ROZLOUČENÍ SE S ANUŠ ŠKVOROVOU.

V sobotu 4. února se konala zádušní mše za naši nedávno zemřelou přítelkyni Anuš Škvorovou, milou, velice známou a záslužnou členku naší montrealské komunity. Nezapomenu na večeři, na kterou nás Anuš v lepších časech pozvala a na její upřímné ...kdykoliv pojedete kolem, stavte se, i bez zavolání, na kafe... Byla nekompromisní oporou proti všemu co nebylo spravedlivé, co nebylo v zájmu naší komunity, nezlomná bojovnice proti komunizmu po boku svého manžela Jiřího Škvora. Na mši v kostele byly přítomny i zástupkyně ČSSK paní Fuchsová a Košacká. Mrzelo mne poněkud, že nikdo na její adresu nepronesl ani pár slov vděku, alespoň za ty krásné pikniky na její chatě, které pro nás krajany s přítelem Kenem pořádala. Anuš byla ze statku z jihočeského venkova, milovala lidovou hudbu a do poslední chvíle se zúčastňovala večerů naší České Idylky, kvůli písničkám, které jí prý připomínaly mládí a domov. V týdnu před mší jsem kontaktoval paní Alici Holmanovou s nápadem, zahrát a zazpívat pro Anuš dvě její nejmilejší lidové písničky o nichž vím, že byly písničkami "mé maminky" jak mi kdysi prozradila. Paní Alice byla nadšená tímto nápadem, ba dokonce i sama uvažovala o zabrnkání a zazpívání další písně pro Anuš. Pozval jsem zpěvačku Marcelu z Ottawy, aby přijela a úspěch písniček v kostele podpořila. V noci před mší však paní Alice volala a k mému překvapení vše zrušila, že prý si to kněz Švorčík nepřeje. Navíc si prý zakázal i zazpívání v salonku, kde po mši sedáváme a zpíváme české písničky již takovou dobu. Na chodbě před salonkem mi ale kněz Švoršík usměvavě a bezelstně popřál vše nejlepší k novému roku, potřásl rukou a zanechal ve mně dojem, že o zákazu zpěvu pro Anuš neměl ani tušení. I když se s paní Alicí osobně příliš neznám, přičinění její rodiny mši uskutečnit si velice vážím, a chtěl bych jí a její rodině za nás za všechny a za Anušku Škvorovou ze srdce poděkovat.
Jan Chlumský.

VĚSTNÍKOVÁ SAMOCENZURA ČI CO?

Zpráva o úspěšném českém Silvestru 2011 byla zaslána emailem asi osmi stům našich e-mailových známých a také všem členům redakční rady Montrealského Věstníku s prosbou o otištění. Mrzí mne, že ve Věstníku byla zkrácena o poslední odstavec nazvaný POZNÁMKA (vyhledejte si jej níže v článku "A je po Novém Roce 1012"). Je dobrým zvykem všech slušných nezávislých publikací uveřejnit i věci s redakcí ne zrovna souhlasící a pak je vysvětlit či alespoň oddiskutovat. Ne tak v našem Věstníku. Useknutí nepohodlné části článku bez nejmenší zmínky či objasnění naznačuje, že podezření o existující cenzuře jsou opodstatněná, že Věstník je manipulován a tou slušnou a nezávislou publikací prostě není. Celá redakční rada spolu s panem KN (nejspíš Karel Novák, pokud nevyzrazuji nějaké tajemství) a vedením Sokola se našich zábav ani Silvestrů nezůčastňuje, ač nikdy žádný důvod k tomu nevyprodukovali. Proto bylo v "Poznámce" tak snadné zprávu o Bojkotérech otočit na ně samotné, a proto asi "Poznámka" bez vysvětlení uveřejněna nebyla. Ano, já na CSSK zábavy nechodím. Mým stěžejním důvodem je chování vedení ČSSK a Sokola v souvislosti s najmutím rakouského tria mého bývalého harmonikáře Hanse, který se za pomoci "profesora" Ludvíka a ostatních ve výboru eticky nečistým způsobem za mými zády na České podium vyškrábal. O české hudbě nemá stejně jako jeho dnešní čeští zaměstnavatelé ani zdání. Já se navíc muziky "univerzálního" stylu za ta léta naposlouchal a nahrál více než dost na to, abych jí i ve volném čase na českých zábavách ještě poslouchal... Na nedávné Šibřinky jsem nasměroval i lidi, kteří mne v důvěře kontaktovali ohledně nejbližší zábavy, lidé z Idylky se Šibřinek zúčastnili, a myslím si proto, že my bojkotáři zrovna nejsme. O čem tedy pan KN mluví? Asi opravdu jen o sobě a o těch, kteří mu jeho neopodstatnělé výmysly s radostí uveřejňují...

A ještě tedy k Havlovi.

Proč já si musím stále dělat zlou krev specielně u lidí, jichž si vážím, jako je třeba pan Firla z ND a jemu podobných. A to tím na příklad, že si myslím, že komunizmus u nás nezboural národem opěvovaný Havel, ale jako všude jinde, americký nekompromisní president Regan. Komunizmus v Evropě se pokládal všude kolem a pan Havel si jen, když už jsme v tom byli téměř sami, naskočil, s úmyslem něco z toho vykutat pro sebe. A že vykutal. Ztrátu jeho fajlů u STB, utajení kompromitujících materiálů o jeho privátních morálních nedostatcích a alkoholismu, fotky a fakta z minulosti, jež na něho a jeho rodinu STB měla, ticho po pěšině o restitucích majetků, které podle Benešových dekretů neměl nikdy dostat zpátky, protože jeho rodina kolaborovala s Němci, slávu u zahraničních levicových politiků a levičáckých profesorů na amerických školách a univerzitách za revoluci bez kapky krve. Získal i dočasnou slávu doma, než se důsledky jeho vůdcovských neschopností, komunistických konexí, ctižádosti a špatného charakteru začaly projevovat v životech Čechoslováků, zejména pak v životech politických vězňů a jejich pozůstalých, toužících po spravedlnosti a morálním a fyzickém odškodnění. Vše čeho Havel docílil bylo to, že zemi dotlačil do morálního úpadku, zmatků, beznaděje, korupce, zlodějin a svinstev, často větších než se děly za komunistů. S tím se veze i dnešní těžká zadluženost rozkradeného státu, ač jsme byli jedním z nejméně zadlužených postkomunistických států v Evropě. Důsledkem Havlovy nesmyslné, ale vypočítavé doživotní nedotknutelnosti komunistických soudců bylo zničení soudní postižitelnosti lumpů a podvodníků, zlodějů ve velkém a naprostá nedůvěra v soudní system, který má být základním kamenem každého solidního státu. Vina Havla spočívá v neočištění naší země od komunistů a lidí komunisticky smýšlejících, kteří v podstatě zůstali u vesla jako před tím. Dnes opět mají váhu i ve vládě a čekají. Slyšet dnes poslankyni senátu veřejně do mikrofonu oslovovat shluk komunistů v Opletalově ulici “ Soudruzi a soudružky” je urážkou Milady Horákové a všech těch, které komunisté věznili, mučili a popravovali. Dnes je již virtuálně nemožné najít ve vládě bezúhonného politika, který by neměl hroší kůži (Klaus), neměl nějakou tu tunu másla na hlavě a nebál se vyzrazení ze strany těch druhých. A za to za všechno přímo či nepřímo vděčíme našemu Vendovi Havlů, který měl zůstat u svých podprůměrných dramat, u piva a opilých kamarádů a neprodlužovat si (dokonce i podvodem) prezidentský mandát, který mu nehorázně zachutnal, na který ale morálně prostě neměl.
Můj známý, návštěvník z Čech, vlastník a sběratel vojenských transportérů, děl a těžké vojenské techniky z 2.sv. války prohlásil …u nás už se nikdo nesoudí a …revoluce? Není problém, lidi, policajti, vojáci půjdou s námi. Střílet se nebude, to si u nás už nikdo netroufne. Jenže co po defenestraci? Koho tam za ty lumpy dáme? Vždyť tam dnes už žádného poctivce nenajdeš…
A tak mne napadlo, proč právě tito před-defenestrační politici vystrojili v Praze Vendovi ten státní funus… Že by z vděčnosti? Nevím… J.Ch.

A JE PO NOVÉM ROCE 2012

MONTREALSKÝ SILVESTR DOPADL OPĚT NA JEDNIČKU
All right. Jen takhle málo Angličtiny bylo slyšet na Montrealském Silvestru, který k našemu milému překvapení, byl entokrát již z nějakých 95% opravdu český. Mluvilo, zpívalo a hrálo se jen po našem od začátku až do konce. Ti 4 přítomní Legionáři ještě týden potom u piva vyprávěli druhým o těch do polky juchajících a poskakujících „Czechs“ a silně nám ten zdravý pohyb záviděli. Scházel nám jen Honza Valášek s Věrkou do kapely a na zpěv (museli na poslední chvíli změnit plány, a tak prý určitě příště...). Zpívalo se a tančilo až do pozdních hodin ranních a dobrá nálada by nám tudíž podle formule ... co děláš na Nový rok...atd. měla vydržet po celý rok 2012. Já pak 1. Ledna odpoledne hrál ještě Legionářům na jejich „ presidents day“, s papáním a airkoňakem na prezidentovo triko, ale to bych zas celý rok dělat nechtěl. Dělal jsem to jen proto, aby se i legionáři radovali po celý rok... Rád bych moc poděkoval Erice za veliké, výtečné řízky (po vzoru restaurace Praha na Masaryktownu), a její pověstný domácí bramborový salát, dále Jiřince Noskové za výborné cukroví - ku káve - jak říká náš Štefan Horný, a posádce v kuchyni za všechnu tu horu práce, kterou tam převelice pěkně zvládli. Nejvíc díků však patří hlavně Vám, našim známým, a specielně těm přespolním, kteří jste svou účastí naši oslavu Nového Roku podpořili a naši chuť do další práce tím posílili. Nabídka pomoci i něčím třeba jen zdánlivě malým potěší a naznačí, že lidi o zábavy stojí, a že fungujeme coby príma česká, dobře organizovaná parta. Proto bych tentokrát rád zvláště poděkoval za pomoc našemu kouzelníkovi Petrovi za jeho profesionální vystoupení, a v neposlední řadě také Standovi Krumanovi, který upekl rohlíky a housky na půlnoční snacks. Stando díky, velice se hodily.
A tak ještě jednou – zdar České Idylce, vše nejlepší, hodně štěstí, zdraví a dobré pohody do Nového Roku. To vše celé naší komunitě přejí pořadatelé Honza Chlumský s Erikou.

Poznámka: Naše zábavy by mohly být bezesporu i veselejší, kdyby Věstník české montrealské komunity neinzeroval jakéhosi konkurenčního Silvestra nečeské komunity na východě Montrealu, nejspíš kvůli „přesvědčeným bojkotérům a hříšníkům (?)“ o nichž mluví KN v jeho uměle přeslazených věstníkových zprávách. Nicméně jsme přesvědčeni, že naše věc a snaha po sjednocení montrealské české komunity se nakonec prosadí sama, a že i KN a redakční rada Věstníku posléze prohlédnou...

PROSPĚCHÁŘ A TO NEJHORŠÍ, CO SE ČECHŮM MOHLO STÁT.

Proč žádné kondolenční knihy Havla nepodepisuji? Nechávám to na lidech omytých, Havla a situace neznalých, na komunistických kolaborantech a pohrobcích, anebo na lidech přímo hloupých. A tento človek nám v emigraci rozdával medaile a vyznamenání, aby se udělal hezkým. Mašínům, kteří si vyznamenání zasloužili nedal nic, protože ho příliš dobře ze školy v Poděbradech znali, říkali o něm nepříjemnou pravdu a neměl u nich tudíž co získat. Byli také nepřáteli komunismu a to Vašík jak se ukázalo nebyl. Všechnu svou špínu zastíral svým "Vašík pašík" ksichtem, na který mu plno lidí naletělo. Vašík láskapravda měl zůstat u piva a u svých sprostonárodních dramat a nezavádět dramata do života slušných Čechů, kteří toužili po spravedlnosti. Otevřete si následující link

http://www.osud.cz/sites/default/files/obcan_havel.pdf

a počtěte si. Není to kydání špíny či vytahování detailů z kontextu. Jsou to historická fakta, o kterých Havel mlčel, která by ale každý Čech měl znát.


Nedávno jsem dostal e-mail od známého, který kdysi v zahraničí organizoval sbírky na Chartu 77. Jeho text otiskuji v plném znění:

Z duveryhodneho zdroje jsem se v roce 1990 dozvedel, ze za rok se na hrade vypilo vic nez za bolsevika za celych 41 let, takze nezbylo skoro nic. A rozhodne to byly kvalitni stare zasoby. Jsem si jist, ze to tak pokracovalo i po dalsi leta. Ale Havlovi se clovek divit ani nemuze, jeho rodina na to byla zvykla jak pred valkou, tak behem valky diky stykum s vladnouci garniturou, a on i pak za bolsevika. "Chudak disident" mel pekne bydleni, Hradecek (kde StB natacelo disidenty), mercedesa, valutove konto - prisun valut pro Chartu (ze kterych si uzival jen on a jemu blizky okruh pratel). Ve fesackem vezeni mu pry nosili jidlo z hotelu, takze si stezovat moc nemohl. Pak se vydaril predem dobre zrezirovany samet, ze ktereho mely obe strany velky zisk. V privatizaci dostal jako prvni Barrandov a Lucernu asi za 250 milonu (v rozporu s Benesovymi dekrety), zatimco jeste mnoho lidi dodnes ceka na navraceni majetku (hlavne krajanu ze zahranici). Svuj podil v Lucerne pak prodal kamaradickovi od StB, takze byl hned za vodou. Zatimco lid si naivne zvonil klicema a poslouchal jak nejsme jako oni, a ze pravda a laska zvitezi, tak uz se pripravovalo zplundrovani Ceskoslovenska, a pak Ceska. Myslim ze ceskemu narodu uplne stacil jeden Vaclav, a ti dalsi dva byla jen chyba osudu, za kterou Cesi budou jeste dlouho platit.

Nakonec jen pro zajímavost přikládám článek, který se také týká Havla, a pokud zvládáte angličtinu - udělejte si dojem o našem hýčkaném a opěvovaném ex-prezidentovi.
--------
June 4, 1998
Vaclav Havel : He Could Be A Hero!
While I was listening to the radio in my car this morning, I could not avoid catching the remake of "We Could Be Heroes" from that movie Godzilla. But the association it brought to me was not of any pre-historic dinosaur, but another historical anomaly in the Czech Republic - president and playwright Vaclav Havel - a dear dear darling of Western media and university professors.
Contrary to the opinion of left-leaning media and even more leftist university professors at American universities, Havel proved to be a huge disappointment while undoubtedly, he could be a hero.
Havel was "elected" to his presidential chair quite a few times - maybe not as often as Suharto was, but almost. When he was elected for the first time, he was "elected" by proclamation by the very same communist government he was supposedly about to overthrow. Well, he did not! He actually guaranteed that none of the communist tyrants of Stalinist era in Czechoslovakia were ever punished. Over the years Havel grew more "experienced" (among other things he presided over the fall-out of the country into two separate states), and even after such a failure he ran for president again in the Czech republic - and won! All of the people can be fooled all of time - that's the Czech way. And during the last presidential "re-election" there was a great danger that he could lose by ONE VOTE! His cronies did not waste any time and had one parliamentarian (expected to vote against Havel) promptly arrested a few hours before election. What do you think happened? The media kept quiet and Havel won the re-election BY ONE VOTE! Isn't that amazing? Gee, what a democratic process! And when one of the colleagues of the arrested parliamentarian protested, Havel's wife - the First Lady loudly whistled on her fingers in the parliament. Well, Hillary is in a class of her own, but have you heard her whistling and disrupting Congress during some official proceedings?
Yes, Havel could be a hero - but he is not.
A few years after the Velvet revolution transcripts of tapes were published in Prague. Transcripts of talks Havel held with representatives of the communist government in November 1989, talks about transfer of power. Incredible scenes of primitivism and unheard of bluntness and horse haggling as to who will get what position in the next government in exchange for communists going unpunished. And Havel kept his word to the people responsible for tens of thousands of deaths, communist concentration camps, and hundreds of thousands lives destroyed. Not only did they all go unpunished, but also they were all involved in "privatization" of the state-owned properties and eventually they all became rich. They went from nomeklatura communists directly to hard-core capitalists in a few short steps. All in the name of Havel's Velvet Revolution. Unreal!
He could be a hero - but he is not.
Another of Havel's memorable things is his "use" of presidential clemency. Not only did he not hesitate to interfere with valid judgements and give clemency to true hardened criminals, he gave clemency to someone who beat his own father to death (the victim was Jozef Odlozil, silver medalist in the long distance running, from the 1968 Olympic Games in Mexico City) just because the mother of the criminal (former Odlozil's wife, also multiple gold Olympic winner from 1968 Mexico, Vera Caslavska) was one of the Havel's close friends, but he brings his misuse of clemency to new level these days, when he pardoned two gypsies (long criminal records for thefts and robberies) who physically attacked a parliamentarian during his pre-election speech. Havel pardoned them so fast that the local police did not have time to officially charge the two culprits with the attack! Can you believe that? And another interesting bit is that the parliamentary who was attacked is the same guy, who was locked up in prison, so he could not attend and vote in last Havel's re-election. Funny, isn't it? Life is not so complicated, afterall...
Well, yes, Havel could be a hero - if he were not just another neo-communist criminal.

ZVĚTŠENÍ DOSÁHNETE KLIKNUTÍM NA PLAKÁTEK

A OPĚT K ČESKÉ MONTREALSKÉ KOMUNITĚ...

(Reakce na roztomile upřímný článek Lucie Čermákové v únorovém čísle Montrealského Věstníku).
V důvodech upadání Montrealské komunity uvedených ve Věstniku, s nimiž z velké části souhlasím, opomněla Alena Martinů uvést důvody další, možná i daleko závažnějšího rázu. Důvody, které naši původní, fungující komunitu rozbily, a její pomalé umírání pokud nezpůsobily, tak určitě velice urychlily. Autorka tyto věci neuvádí možná i proto, že sama stála u jejich zrodu a má na nich také svůj podíl. Nemíním ale o tom debatovat, je zbytečné to opět rozebírat.
Jedním z důvodů, proč se všechno před lety dařilo lépe než dnes je bezpochyby to, že komunitu vedli zásadoví, principielní a pracovití lidé, zakalení ohněm odporu ke komunizmu a komunistické morálce. Lidé, kteří rozpoznávali dobro od zla a neustupovali zlu jen proto, aby se někdo nemračil. Tito, většinou schopní podnikatelé (Velan, Chrastina, Fogl, Dojáček, Prém, a jiní), věděli dobře, že přetvářka, uhýbání a usmívání se na lidi prokazatelně špatné, komunitu degradují. Hleděli nekompromisně na to, co je a co není v zájmu komunity a podle toho také jednali. Kvůli prospěchu komunity tito lidé neváhali osobně přispět nemalými peněžními částkami, jen aby se dobrá věc zdařila. I já, tehdy čerstvý osmašedesátník, když se někdy zábava docházkou nevyvedla, jsem acceptoval nižší plat za muziku než bylo původně dohodnuto. Kontrakty se tehdy nepodepisovaly, ve vedení jsme si věřili. Tento způsob myšlení z dnešní komunity vymizel. Je to tím, že dnešnímu sdružení vládnou lidé nemovití, titulu-funkce chtivi, neschopní oprostit se od osobních záští, snobství a touhy být něčím, čím nejsou. Lidé mladší generace, kteří padesátá a šedesátá léta nejhoršího komunizmu nezažili, lidé nemorálnostmi komunizmu nasáklí, zvyklí bát se, uhýbat, přetvařovat se, přizpůsobovat se, a dívat se ustrašeně jinam, když se děje něco nekalého, proti čemuž by se mělo tvrdě zakročit. Lidé, kteří si podle slov Aleny Valdštýnové přivezli komunistické manýry do Kanady s sebou. České muzice nerozumnějí a české tance neznají, protože je v podstatě nezažili. Cenzura, nenávist, manipulování, zneužívání jim nejsou cizí a není proto divu, že tyto věci v dnešní komunitě bují a zdárně přežívají.

Úvaha Aleny Martinů kulminuje v otázku co se dá s dnešní situací dělat, aby věci v komunitě získaly naději se zlepšit. Dovolil bych si skromně elaborovat:

1) Stát se nezávislými, ignorovat lidi prokazatelně nepoctivé, neusmívat se na ně a netvářit se, jako bychom o jejich nekalém chování nevěděli jen proto, aby přišli a zaplatili vstupné na zábavu. Z vlastní zkušenosti vím, že to odrazuje slušné lidi od chození na zábavy, kde se tito lidé beze studu pohybují a předvádějí. Zkušenost mi potvrzuje (nikdy jim pozvání na mé akce neposílám), že v jejich nepřítomnosti jsou zábavy spontánně nevázané, přirozeně veselé, bez postranních pohledů, úmyslů a trapného přetvařování se. Nevázaně se bavit ve společnosti usvědčeného zloděje nebo člověka o němž se ví, že zkouší vydírat druhé prostě nejde.

2) Přestat najímat z nenávistných důvodů nečeské muzikanty, když v komunitě existují lidé, schopní hrát originální českou zábavní a taneční hudbu, nechválit si to, a nesnažit se vytvářet dojem, že je vše v pořádku. Ano, zde je možno obvinit mne z “conflictu of interest”. Zmiňuji se o tom ale pouze ve spojení s prosperitou komunity. Předesílám, že z muziky nežiji, bez komunitního hraní žiji a hraji Česky již hezkých pár let, aniž bych nějak očividně strádal a budu tak činit pokud mi síly budou stačit. Je mi jen líto těch slušných lidí v komunitě, kteří stárnou, o nás nevědí a v domnění, že muzika jejich mládí již v komunitě neexistuje, přestávají chodit a začínají smutně vymírat. Porovnávám to s nadšením lidí v Torontě, kteří o montrealských poměrech nemají ani tušení, a baví se s mou hudbou vesele tak jako to bylo doma. No, za pár let přestaneme. A chudák nevědomá Lucie Čermáková se asi zklame, až její děti budou potřebovat české prostředí na komunitních akcích, prostředí, které podle jejích slov tam nenachází již dnes.

3) Vylepšit prosperitu zábav pečením doma, jak tomu kdysi bývalo, a jak to stále ještě je na našich zábavách v Legii. V neposlední řadě pak, opustit fancy “důstojné“ lokace, které si vzhledem k úbytku populace již nemůžeme finančně dovolit.

4) Experimentovat s akcemi dříve nebývalého rázu, jako je spojení bazaru s "background" živou poslechovou hudbou a ukázkami opravdu české hudby. Snížit procento klasiky a zkusit podchytit i ty druhé sekce komunity, kterých je očividně víc, a které preferují českou hudbu populárního, komerčního či lidového stylu. Určitě by se objevilo mnohem vic osmašedesátníků než jich chodí dnes a mohlo by to být i povzbuzením pro účast na komunitních tanečních zábavách. Pokračovat a dál rozvíjet důležité akce pro děti s doprovodem rodičů, nahrazující dříve tak úspěšné Sokolské hry v Chertsey a na Hostýně. Děti jsou nejlepším nástrojem jak spojit lidi, kteří by se jinak ani neznali. S tím jsou dnes nakonec již zkušenosti z Missijního domu. Slovenská Liga tím vytvářela na Slovenské Hale příhodné podmínky ke komunitním a rodinným střetnutím až do doby, kdy Halu na Hutchisonu a Slovenskou zahradu v Laurentians prodali a tyto akce přestali dělat.

Ano, to všechno vyžaduje množství dobrovolné práce, času a snažení se, ale tak to bylo, a komunita kvetla. V podstatě to znamená změnit způsob myšlení výboru a organizace práce v dnešní komunitě. Je nejvyšší čas, protože situace bude rok od roku horší. Fňnukáním, trucováním, bojkotováním, najímáním nečeských kapel věci nezměníme. A namlouvat si, že je všechno růžové když to růžové není, nic nevyřeší. Hodit to na krk generaci mladých a čekat, že to nějak vyřeší je nesmysl, a je to jen recept na vygumování komunity. O to spíš, když jim budeme zkreslovat pohled na to, jak jejich kultura a hudba vypadala či má vypadat. Nenamlouvat jim, že internacionální muzika je to, z čeho pocházejí. Nezahánět je do plochého severoamerického davu a neodpuzovat je od komunitních akcí cizáckou muzikou. Generační problém sám je již tak dost velkou překážkou, a je potřeba s ním bojovat všemi dostupnými prostředky. Na vlastních dětech vidím, že jejich kořeny, původ a z jaké kultury pocházejí je zajímají, i když to veřejně nedávají najevo. Kolik mladých českých manželství (mé nevyjímaje) z komunitních akcí takto vzniklo… Vedení dnešní komunity tyto věci zanedbává a nechává je zaniknout.

Honza Chlumský