pomlouvají, protože nehrají, nejsou dobří, netroufaji si vylézt na podium, hrají na laciné nekvalitní instrumenty a sami tudíž nikdy nic dobrého nepředvedli. Schovávaji se za zástěnu předstírání a lezou mi krkem. Když poslouchám kvalitu a přednes taneční muziky našich let, pouze snad Hypš, Vlach a jen málo dalších se blíží kvalitou úrovni dnešní digitální muziky…
A tak si hraji. V noci, kdy se mé stařecké tělo probudí a odmítá usnout, ve dne, kdy se mi prostě nechce nic dělat, nebo v polovině rozdělané práce jdu, zapnu “digital” jak to někteří ironici nazývají, a za pomoci sluchátek se ponořím do úplně jiného světa, světa muziky, kterou jsem měl a mám rád, a kterou ještě nikdy nikdo tak pěkně nezahrál. A pak to dám do paměti, dám tomu číslo, název a zaranžuji zpěv. Je to prostě trend a směr, kterým se dnešní muzika ubírá a jak mi jeden známý špičkový saxofonista řekl, kdyby Bach či Mozart měli k disposici dnešní techniku, to bychom se divili, co všechno se dá muzikálně vyprodukovat... J.Ch.

2007-02-20T08:33:00.000-08:00

Kliknutí na plakátek nahradí zvětšovací sklo.

2007-02-20T08:17:00.000-08:00

AUTOGRAMIÁDA
Pan Milan Havlín se nám uvolil podepisovat jeho novou (v pořadí již několikátou) velmi zajímavou knihu nazvanou “Cesty do exilu”. Autogramiáda se bude konat během večera na nadcházející Josefovské zábavě 10. března 2007. Kdo knihu ještě nemá anebo kdo by měl rád knihu s jeho autentickým podpisem, může využít této příležitosti a knihu s autogramem zde získat, a možná při českém pivku a české hudbě se pěkně po našem i pobavit. Pořadatelé Josefovské zábavy.

2007-01-29T11:40:00.000-08:00

CO S DĚTMI ČECHOSLOVÁKŮ V QUEBEKU?
Na tuto otázku v Quebecké provincii jsem hledal odpověď v době mého působení na McGillu, kdy se tři mí caparti nacházeli ještě v předškolním věku. Měl jsem štěstí. Pracoval jsem na linguistice s inteligentním profesorem z Francie Michaelem Paradis, který byl v quebecké linguistické situaci jako doma. "Přestěhuj se - i třeba jen dočasně, do slušné francouzské čtvrti a dej děti do tamější národní (elementary) školy" radil. "Fránina je těžký jazyk a je třeba s ním začít, ne s Angličtinou," pokračoval. Děti budou mít francouzské kamarády a Francouzštinu se naučí jedna dvě. O Angličtinu se nestarej. Ty nemáš nenávist vúči tomu druhému jazyku, nech je dívat se na Anglické programy, Sesami street a podobně, Anglina je jednoduchá, naučí se jí později... (Měl pravdu. Na pláži na Floridě čtyřletý Martin přišel se dvěma kamarády, jeden Američánek, druhý Frantík. Nikdy jsme neslyšeli Martina mluvit Anglicky. Teď, k našemu úžasu byl mezi oběma kluky jak ryba ve vodě ač oni dva se mezi sebou nebyli schopni domluvit). A co doma, ptám se Michela. Jsem Čech, moje je Slovenka... "Doma na ně mluv jen Československy. Jakmile na ně budeš mluvit Anglicky nebo Francouzsky - aby ve škole třebas neměli problémy, budou se ti za zády smát za tvůj pitomý přízvuk. Děti jsou v tomhle prevíti. Naopak, když je budeš držet od těla svou perfektní Českoslovenštinou, kterou oni budou znát jen okrajově, budou tě respektovat, protože v tom budeš vždycky lepší než oni". Měli jsme výhodu - stařečka a stařenku, kteří s dětmi jinak než Slovensky nepromluvili. A náš barák v Duvernay v Lavalu se hýbal malými kamarády Frantíky, kterým já většinou nerozumněl. Ale fungovalo to. A děti si v sobě vybudovaly přátelství k Frantíkům a poznaly do hloubky jejich mentalitu. Až budou v páté třídě, pokračoval Michel Paradis, nešetři peníze a dej je do dobré privátní školy - nejlépe francouzské z Francie. Michel byl Francouz, měl jsem pochybnosti, ale brzo se mi rozsvítilo. Stanislas College byla dotovaná Francií, ve škole francouzští učitelé mluvili krásnou Fráninou, a děti se naučily tu správnou verzi jazyka, o které dřív nevěděly, že existuje. Kromě toho, Evropská škola měla disciplinu, žáci byli vytíženi úkoly a prací do poslední minuty, úkoly, rodičovské schůze. Děti skrytě sledovaly a záleželo jim na tom, jestli přijdeme na pohovory s profesory a já, ač často úplně blbý a ukývaný z rozhovorů v řeči kterou jsem viděl jen z ponorky, jsem chodil. Škola se navíc starala i o výuku Angličtiny, sportovní a lyžařské zájezdy, výlety a akce, jako doma. Stálo to moc peněz, ale dnes mohu říci, že to byl nejlepší investment, jaký jsem kdy v Kanadě udělal. Pak přišly Anglické university a dnes mám doma gang, za který se nelze stydět. Znám plno lidí, kteří se bez NDG nebo Angličtiny v Mtl. West nehodlali obejít. Prali se o to dát děti do Anglických škol, platili privátní anglické školy, immersion programy na Francouzštinu, mluvili na děti doma Anglicky, nenáviděli Francouské Kanaďany atd. Výsledky? Děti se nikdy stabilně nezabydlely v Quebeku, mají nechuť k Francouzům, rodiče žijí tady, děti a vnoučata v Torontě nebo v Americe, nemožnost dostat s pochybnou francouzštinou slušnou práci v Quebeku atd atd. Ptal jsem se našich dětí, jestli se nechtějí nebo nebudou stěhovat pryč z Quebeku. Proč? Byla odpověď. Mají přátele a známé z obou linguistických částí Kanady a ze všech možných koutů světa a se všemi mluví tak, že jim to silně závidím. A v Česku přišli s vděčností na to, že i Čeština se jim moc dobře hodí. Jsou perfektně trojjazyční a přes to, že nosí jméno nejhorší jaké si kdo v Kanadě může přát, mají 2 joby na každém prstě. Pravidlo, že jakmile nejsi Tremblay, Dejardin či Proulx, tak nedostaneš práci je nesmysl. Vzpomínám si, jak notářka s problémy jednat s námi v Angličtině udiveně prohlásila: Je Vaše dcera French-Canadian? She for sure speaks like one... Jak říká přítelkyně Pavlínka: když se Ti vyvedou děti, vyvedl se Ti celý život... Francouz, Angličan, nikdo (kromě mne s Češtinou) na ně nemá. A v dnešní době, kdy separatismus upadá a slušný job dostane jen ten, kdo je perfektně dvojjazyčný se metoda Michel Paradiho zatraceně vyplatila. Vřele ji doporučuji. Jan Chlumsky.

2007-01-17T19:01:00.000-08:00

Tančilo se a nálada byla jak bivoj. Ramona zněla jako zvon, Zelené Háje, a domů se šlo za zpěvu Zímovy Krystýnky...

2007-01-17T18:44:00.000-08:00

Silvestr 2006. Kliknuti na obrazek nahradi zvetsovaci sklo.

2007-01-15T09:37:00.000-08:00

A Silvestr je za námi.
Rád bych dodatečně poděkoval všem těm, kteří nelenili a přišli oslavit Silvestra a Nový Rok s námi do Kanadské Legie. Naše díky patří i těm, kteří přispěli svými dary do tomboly, ať to již byly salámy, čabajky, lahve vína či knihy a Česká Cdéčka zaslaná paní Lenkou až z Vancouveru z České knihy, anebo dobroty ze starého kraje, dovezené naším sponsorem Petrem Pitule a jeho firmou EXAGRO. Veliký dárkový koš s množstvím dobrot vyhrál Tonda Matoušek a jsme tomu rádi, protože on je jedním z těch, kteří naše zábavy věrně podporují. Kuchyně fungovala bezvadně díky neúnavné Erice, jejímu jídelnímu umu a kuchařským konexím. Porková polévka, kuřecí řízečky s bramborovým salátem a zeleninou a přehršle dobrot ke kafi byly jak mi jedna paní sdělila "out of this world". Já sám to Bohužel nemohu posoudit, kvůli nášupům jsem coby vytížený muzikant na podiu večeři nedostal, ale to asi tak nějak patří k věci, pomalu si zvykám... Pivo Starobrno, Budvar a šampus o půlnoci udělaly své, a nálada byla výtečná až do konce. Mrzí nás trochu, že malá část Čechoslováků dala přednost Silvestru s Jugoslávci, za něž se schovává Beseda, aby sama nemusela tanec organizovat, ale pokud se bavili, je to asi v pořádku. Na druhé straně nám ale bylo milým překvapením, že se objevili i lidé, kteří na našich zábavách ještě nikdy nebyli. Tím, že slibovali přijít příště zas a ve větším počtu, nám naznačili, že naše snažení není snad tak zcela nedoceněné. Díky za Vaše milé e-maily a fotografie, udělaly nám radost. Vidět, že někdo oceňuje naši práci nám nesmírně pomáhá. Končilo se zpěvem Kristýnky, kterou na piano bezvadně zvládl Zbyšek Kocůr, za což mu dík. A tak na závěr - jsme rádi, že jste se bavili. A doufáme, že se uvidíme příště. Těší se Honza a Erika, hlavní pořadatelé.

Na Silvestrovské zábavě se také trošku pomáhalo. Jednomu z tisíců lidí, kteří nejsou sice moc vidět, kteří ale mají život mnohem těžší, než si plno z nás dovedeme představit. Jednou z nich je Mirka Škampová. Ve 14 letech skočila na zahradě do bazénu a zlomila si krční páteř. Od té doby je témeř zcela ochrnutá v kolečkové židli. Mentálně je zdravá a bystrá. Dnes jí je 26 let jako naší Danušce a ať to zní jakkoliv neuvěřitelně, má touhu v Praze studovat. Její život v Česku je ale nesmírně rozdílný od naší Danušky (ta se momentálně toulá po Asijských náhorních plošinách). Mirka potřebuje strašnou spoustu peněz jen na obyčejné žití. Z každého prodaného lístku šlo 5 dolarů na Mirku. Sami připlácíme dalších sto dolarů do celkové částky 500 dolarů. Tyto peníze jí budou vlastnoručně doručeny při našem příštím výletu do Česka. Děkujeme všem, kdo jste nám v tom pomohli. Pokud by se někdo chtěl této akce s námi ještě zúčastnit, udělá nám velikou radost. Honza Chlumský, 514-737-9220.

2006-11-20T11:37:00.000-08:00

Co to tedy ta komunita vlastně je? Úvaha. Montreal 19.11.2006

Po přečtení různých úvah o komunitě ve Věstníku mne napadlo popsat naši komunitu v Montrealu tak jak ji znám já a nemalovat si ji jinak, než jaká je a jaká byla. V roce 1968 byla v Montrealu zdravá, pulzující Československá komunita, plná slušných lidí, ochotných pomoci všem, kteří to potřebovali. Stmeloval nás společný odpor ke komunistickému režimu, který se snažil i zde, na dálku nám škodit. Komunistická akce s legalizováním pobytu v cizině, doslovné "vyplácení se" z bolševického ráje zastihla pár slabších lidí nepřipravených. Pravdou však je, že každý dolar komunistům dobrovolně zaplacený odkládal pád bolševického systému doma, a že komunisté touto akcí úspěšně narušovali soudržnost české emigrace na Západě. Ale dál. Lidé kteří měli, pomáhali nově příchozím v jejich začátcích. Jazykové kurzy učitelů typu pana Vidláka nám pomáhaly mluvit Anglicky a nebyly podložené falešným vyzdvihováním etnické sounáležitosti a touhou po popularitě a zisku jako je tomu dnes. Starousedlíci si nás mladé moc ke svým zajetým metodám dělání věcí nepouštěli, a tak dnes nemají za sebe slušnou osmašedesátnickou náhradu. Ale snažili se nám, vyjukaným novým, usnadnit začátky emigrace a díky jim za to. V roce 1968 přišlo značné množství intelligence a bylo neuvážené tyto lidi nepodchytit, odradit a ztratit. Mnoho osmašedesátníků se zaseklo, stáhli se do soukromí a dnes není možné je rozhýbat, ač se o to s Erikou již několik let snažíme. Později začala přicházet emigrace jednoduchých prospěchářů, zlatokopů a necharakterů, kteří až na pár výjimek, se pro soudržnost community zrovna moc nepřetrhli. Hlavním cílem v komunitě pro ně bylo jejich osobní ego a prospěch. Ne všichni, ale velká většina. Na tom, že věci dnes nefungují, mají zásluhu především lidé typu Maxanta a Vonky, a nakonec i mne, protože jsem nehodlal být o svinstvech zticha a neřádstvo jsem nazýval neřádstvem, tak jak by to vždycky mělo být. To o čem píši nejsou mé osobní spory. Zastávám se jen slušných lidí, které znám a kterým se ublížilo (Havlin) a varuji před lidmi, které také znám, a kteří nemají problém s tím kohokoliv zastrašovat či okrást (Maxant, Vonka). Osobně z toho žádný prospěch nemám a ani ho nepotřebuji. Překvapilo mne ale, že psaní o tom některé lidi otravuje. Zřejmě je plno takových, kteří se věcmi nechtějí zabývat. Bohužel, tím zlu a rozkladu komunity pomáhají. Zanedbané principy jsou základem krachu naší komunity. Starousedlíci komunistické metody jednání neznají, jsou jimi zaskočeni a nevědí, jak jim čelit. Jejich liberální přístup situaci jen zhoršuje. Měli by si uvědomit, že zavíráním očí a doufáním, že špína odejde sama se zlo neztratí. Je mi jasné, že tím co hlásám, odsuzuji naše společné muzikální podniky s Erikou a naše opravdu České taneční zábavy k živoření, ale je mi také jasné, že odhalením svinstev jsem zabrzdil rozpínavost pár špinavých lidí, kteří dnes se svými metodami nevědí kudy kam. Hostýn živoří a Vonkům a Besedě Canada a dlužníci prodávají střechu nad hlavou. Špinavosti nevidí jen lidé typu Johna Antonyho, kteří neznají levičácké metody, před nimiž my z domova utíkali, a které v Česku stále existují právě proto, že Komunisty Havel nikdy nepotrestal. Ti pak ve své naivitě dají na oltář i svá slušná jména a jakékoliv argumentování s nimi je zbytečné. Články jako je tento si často neumí ani přečíst a věřím, že jejich výplody v češtině jim píší ti, za něž oni pak bojují. J.CH.

2006-11-20T11:36:00.001-08:00

Rád bych připojil pár vzpomínek na léta a události v naší komunitě, léta, na něž dnes rád vzpomínám:

V Chateau Champlain se konávaly dinner-dances, na kterých jsem hrával. Byly to dost snobské záležitosti, smokingy, motýlky (podle mého táty "šnetrlýny"), ale měly svůj půvab a rád na lidi tam figurující vzpomínám. Karel Prém, Dojáček, Chrastina, Honza Sládek a jiní tam s námi diskutovali co a jak tady dělat... Také nezapomenu na akci komunity v restauraci Carmen, kde jsme po našem příletu do Montrealu dostali zdarma naše první nové kanadské boty, kabáty, deky, čepice a šály, na čemž hlavní zásluhu měla rodina paní Velanové, Bata a další, které Bohužel dnes již neznám. A České Šibřinky, kde jsme s paní Ivon Laval s elánem tančili Išla Marina, za což nás pak Slovenka Margie Dvorská vypeskovala, že Slovákům krademe jejich písničky. Paní Dvorská spravovala pěknou, representativní, vhodně umístěnou a prosperující Slovenskou halu, kam se plno našich lidí rádo chodívalo bavit. Hala pak z jakýchsi důvodů před odchodem Margee do Toronta přišla na buben a Margee postavila v Torontě svým dětem pár baráků, jak tvrdí zlí jazykové… Ve Slovenské hale jsem se pod obrazem Štefánika ženil a vůbec mi to nevadilo. Honza Sládek naléval, a coby barman neměl konkurenci. A já mám s Erikou, Slovenkou, ten nejhezčí život a rodinu, jakou si kdo mohl jen přát. Slovenský farář ani Janíček nás nechtěli oddat, a tak jsme šli k Unitářům, kde nám řekli "No problem, but we can't do it today, it's already booked..." A co léta hraní v Beergarten a Old Munich, kde se Čechoslováci scházeli?.. Jo, to byly časy. A pak kulaté pětadvacáté Šibřinky, kdy za mnou přišel Petr Chrastina a povídá "... je výročí, chci aby to pěkně Česky hrálo. Dali mi na to dvanáct stovek, já zbytek doplatím ze svýho. Co to bude stát?... " A za tři stovky navíc jsme měli na podiu malého osmičlenného Vlacha, a muzika opravdu hrála. Česky. Tehdy ještě vedení Sokola vědělo, co to Česká muzika je... A Chrastina stál u vchodu s Honzou Valáškem s jeho harmonikou, a dával každé dámě která vcházela do sálu růži s přáním dobré zábavy. Jo, Petře, škoda, že tu již nejsi. Na našich prvních Šibřinkách jsme my mladí běhali coby pinglové, obsluhovali tehdejší českou hierarchii a těšili se z typů, které jsme pak doma láskyplně přepočítávali, protože to byly první dolary v Kanadě vydělané. Bydlel jsem tehdy v jedné místnosti s tvrdým antikomunistou Pavlem Plickou a mladý kamarád (nemohu ho jmenovat), na konci zábavy v hrdinství svých šestnácti let vyzunk' půllitr ginu na ex a pak se nám složil do náruče. Domů nás vezla jedna paní, která nás na půl cestě vyložila, protože ji náš kamarád zvenčí pozvracel auto. A venku byl led a pršelo, a my tři v té klouzavé plískanici padali do louží a pak jsme doma na telefonu vysvětlovali jeho podezřívavé mámě, proč že chlapec přijede domů až ráno, a že její synek už spí a nechceme ho budit... A Lojza Fogl nám pomáhal stvořit a udržet českou kapelu půjčováním kytar, bas a zesilovačů a vozil nás na zkoušky a na zábavy tím jeho krásným velikým Fordem stejšnem... To všechno bylo, to byla naše komunita. A co si tedy myslím, že komunita je? Chumel lidí, kteří se znají, mají se rádi, pomáhají si, nemají žádné postranní komunistické křivárny v hlavách, a respektují jeden druhého. TO JE KOMUNITA. Honza Chlumský.

2006-11-12T17:31:00.000-08:00

Hostýn 2006, pouť, úvaha.
Na vysílání Montrealské československé televize jsem sledoval interwiew s panem Inženýrem Velanem a nemohl jsem jinak, než zamyslet se s odstupem času nad táborem Hostýn. Jakou to šanci jsme odvrhli, zanedbali a ztratili pučem hostýnské posádky v roce 2003, když Hostýn pod vedením Maxanta přerval spojení s tímto velikým štědrým člověkem, který podporoval snahu Havlína něco z Hostýna udělat. Byl jsem se letos na Hostýnské pouti opět po třech letech podívat. Z rozhovoru se Zdenkem Noskem jsem vyrozuměl smutnou a očividnou skutečnost, že totiž tábor upadá. Bylo vidět, že dnes na Hostýně nikdo nedělá. Domečky v dívčím táboře byly zarostlé neposekanou trávou a vysokou lebedou, a když odjel autobus s torontskými věřícími, na pouti zůstalo jen pár lidí, a mohlo se klidně zavírat. Zlatka Dokoupilová stála unaveně u pultu s pivními nápoji a bylo na ni vidět, že je již duší někde jinde. Škoda, vím, že ona a fotograf Josef Hradil byli jedni z mála těch, kterým osud tábora ležel na srdci, a kteří chtěli dělat. To byl také důvod, proč jsem se na její ostrou kritiku tehdy ve Věstníku nikdy neozval. Vláda, násilně nastolená Josefem Maxantem v roce 2003 neuspěla, tak jak se očekávalo. Je to vidět, a je smutné se na to dívat. Dětí na táboře bylo málo, lidí na pouti ještě méně a nálada na pouti byla stísněná. Na první pohled je vidět, že i spolupráce mezi členy Maxantova výboru je někde u bodu mrazu, a celkový pohled na Hostýn je unavený, šedivý, bez nadšení a bez pozitivního pohledu do budoucnosti. Bolí mne pomyšlení, že výměna pumpy, ve Věstníku tak vyzdvihovaná, byla zřejmě jedním z největších úspěchů Hostýna v tomto roce. Ač byla hezká slunečná neděle, bylo mi na Hostýně smutno. Problém je, že i kdyby Maxantova klika odstoupila, a já věřím, že se tak stane, otázkou zůstává, kdo bude mít náladu, energii a peníze tábor v dnešním pochmurném a zadluženém stavu převzít. Činy pana RNDR Maxanta začínají plodit to, co většina z nás nechtěla nikdy na Hostýně vidět. Honza Chlumský.

2006-10-09T06:25:00.001-07:00

CO SE STALO ? NIKDO NEVI, NIKDO NEZNÁ...
Letos to bylo poprvé, co jsme se s manželkou vydali na vyhlášený Jiřinkový bál, podívat se na tu krásu, ale hlavně na práci televizní kamery, která ještě den před tím hlásila jak tam tu slávu bude zítra natáčet. Jak známo, nemám se s Vonkovými příliš rád, a o jejich akcích si myslím, že jsou to z 90% jen nafouklé bubliny k fotografování a sebepopularizování pana Vonky, ale coby člověk s RFT diplomem a tedy s televizí profesionálně spjatý, byl jsem na natáčení televize zvědav. Jaké to ale překvapení. Kostel na Place de la Savane byl temný, nikde televizní reflektory, nikde žádná krinolína, smoking, nikde nikdo. No, když už jsme byli na cestě, rozhodli jsme se přejet most, zajet se podívat k Vonkům a zjistit co se děje. Bylo něco kolem 8.30 večer a Victor Vonka pobíhal okolo domu s bednou nářadí v ruce a nikterak se nezdálo, že by se na jakýkoliv bál připravoval. Usoudili jsme tedy, že asi bál opravdu nebude. Doma pak jsem vyhledal Věstník, ověřit si, že jsem se nespletl v datumu, a pak jsem telefonoval na čísla kontaktů, doporučovaná Věstníkovým plakátem Besedy pro rezervace, informace atd. Telefonní číslo slavného presidenta Besedy Johna Antony, který mne kdysi sepsul ve Věstníku, nefungovalo. Peter Jones chudák nevěděl, co mi má říci a odkazoval mne na Vonkovy, u nichž však nikdo nebral telefon. Na posledním telefonním čísle o Jiřinkovém bále neměli ani tušení. Zbývali pouze Vonkovi, o jejichž pravdomluvnosti však mám dost pokažené mínění, a tak do dneška nevím... Paní Vonková prý obtelefonovávala potenciální účastníky bálu a oznamovala jim, že Vonka je v nemocnici a bál se tedy nekoná. Věda, že to je lež jako věž, doufal jsem, že Věstník něco objasní. Neobjasnil. Televize? Ani slovo. Nemají lidé nárok na pravdivé a poctivé vysvětlení co se vlastně stalo? Telefonní čísla na plakátku ve Věstníku jsou tam očividně z předešlých let a jen na to, aby se zdálo, že Beseda je mohutně rozvětvená a v naší komunitě hluboce zakořeněná organizace, a aby vytvářela dojem, že to nejsou jen Vonkovi sami, kteří své podniky pořádají. Když jsem já jednou naši zábavu odložil o 14 dní a veřejnost na to včas ve Věstníku důrazně upozornil, byl jsem vyplísněn řéfredaktorkou coby nejistý živel, kterému neradno věřit, a u kterého třeba si předem ověřovat, jestli se jeho podniky opravdu konají. Pana Vonku Věstníková redakce nejen že nevyplísnila, ale měsíce před touto událostí mu uveřejnovala a dodnes i uveřejnuje všechny jeho bull vymyšlené akce na mnoha stránkách. Dá se vůbec našemu Věstníku kromě návodů na knedlíky a zmatených zvěstí o broučkách ještě v něčem věřit?... J.Ch.

2006-10-04T20:38:00.000-07:00

VŠEM PŘÁTELŮM DOBRÉ MUZIKY, PÍSNIČKY A HUMORU.

Jelikož je zjevný zájem o dobrou hudbu a písničky všech možných žánrů a zpěváků toho či onoho muzikálního údobí, zrodila se myšlenka uspořádat čas od času MUZIKÁLNÍ DÝCHÁNEK ČI ODPOLEDNÍ ČAJE. Není ještě rozhodnuto, jestli při kávě, čaji, tlačence s cibulí a s octem, bábovce, velikonočním mazanci nebo vánočce, či při všech těchto dobrotách dohromady, ale myšlenka nám byla předhozena a chystáme se ji tedy zkusit rozvinout.
Pokud jste jedni z těch lidiček, jimž v hrudi bijí šlechetná srdce romantiků, máte táborovým ohněm vykouřený a poznamenaný hlas či ohořelou kytaru, rádi zpíváte nebo se jen rádi bavíte a setkáváte se starými známými, rádi bychom vás uvítali mezi námi. Přátelské popovídání, vzpomínka na mládí, dobrý vtip nebo příhoda prožitá s někým vám blízkým, spolu s hezkou písničkou může zpestřit odpoledne všem přítomným a pomoci nám na chvilku zapomenout na strasti všedních dnů. Muzikálně bohatý repertoire obsahuje písně všeho druhu a zpěváků a interpretů všech dob a jsme připraveni hrát na přání cokoliv co zvládnem. O hudbu se bude starat keyboardista, docela ujde - teda ve ksichtě nic moc, technika také nic moc, teda to jako já, ale zvyknete si, zvykli si i jiní...
Rádi bychom zdůraznili, že písně, slovní příspěvky a celý průběh odpoledne by měl být neformální, spontánní, jazyk povětšině nespisovný a AKCE NEBUDE POŘÁDÁNA ZA ÚČELEM NA TOM VYDĚLAT. Jen posedět, pozpívat, při kávě, čaji, zákusku či českém pivku u baru se spoustou hezké muziky. První čajová slezina bude nejspíše někdy okolo vánočního období a bude záležet na nás všech jak se nám to vyvede. Zváni jsou všichni, kdo dobré úmysly mají, mladí, staří, na věku nezáleží. Termín bude včas oznámen na těchto stránkách. J.CH.

Na závěr bychom ještě chtěli upozornit na dnes již tradiční KONÁNÍ LETOŠNÍHO SILVESTRA. Rezervujte si prosím poslední večer tohoto roku na tuto velkou událost. Podrobnosti budou opět včas oznámeny zde na naší website a doufejme i ve Věstníku.

Máte-li k čemukoliv jakékoliv připomínky, rádi je vezmeme v úvahu. Napište či zavolejte nám. E-mail adresa je czhappening@gmail.com. Telefon 514 737-9220.

2006-07-26T17:41:00.000-07:00

VÝHRŮŽKY, VÝHRŮŽKY …

14 června 2005 jsem napsal draft článku, který byl pak vydán v trochu upravené formě s datem 25. června 2005 coby příloha do Věstníku. Ještě dříve než příloha vyšla, obdržel jsem doporučený dopis od Josefa Maxanta (datovaný June 20/2005), jemuž se můj draft dostal do rukou a očividně se mu vůbec nelíbil. Místo požadovaného šeku na $10,000.00, který měl rozlíceného vůdce Hostýna udobřit or else, poslal jsem mu dopis s vysvětlením pravých příčin jeho nespavosti a všech těch medikálních problémů, z nichž mne obvinuje. Všchny tři dokumenty jsem se rozhodl uveřejnit. Všechny reakce, které jsem dodnes na mou věstníkovou přílohu obdržel byly souhlasné, kladné a superkladné, takže snad nelžu... Počtěte si. J.Ch.

Následující věta musela předcházet přílohu, aby se vedoucí Věstníku nemuseli bát Maxantova souzení. Výhrůžkami pan Maxant terorizuje každého, a tedy i vedoucí Čs. Sdružení a Věstníku, kteří se ho bojí.

Tato příloha není součástí Věstníku a za její obsah nese plnou zodpovědnost pouze pisatel.

A co Hostýn? Hostýnská úvaha. V Montrealu, 25. Června 2005.
Soudit lidi, kteří během několika měsíců tvrdou prací vybudovali fungující dětský tábor Hostýn přes odpor těch, kteří byli na Hostýně po léta soukromně zabydleni je nehoráznost, zahanbující celou naši českou montrealskou komunitu. Rozpoutaná nenávistná akce proti Havlínovi svědčí o tom, že se do Hostýna a do naší komunity vetřeli darebáci, jejichž hostýnský puč připomíná metody, jimiž se u nás v 1948 dostali k moci komunisté a komunita je měla i s jejich levičáckými manýry veřejně odmítnout. Jan Helge, president této smutně proslulé Maxanto-Hostýnské kliky soudí Havlína o vrácení peněz, vyplacených za práci spojenou s vedením a budováním Havlínova dětského tábora a o výdaje, spojené s Maxantovým soudním zabavením hostýnských dokumentů, v nichž Maxant, Maxantová, Helge, Souček, Hlavová, Nosek, Vosický a spol. doufali najít důkazy proti lidem Havlínova vedení. Pokud se výplat týče, Helge Havlína za ně soudí, avšak u Maxanta mu hledání placených sil ve Věstníku nevadí. Havlínovou chybou bylo, že ponechal v Hostýnském vedení lidi, kteří se na Hostýně již po několik let před tím zabydlovali a považovali tábor za svůj rekreační majetek. Šebenová, Hlavová, Souček, a jiní na příklad měli zamčené “své” chatičky, neradi je opouštěli a dnes není jasné, jak za ně do společné kasy platili. Havlín jim tato privilegia v zájmu dětského tábora zrušil, čímž si z nich vytvořil zaryté nepřátele. Z Hostýna je nevyhodil, protože věřil, že nutnost vyčištění a uvolnění chatiček pro děti pochopí. Když se pak spolupráce změnila v sabotáže a otevření dětského tábora se kvapem blížilo, rozhodl se Havlín dělat věci sám, a jejich nevraživost ignorovat. Neměl čas na papírovaní a schůze, čehož využil papírák Maxant. Ten dal disidenty dohromady, a během Havlínovy dovolené mimo Kanadu a pak na hostýnské schůzi 2003 zničil naděje na přírodní bazén, sprchy a záchody pro chlapce, které měl Havlín v plánu ještě vybudovat . V zabavených dokumentech se nic nekalého nenašlo, a tak se Maxantovci rozhodli pomocí ozbrojenců na hostýnské schůzi a Aleny Martinů ve Věstníku nedovolit Havlínovi věci objasnit a pravdu zveřejnit. Ukradenou vládu Hostýna si ponechali doufajíc, že peníze a podpora komunity se pohrnou tak jako za Havlína. Účetní Beránková se po zabavení účtů přestala o Hostýn zajímat a ignorovala Maxanta, když ji beze studu žádal, aby mu v účetnictví pomáhala. Maxant tedy účetnictví dělal po svém, zanedbal daně, nadělal dluhy, zničil členskou základnu a dnes shání peníze jak se dá, obvinujíc ze svých neúspěchů kde koho. Po soudružsku se nazývá ředitelem Hostýna a lidi balamutí svými optimisticko-finančními zprávami, které mu Věstník bez ověření otiskuje. Potajmu však posílá soudní obsílky a žádá o peníze a ústupky i tam, kde by se slušní lidé v jeho situaci žádat styděli – u Havlína, jeho lidí, a dnes i u mne. A proslýchá se, že až si vyplatí svou “pláž” hypotéku, hodlá od Hostýnských finančních trablů utéci. A dcerka Fanynka se náhle objevila i v ČS sdružení, jehož členy její otec nedávno ostře veřejně napadal. Zřejmě doufá, že ač sama arogantní, arogantnost hostýnské posádky změkčí, podvedené a znechucené ex-členstvo Hostýna udobří a nové nevědomé členy podchytí.
A tak mne napadá, jestli by se celá Hostýnská klika s Maxantovou rodinou a panem Helgem v čele, neměla již konečně začít stydět. Ing. Jan Chlumský

Ps: Podrobná fakta a nezveřejněné dokumenty, písemné důkazy soudního zastrašování členů Českého Sdružení a lidí s Maxantem nesouhlasících, dopis, který rozesílal po celé Kanadě včetně českých zastupitelských úřadů, zákulisní pikle a Maxantovy STBácké snahy nalézt kompromitující materiály na členy komunity, kteří mu odporují, jsou přístupné na požádání telefonem (514) 737-9220 nebo na e-mail adrese jan.chlumsky@videotron.ca.
Vyse uvedena stranka vysla ve Vestniku asi 10 dni pote, co jsem dostal (v poradi jiz treti) vyhruzny dopis od pana Maxanta, ktery jiz mel v rukou jeji neoficielni verzi datovanou June 14, 2005. Jelikoz nejsem prvni clovek, ktery dostal podobne vyhruzne dopisy poté co napsal pravdu, přepisuji doslovně znění jeho dopisu a připojuji i moji odpověd. Photocopie všech třech dokumentů jsou k mání na výše uvedené e-mail adrese či na telefonním čísle (514) 737-9220.

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

By registered letter
Without prejudice
To:
Mr. Jan Chlumsky
4857 Av. Dornal
Montreal, QC H3W 1V9

June 20, 2005

Sir.

During the last three years you have written several defamatory letters concerning, among other persons, myself. These letters were distributed by various ways into the Czech and Slovak communities around Montreal and North America. The latest such letter is dated June 14, 2005.

These letters that are full of lies, have harmed irreparably my reputation in Czech and Slovak communities, caused me insomnia, stress, anxiety and other medical problems and grave inconvenience. I ask you immediately to stop writing and distributing these letters.

Furthermore, for above stated reasons, and to compensate me for damages and inconveniences, I am asking you as a friendly settlement to pay me ten thousand dollars ($10,000.00) within ten days after the mailing date of this letter. This amount will be donated to the Hostyn Association, Czech and Slovak non-profit organization, for improvement of the Camp Hostyn facilities for children, where I currently work as a volunteer Director of the Children’s Summer Camp. Thus, this offer is valid only for ten days. If I do not receive the above amount within the specified period, the legal procedures may start against you without any additional notice and the amount involved will be more substantial.

Govern yourself accordingly,

Sign Josef Maxant

Josef Maxant
8970 Marie Victorin
Brossard, QC, J4X 1A3

------------------------------------------------------------------------------------
Místo požadovaných 10 tisícovek, poslal jsem panu Maxantovi následující vysvětlení:

Without prejudice by e-mail to:
Mr. Josef Maxant 8700 Marie Victorin Brossard, Qc. J4X1A3 Montreal – June 28, 2005

Sir.
I confirm receipt of your registered letter dated June 20, 2005. In my opinion, the “insomnia, stress, anxiety and medical problems” that you allege experiencing are a direct result of the torment which you have inflicted on our community over the past 2 1/2 years. I support this personal observation in what follows:

1. Without sign of remorse, you carelessly divided and then shattered our community to pieces, realizing too late that majority of decent people would never support your highly questionable actions and practices.

2. You put yourself in direct conflict-of-interest by lending the Association Hostyn the funds to purchase a plot of land bordering on Lac Lafond. As the Director responsible for the Treasury, you now find yourself in situation when you have to work unexpectedly hard without chance to resign, just to get back your money that you unwisely invested. Had you fulfilled the obvious duty of a director of the Association as your predecessor Havlin did, and cultivated support from the Czech and Slovak communities in Quebec and in North America, you would have easily raised the funds to purchase the beach without putting the Association into further debt. Your sloppy financial management will obviously be burden for your successors and the Association for years to come.

3. When it comes to harming “irreparably” a reputation in the Czech and Slovak community, look no further than in the mirror. Outstanding members of our community have been the relentless targets of you lies, misinformation and wrongful accusations. You have paid no consideration to their mental state, health or age to say nothing of their immeasurable contributions both financially and through volunteer work to the Association and our community.

4. The damage you inflicted does not only take a human toll - you hijacked the Board of the Association Hostyn, within a month of the death of its founder, Father Janicek s.j. - a man who was respected by more people than will ever know your name.

You used dirty tricks to get rid of hard-working volunteers who were rebuilding the Camp, including stealing their democratically elected seats on the Board of Directors further stifling the reconstruction process. Now you “blackmail” others to discourage them from talking about it.

Most flagrant was your manipulation of the Annual General Meeting in 2003 where you hired a security force to prevent the President, Secretary and the Treasurer of the Board from attending the meeting to answer to your unsubstantiated allegations of wrong-doing in front of the general membership. This action so disgusted the majority of the membership that it reduced the pool of benefactors and volunteer/members from 250 to approximately 45. The distrust and resentment you created toward the Association has resulted in incalculable damages to the Association, the children’s camp and to our community in the short, medium and long terms.

5. You take no ownership of the damage you have caused others and to our community by your power-hungry campaign to gain respectability and notoriety. From where I sit, this has obviously backfired for in a few short years you have gone from insignificance to infamy.

You talk about insomnia - I am amazed that you can sleep at all or could this be the root cause of your “insomnia, stress, anxiety and medical problems”?
It is well-known fact (and virtually a joke in our community) that I am not the only one who has been targeted with your blackmail and threats of legal action.

Your well-honed practice of hiding behind the law – or at least as only you interpret it - is an obvious tool you use discourage people from coming forward to criticize your actions, from informing others and in short, from exposing truth about you. This is a flagrant misuse of an already overburdened judicial process and is reminiscent of tactics employed by the former communist regime* most of us left behind many years ago.

I firmly believe that you do not have the right to demand that people not publicly criticize or challenge you and your actions. Please feel free to do whatever you like, but rest assured, that I plan to vigorously oppose your actions (legal and other) and that all past and present data and information concerning you personally and your actions will be published for the community.

Please guide yourself accordingly, I remain

Sincerely yours Ing. Jan Chlumsky

*FYI – I found mention of the name Josef Maxant on the internet. If you are interested, check out http://www.mvcr.cz/2003/evidence/stb_rady.html . J.C.